Triumf vôle

Není pochyb o tom, že Triumf vůle patří mezi nejvýznamnější propagandistická díla v dějinách filmu. Nejen Pepa Goebbelsů se mistrovsky činil v této oblasti. Idylické záběry na architektonické dominanty v Norimberku za doprovodu Wagnerovy hudby, jásající davy u Adolfova řečnění, noční demonstrace osvětlené pochodněmi apod. Vše pečlivě zrežírováno, nicméně pozornost na sebe strhávají především úryvky projevů různých významných nazi pohlavárů. V některých záběrech až mrazí při pomyšlení, kam tato ideologie směřovala o 4 roky později. Negativní dopad na diváka i nespornou kvalitu dokumentu zastiňuje příliš dlouhá stopáž. (08.09.2020)

Když člověk pomine odsouzení hodné téma a zamyslí se nad Triumfem vůle jako nad dokumentem, musí uznat, že jde o jeden z nejpůsobivějších vůbec. Tempo sice klesá s příliš dlouhou přehlídkou, ale zase se nakonec vrací se závěrečným projevem tam, kde se svojí úderností pohybuje po většinu stopáže. Objektivně jsou to silné 4*. (04.08.2013)

Toto nie je propagandistický film, toto je umenie !!!. V každom ohľade je spracovanie absolútne dokonalé. vyzeralo to akoby dnešný tvorcovia zobrali originálne mastertape-y a nastrihali to podľa dnešných noriem. Pozerať sa na tie prechody, perfektný strih medzi prestávkami reči Hitlera, skvelé zábery a originálne uhly kamery bola paráda. Ani ideológia nebola úplne zlá ale o tom potom. Leni Riefenstahl Bola svojho času jedna s najlepších ak nie najlepšia režisérska ktorá vniesla do svojich diel mnoho inovatívnych do vtedy nevidených prvkov. Hitler vedel že zo sfušovaným propagandistickým videofilmom ďaleko nezájde.. Keby som bol malí áríjec v Nemecku v 30 rokoch a videl toto v kine v plnej paráde asi by som narukoval k Nacistom.. (03.01.2014)

Triumf vôle od dokumentaristky Leni Riefenstahl má dve tváre. Prvá je absolútne neakceptovateľná a tou je stranícka propaganda najhrubšieho zrna. Principiálne nemôžem súhlasiť s podobnou propagáciou, v takom prípade film hodnotím ako odpad ! Sledujeme priebeh 6. zjazdu hitlerovských Národných socialistov, vzletné slová a plamenné prejavy oslavujúce nemeckú hrdosť, výnimočnosť a čistotu rasy. Druhá tvár je samotná filmárčina, je na takej vysokej úrovni, že vyráža dych. Riefenstahl mala veľký rozpočet a viacero filmových štábov a na výsledku je to vidieť. Kolega Matty to nadmieru vystihol: tento dokument je geniálna zvrhlosť. (01.09.2019)

Nanejvýš pečlivá příprava, více než štědré produkční zázemí, 120 spolupracovníků (včetně architekta Třetí říše Alberta Speera), 18 kamerových štábů – Leni Riefenstahlová natáčela prostřední část své norimberské trilogie v královských podmínkách, tak trochu mimo realitu, kterou film ostatně nereflektuje. Střihová skladba (střihání detailu s celky během proslovů – jásající dav musí být viděn, aby znásobil emotivní dopad záběru), promyšlený rytmus (ráznější vojenské a „tělesné“ x lyričtější architektonické a folklorní pasáže), „strategické“ rozmístění nacistických symbolů v mizanscéně. Triumf vůle je natočen s takovým (bojovým) zápalem a smyslem pro velkolepost a sestříhán s takovou samozřejmostí, že napoprvé nejspíš ani nezaregistrujete jeho lži (prostřihy na záběry, které byly zřejmě pořízené v jiný čas na jiném místě). Tohle je Hitler, jak chtěl být viděn (a viděn je skoro pořád, nezávisle na tom, co jiného v Norimberku zrovna probíhá). Cokoli režisérka prohlašovala po válce, Triumf vůle není objektivním dokumentem, jakkoli se záběry z něj později v řadě nenacistických, nepropagandistických dokumentů objevily. Triumf vůle je geniálně zvrhlé dílo. 75% Zajímavé komentáře: Webb, sinp, Vančura, sigf07 (28.05.2012)