Réžia:
William Brent BellKamera:
Karl Walter LindenlaubHudba:
Brett DetarHrajú:
Rupert Friend, Brian Cox, Madeline Brewer, Mamie Gummer, Violet McGraw, Eric T. Miller, Simon Quarterman, Manny Perez, Troy James, Lorrie Odom, Chelsea DeboVOD (2)
Obsahy(1)
Osmiletá Jenny (Violet McGraw) se neustále vyrovnává s hádkami svých rodičů Maggie (Mamie Gummer) a Jeffem (Rupert Friend). Uniká proto do vymyšleného světa se svými loutkami. Když její matka tragicky zemře, snaží se Jeff začít znovu a lépe. Do života jim vstupuje i chůva Jenny, která s nimi tráví více času. Po smrti Maggie se ale v dome děje něco nadpřirozeného. Loutky ožívají, po domě se objevují děsivé stíny a přízraky a Jenny je jediná osoba, která je vidí. (Streeper)
(viac)Videá (1)
Recenzie (29)
Herecky ještě jakž takž, ačkoliv Frienda celkem s přehledem přehrála jeho filmová dcerka a oživlé loutky měly jistý potenciál, což platí zejména pro pána v pruhovaném. Nicméně Bellovi se nepodařilo strašidlům vytvořit prostředí, ve kterém by mohly svůj talent rozvinou. Jediné, na co se se nebozí bubáci zmohli, bylo opakující se vystupování ze stínu či levitování za oknem. Ani příběhem film nijak nezaujme a díky přetžené stopáži se film strašně táhne. Závěrečný mírný zvrat nemohl překvapit snad vůbec nikoho. Bell se od svého vrcholu v podobě The Boy zase o něco vzdálil. 35% ()
Separation by mohol byť veľmi dobrý triler (bez spojlerov sa vysvetliť prečo nedá, ale jeho rozuzlenie a spracovanie v štýleby, povedzme podobnom ako Sklenený dom a v dĺžke povedzme 90 minút) alebo dobrý horor ak by sa ho ujal niekto iný. Režisér sa v niektorých momentoch až príliš snažil priblížiť Del Torovi, to by však celý film musel mať predsa len o poznanie inak ladený príbeh či aspoň atmosféru. Film nie je rozhodne sklamaním, natočených bolo množstvo oveľa horších filmov tohto žánru, dá sa očakávať že sa bude pohybovať niekde na hranici 40% (aktuálne RT 35%, imdb 4,5/10) ()
Zdaleka ne tak špatné, jak jsem očekával. Zprvu sice scény nebyly příliš strašidelné a neřekl bych že by nějak zvlášť nefungovaly, ale postupně se vypracovávaly a byly čím dál nápaditější až mne ke konci mrazilo jak byly děsivé. Dílo si tak bylo schopno držet moji plnou pozornost a se zápletkou byl doopravdy moc spokojený (i když jsem tak trochu něco podobného očekával). PS: Měl si tu zrzku radši vzít, přes to všechno co udělala, byla pořád sympatičtější než jeho žena. ()
Vizuálně to dost vykrádá upside down ze Stranger Things, ale jinak i přes levné a hodně digitální CGI to vypadá docela pěkně. Škoda, že samotný scénář už příliš nápaditý není - spoléhá se na hororová klišé, nepřináší nic moc zajímavého a chování jedné z postav v závěru navíc působí najednou dost nevěrohodně. Rupert Friend je ale fajn jako vždy. Třetí hvězdu zejména za grafiku monster a všechny ty kresby, které jsou parádní, neokoukané a vlastně je jich až skoro na tak průměrný film škoda. Stejný dojem mám ze závěrečných titulků, byť i k nim mám ale jednu docela zásadní poznámku: použít při výrobě font, který nezvládá zobrazit část znaků a nevšimnout si toho, je čirý amatérismus. ()
Keďže je úvodná „nehoda“ natočená tak, ako je (t.j. bez brzdenia a odhalenia šoférovej totožnosti), každému divákovi bude jasné, že sa naňho na konci chystá šokujúca habaďúra. Čo je, aj nie je pravda. Áno, twist tam je, ale šokujúci je asi ako informácia, že po noci príde ráno. Od začiatku mi bolo jasné, že to bolo takto. Stále som nevedel spustiť zrak z ústredného hrdinu. Je to Orlando Bloom? Nie je to Orlando Bloom? Je to bratranec Orlanda Blooma? Nie je, ale z istých uhlov sa na Legolasa Ruper Friend (ktorý to zároveň produkoval) slušne podobá. Zrak som nevedel spustiť ani z Briana Coxa, ktorý je tradične charizmatický a neústupčivý, ale má len vedľajšiu postavu. Čo sa strašenia týka, je to klišé a občas to kazia nie príliš dobré triky, ale aj tak sa režisérovi Williamovi Brentovi Bellovi (Diabol v tele, Wer, Chlapec 1 + 2) podarilo dať dokopy pár slušne nepríjemných momentov (pokec s mamou na rímse alebo „skladačkový Joker“). ()
Reklama