Zabiják

Vlastně je to chytré dílko. Na začátku stojí poněkud vyčpělá premisa pubertálního rádoby-nihilisty, který si na konci přizná vnitřní rozpor, jehož si jako diváci celou dobu můžeme nepokrytě všímat: že si všechnu svoji neangažovanost a bezchybnost těmi motivačními řečičkami jen namlouvá, aby se nemusel cítit moc blbě, že je bezradný a ztracený ve světě a vlastním životě stejně jako všichni ostatní. Hudba mu každopádně pomáhá se od takových myšlenek rozptýlit. *** Není to ve své jednoduché podvratnosti úplně ploché, a protože většina lidí to beztak nepochopí a bude jim stačit, že to vypadá cool & simple, nejspíš tím Fincher i dokáže poplatit kasovní ztráty z takových klenotů, jako je Mank (můj koment), což mu jedině přeju. *** Vzpomenout na Jarmuschovy Hranice ovládání je rozhodně na místě, je to dle mého promyšlená součást Fincherova sarkastického šprýmu, bez nějž Zabiják přijde o větší část svého rozměru. Ti dva zabijáci nemohou být rozdílnější v hloubce vědomí ani životním postoji a roli ve světě, Fincher zcela záměrně natočil cool formou film o nehrdinovi bez sebemenších ambic měnit svět, jehož filosofie je nejen vachrlatá, ale ani mu moc nepomáhá, aby se cítil líp, a který dobře ví, že neudělá žádný zásek ani do čísel statistik o úmrtích. V Hranicích ovládání naopak sledujeme precizní přípravu výjimečně nadaného jedince s nezměrně silnou vůlí na klíčovou roli v nenásilném a nenápadném převratu, útoku na světovládu jiného osamělého muže. Fincherův film rozhodně vydává svůj smysl mnohem sytěji, zřetelněji a doslovněji v této provokativní a zřejmé korelaci. (B12) *** PS: Vynikající komentář tu má Traffic. *~ (18.11.2023)

// Minimalismus par excellence, nejlepší Fassbender za poslední roky a čistokrevná thrillerová zábava jako z devadesátek. V rámci Finchera bych to postavil někam vedle Úkrytu. Ten mimochodem miluju a po dalším zhlédnutí možná začnu milovat i tohle. Zatím silných 8/10. EDIT: Fuck it, zvedám na plnej. (11.11.2023)

Po vysněném Mankovi natočil David Fincher pro Netflix vděčnější projekt, který má sice daleko k akční řežbě kráčející ve stylu Johna Wicka nebo Zátahu, chladný thriller skoro jako ze staré školy (podobně jako Úkryt) je ovšem audiovizuálně vypiplaný film, který má fantastického Fassbendera, překvapí i jednou parádní akční sekvencí. Největším problémem filmu není ani tak jeho chladnost, ale spíše fakt, že tu podobný příběh byl již tolikrát a Fincher sázkou na ignorování emocí a i přes vnitřní monology protagonisty neservíruje nějakou strhující charakterní studii. Poutavé zachycení pracovního procesu nájemného zabijáka, které jakoby nemělo tak výrazné ambice, výsledek přesto potěší a i přes fakt, že Fincher nemá na své vrcholné období, potvrdí status jednoho z nejpreciznějších filmařů své doby.... (12.11.2023)

Je to až fascinující, zlomyslná zábava. Sledovat elitního superzabijáka, který se v úvodních patnácti minutách vychválí do nebes, potom udělá strašlivou chybu, ale nepřestane o sobě pochybovat. Ani když se čím dál víc zdá, že ta chyba nebyla zdaleka poslední a vlastně ani první. David Fincher si dovolil úžasně natočit dvouhodinovou ódu na ego a jsem si jistý, že s každým dalším zhlédnutím bude přibývat drobností "tohle by profesionální zabiják v jiném filmu asi neudělal", kterých jsem si napoprvé nevšiml. (16.11.2023)

Po formální stránce perfekcionistické a současně chladné a vykalkulované. To by mi vadilo nejméně. Ovšem než dojde k onomu výstřelu, má člověk chuť si zdřímnout. Trochu ve stínu Bonda, ten ale bývá dokonalejší, proto také méně uvěřitelný než zdejší zabiják. Tři světlé chvilky - surovec, Tilda a The Smith. Divák si může přebrat, co bylo smyslem celého příběhu...že by odpuštění? Ale každému se nedostalo. (12.01.2024)