Karel Jelínek

Karel Jelínek se narodil 5. srpna 1907 v Lounech. Do uměleckého světa vstoupil elévstvím v Národním divadle (1926 – 1932). Dále účinkoval v pardubickém Východočeském divadle (1932 – 1934), pražském Novém divadle (1934 – 1939), Divadle na Vinohradech (1939 – 1952) a v divadlech ve Varnsdorfu (1953 – 1955) a v Mostě (1955 – 1968).

Jelínek se přes klasické milovnické role přehrál do charakterních dramatických konverzačních postav, různých profesí, společenských tříd a charakterů. Rozvážnou práci s tělem a klidnou mimiku zastínila jeho zvláštní tichá výslovnost a vysoce položený hlas.

Na našem stříbrném plátně debutoval ještě za svého působení v Národním divadle jako návštěvník nevěstince v prvním zvukovém českém filmu TONKA ŠIBENICE (1930) režiséra Karla Antona. Po pětileté přestávce ho pro film znovu objevil režisér Vladimír Slavínský, když ho angažoval do role studenta strojařiny Standy Razíma v melodramatu STUDENTSKÁ MÁMA (1935) s Antonií Nedošinskou a Theodorem Pištěkem v titulních rolích.

Do konce války si zahrál ještě malé role ve čtyřech snímcích. Ztělesnil Rolinova přítele ve Svitákově komedii DIVOCH (1936), herce Valentu v Bromově KARIÉŘE MATKY LÍZALKY (1937), novináře v BÍLÉ NEMOCI (1937) Hugo Haase a strážníka v PAKLÍČI (1944) Miroslava Cikána. Poválečná znárodněná kinematografie Jelínkovi nabízela, s ještě většími přestávkami, opět malé roličky, které ani v nejmenším nedokázaly plně využít Jelínkova hereckého potenciálu.

Hrál poručíka SS Glogara v dramatu Václava Kubáska V HORÁCH DUNÍ (1946), poručíka Sameše v Cikánově dramatu HRDINOVÉ MLČÍ (1946), baletního mistra Coca Cavalleno v Krškově HOUSLE A SEN (1946), četníka v dramatu SIRÉNA (1947) Karla Steklého, úředníka u bankéře v historickém dramatu režiséra Václava Kršky REVOLUČNÍ ROK 1848 (1949), cynického, slizkého a znetvořeného docenta Brycha, který v předvečer německé okupace z kliniky s urážkami propustí židovskou lékařku Hanu Kaufmannovou (Blanka Waleská) v Radokově strhujícím a silně protiválečném expresionistickém dramatu DALEKÁ CESTA (1949).

V padesátých letech přetvořil Ottu ve Fričově agitce ZOCELENÍ (1950); hrabě Kolowrata v dalším Krškově snímku POSEL ÚSVITU (1950); člena poroty v životopisném filmu MIKOLÁŠ ALEŠ (1951); guvernérského úředníka v Kapském Městě ve VELKÉM DOBRODRUŽSTVÍ (1952) Miloše Makovce; broumovského katechetu ve snímku o životě Aloise Jiráska MLADÁ LÉTA (1952); papežského posla v dramatu Otakara Vávry JAN HUS (1954), který varuje německé venkovany, že k nim míří ďábel, ve skutečnosti to však je český reformátor a kazatel Jan Hus (Zdeněk Štěpánek), venkované nakonec poznají, že Hus ďáblem není; a v konečné verzi vystřiženého mnicha v dramatu JAN ŽIŽKA (1955).

Ve starším věku také ztvárnil Jockera v dramatu Vladimíra Čecha ČERNÝ PRAPOR (1958), vězně Pelzera v dramatu PŘEŽIL JSEM SVOU SMRT (1960) režiséra Vojtěcha Jasného či hraběte v dramatu JARNÍ VODY (1968), znovu pod režijní vedením Václava Kršky. Naposledy se v československé kinematografii objevil ve výraznější roli hrobníka Jožky Krista v dramatu SVATEJ Z KREJCÁRKU (1969) Petra Tučka.

Opravdu velikou či větší výraznější filmovou úlohu mu československá kinematografie bohužel zůstala až macešsky dlužná. Tím, že po roce 1952 jeho filmografie citelně prořídla, mělo na svědomí jeho angažmá na oblastních scénách ve Varnsdorfu a v Mostě, kde se mohl do ateliérů na Barrandově jen ztěží dostat.

Občas mohli posluchači zaslechnout jeho hlas v rozhlase, při, hlasem do dokonalosti dopilovaných, recitacích, a jeho celého také výjimečně na televizních obrazovkách. Karel Jelínek zemřel 9. září 1970 v Mostě ve věku šedesáti tří let.

Jaroslav "krib" Lopour