Cirkus Humberto

František Filip zde opěk dokázal, jako už několikrát, jaký je mistr vkusné televizní zábavy. Jedná se o maximálně precizní zpracování románu E. Basse v té nejkvalitnější podobě. Od kvalitního scénáře, herecké obsazení, výpravu seriálu, řežii až po vynikající hudbu, kterou obstaral Karel Svoboda. Spolupráce na scénáři : Oldřich Lipský. (06.01.2011)

"Utichlo náměstí, jakoby náhle s tím, plakáty déšť strh z nároží a poslední aplaus už ztich. Dálky jsou šňůry měst, ve tvářích brázdy cest. Dědictvím dávným spoutaným své poselství zas dál šli nést. Čas tuhle štaci už svál, zmizel klaun i principál. Rozvážej světem úsměvy dětem, tuším, co žene je dál. Krev toulavá svá kouzla má, má moc pár křídel dát, jak vítr z hor se hnát. Krev toulavá svá kouzla má, má moc i brát i dát, má sílu pouta rvát. Ticho tu vládne zas, do duší nám pad mráz. Kdy se však z dálky vrátěj zpět, tak to vím jen já a pan Bass." *** (27.01.2018)

Spolu s DOBRODRUŽSTVÍM KRIMINALISTIKY nejzajímavější český přínos světové seriálové pokladnici. Opět výpravná historická záležitost podle skutečných událostí, zahrnující široký časoprostor, kdy mezi díly a kolikrát i během nich poskočíme dopředu o několik let. A opět hudební znělka, která vás sama o sobě rozloží, tady ještě doplněná o Lukavského glorifikujícího melancholického vypravěče. Samotná idea točit o cirkusu je geniální - sledujeme přicházet a odcházet několik generací cirkusového klanu na jeho cestě napříč Evropou, prožíváme s nimi vyhrocené osobní i podnikové problémy a přihlížíme jednotlivým kouskům z dobového cirkusového repertoáru, což působí až dokumentárně. To celé z českého pohledu, zaměřené na u cirkusu pracující Čechy a na to, jak cirkus svým umem a úsilím pozvedali až se zaslouženě ocitl v jejich rukou a oni ho zachránili před krachem transformováním do úspěšného varieté v Praze. Slušné je obsazení, byť Hanzlík jako dospělý Vašků, ani ta jeho příšerná zahraniční mařena (nebyl to nakonec chlap?) mi příliš sympatičtí nebyli, ovšem Laufer jako dospělý Paolo byl úžasný záporák a Kemr výborný podivín. (03.12.2011)

Dal bych tomu nejradši 4*, protože navzdory původnímu očekávání mi nakonec celá ta parta okolo Humberta přirostla k srdci, ale kazí mi to především dvě věci: Za prvý extrémně nevyvážený herecký výkony, což není u takhle výpravnýho a koprodukčního seriálu o desítkách herců nic zas tak moc překvapujícího, ale i tak je to škoda (na jedný straně vysokou laťku nasazující známější herci včetně obrovskýho překvapení v Mangovi/malym Vaškovi, na straně druhý ale např. dospělá Helena/Kathy Kriegel nebo Malinova Anička/Martina Hudečková, který jsou nejenže extrémně nesympatický a ošklivý ženský, ale i mimořádně špatný herečky). Obecně mi přijde, že casting poloviny ženskejch postav nebyl úplně šťastnej; výjimkou mezi touhle jejich špatně hrající a ošklivou polovinou je třeba Lída Karasová (Jana Janatová-Havlátová), která je sice roztomilá a celkem pěkná, hraje ale o to hůř - trochu mi občas připomínala výstupy ze školních besídek. A za druhý mi vadilo, jak se seriál loučil/neloučil s některejma naprosto zásadníma postavama, se kterejma člověk strávil několik dílů, sledoval jejich osudy, trable a cirkusovej život, a který prostě najednou přestaly existovat a divák se o nich už prakticky nic víc nedozví. Jinak je to ale chvályhodnej projekt obrovskýho rozsahu a se skvělym obsazením (aspoň z tý půlky, což ale u tohodle seriálu i tak znamená několik desítek skvělejch herců). (12.06.2015)

Seriál, který vystihuje jedno slovo: epochální. Takhle nějak si představuji zábavnou, dojemnou a umělecky zpracovanou několikagenerační ságu. Skvělá hudba Karla Svobody (hlavně "šumavské" téma). K čertu s krystalicky čistým širokoúhlým obrazem, k čertu s detailními titulky a do pekel se všemi Křehkými vztahy... CIRKUS HUMBERTO, seriál mistra Františka Filipa, je pro mě nejlepším televizním počinem všech dob. Nejlepší scéna: Bartoškova recitace Máchova Máje. "Vy, jenž dalekosáhlým během svým, co ramenem tajemným zemi objímáte, vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe, vy truchlenci, jenž rozsmutnivše sebe, v tiché se slzy celí rozplýváte, vás já jsem posly volil mezi všemi. Kudy plynete u dlouhém dálném běhu, i tam, kde svého naleznete břehu, tam na své pouti pozdravujte zemi. Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj, matku mou, vlasť jedinou i v dědictví mi danou, šírou tu zemi, zemi jedinou! (45.) (28.09.2006)