Zabiják

A tak sa stalo, že Fincher napokon kliatbe votreleckého univerza neunikol a o 31 rokov neskôr natočil film s androidom z Promethea a Covenanta. Je to na úrovni Nolana alebo Jana Svěráka: filmár, ktorý dosiahol dá sa povedať „všetko“, už nevie čo ďalej, ale stále ho v rámci možností baví natáčať filmy (alebo si nevie predstaviť robiť niečo iné, predsa len už nemá 35) a tak sa nudí a experimentuje a začína natáčať rôzne „vznešené“ a umelecké filmy a podľa toho to aj vyzerá. Pravdupovediac som sa nudil o trochu menej, než som čakal, ale stále žiadny zázrak. Na druhej strane, fincherovky občas (nie vždy) majú tendenciu dozrievať (i Hra, v dobe uvedenia do kín kruto priemerná, je s odstupom rokov veľmi fajn ľahký nadštandard) a myslím si, že čosi podobné čaká i Zabijaka. (30.12.2023)

"Předvídej, neimprovizuj!" ...není to oxymoron? Málokdy se nechám strhnout zdejším hypem u nejsledovanějších amerických filmových novinek, ale pohled na stylizovaný plakát a převažně pozitivní hodnocení mě nalákaly, stejně jako příležitost odhodlat se konečně na aspoň jeden film populárního Davida Finchera, takže jsem se na Zabijáka vrhl dříve, než bych si to býval rozmyslel... a nebýt pitomého epilogu a dočkat se naopak uzemňujícího závěru, bez přemýšlení dám i 4 hvězdičky. Asi dvakrát jsem se sice během sledování marně pozastavil nad tím, k čemu vlastně může být existence filmu o zabijákovi, výhradně z pohledu zabijáka a většinou bez jakékoliv další výrazné postavy či přesahu, dobrá, v pár scénách mě tížilo surově zobrazené bezpráví, ale atmosféra osamění a noci byla tak silná, že jsem často zároveň ani nedutal. Řemeselnou stránku tudíž hodně chválím, snad až na přehršel voiceoverů hlavní postavy, kamera vytváří dokonale efektní zážitek, zapůsobily na mě konverzační střety s kolegyní v restauraci a posledním klientem ve výškové budově. Přesto se po skončení nemohu úplně zbavit dojmu, že zážitek z tohoto filmu byl lehce „instantní“ a přináší zčásti odvařenou variaci na to, co mi v ještě lepším balením s hrstkou podobných ingrediencí přinesly už dříve vybrané filmy Jeana-Pierra Melvilla (Samuraj) nebo Jima Jarmusche (Hranice ovládání). [70%] (14.11.2023)

Dnes se naučíme, jak udělat i z toho nejvíc sexy chlapa na světě obyčejnýho patetickýho kokota, o kterýho by si žádná ani kolo neopřela. Prostě mu nasadíme na hlavu rybářskou hučku. Záměrně ohraná zápletka - proti nájemnému vrahovi se obrátí jeho zaměstnavatel - slouží Fincherovi k vykreslení titulní postavy a sekání atmosférických scén. Zabijákův precizní modus operandi ale není zas tak úžasně zajímavý - navzdory jeho filozofování mi tu chybí něco za tím a od závěru jsem čekal víc. Ale úvodní mise v Paříži vtáhne a rozhovor se zabijákyní Tildy Swinton je taky moc fajn. Co na tom stálo 175 mega je mi záhadou. (14.11.2023)

Od svojej premiéry na Netflixe si The Killer stihol vyslúžiť z radov divákov, ale i kritikov niekoľko rozporuplných nálepiek. Z určitého ohľadu dokážem pochopiť každú z nich. Najnovší počin Davida Finchera skutočne nejde divákovi naproti. Minimálne nie štandardnej netflixovej vzorke bažiacej po zábave a nadupanej akcii. Film je adaptáciou rovnomenného francúzskeho komiksu a je to aj poznať. Že má banálnu zápletku? Áno, má. Vadí mi to? Nie. Pretože svojím samotným spracovaním a atmosférickým pôžitkom, ktorý prináša, ma dokázal na celé dve hodinky zhypnotizovať. Súčasne si myslím, že ide aj o perfektný materiál na rozbor pre študentov filmu. Zabiják je skutočne precízny v každom jednom obraze. Premyslené pohyby kamery, audiovizuálna vyšperkovanosť. Ide o veľmi čistú prácu, z ktorej doslova sála sterilita. Fokusuje sa na detaily, je minimalistický, sústredený, meditatívny, chladný... je presne taký, aký je jeho anti(hrdina). A vybavujem si len málo hercov, ktorí by boli na túto rolu vhodní rovnako ako fantastický Michael Fassbender. Zabiják je chladnokrvným ponorom do mysle sériového vraha, ktorý neslúži žiadnemu bohu, ani krajine. Jeho meno ani nepoznáme, pretože čím menej o ňom vieme, tým lepšie. Hlavne do ničoho nepliecť city... (14.11.2023)

Vlastně je to chytré dílko. Na začátku stojí poněkud vyčpělá premisa pubertálního rádoby-nihilisty, který si na konci přizná vnitřní rozpor, jehož si jako diváci celou dobu můžeme nepokrytě všímat: že si všechnu svoji neangažovanost a bezchybnost těmi motivačními řečičkami jen namlouvá, aby se nemusel cítit moc blbě, že je bezradný a ztracený ve světě a vlastním životě stejně jako všichni ostatní. Hudba mu každopádně pomáhá se od takových myšlenek rozptýlit. *** Není to ve své jednoduché podvratnosti úplně ploché, a protože většina lidí to beztak nepochopí a bude jim stačit, že to vypadá cool & simple, nejspíš tím Fincher i dokáže poplatit kasovní ztráty z takových klenotů, jako je Mank (můj koment), což mu jedině přeju. *** Vzpomenout na Jarmuschovy Hranice ovládání je rozhodně na místě, je to dle mého promyšlená součást Fincherova sarkastického šprýmu, bez nějž Zabiják přijde o větší část svého rozměru. Ti dva zabijáci nemohou být rozdílnější v hloubce vědomí ani životním postoji a roli ve světě, Fincher zcela záměrně natočil cool formou film o nehrdinovi bez sebemenších ambic měnit svět, jehož filosofie je nejen vachrlatá, ale ani mu moc nepomáhá, aby se cítil líp, a který dobře ví, že neudělá žádný zásek ani do čísel statistik o úmrtích. V Hranicích ovládání naopak sledujeme precizní přípravu výjimečně nadaného jedince s nezměrně silnou vůlí na klíčovou roli v nenásilném a nenápadném převratu, útoku na světovládu jiného osamělého muže. Fincherův film rozhodně vydává svůj smysl mnohem sytěji, zřetelněji a doslovněji v této provokativní a zřejmé korelaci. (B12) *** PS: Vynikající komentář tu má Traffic. *~ (18.11.2023)