Posádka v ohrození

Kultovní film mého dětství spatřený na školní povinné návštěvě kina. Jako socialistického žáka mne film uhranul. Na velkém plátně nervy drásající scény, které malé dítě uvyklé veselým pohádkám a světovému míru prostě šokovaly. Ruské filmy mají vždy příklon neskrývavě zobrazit lidské utrpení a krev. A tak dodnes si hlavně vybavuji jako všichni moji vrstevníci scénu, kde veškerým oblečením nabalený hrdina jde za letu a mrazivé venkovní teploty opravit díru v letadle. Film má delší stopáž a je někde uváděn jako dvoudílný. Rozdělen přesně na část seznamovací s postavami a na část katastrofickou, akční. Jak bývá u katastrofických filmů zvykem (např. Skleněné peklo). Po zhlédnutí filmu jsme měli napsat slohovou práci jak na nás film zapůsobil. Napsal jsem tenkrát vlastně svojí první filmovou recenzi. (20.12.2016)

Filmu asi nejvíc ublížila jeho délka, proto byl dokonce v televizi vysílán jako dvoudílný, z toho důvodu se první část, zabývající se profily jednotlivých pilotů a letušek stala poněkud nestravitelnou (nakonec o něco podobného se pokusil Friedkin ve Mzdě strachu a produkce mu začátek filmu s profily hrdinů brutálně sestříhala). Druhá část už má švih a pominu-li některé technické nedostatky, tak i spád. Co se týče oprav Iljušina během letu - nehodlám to komentovat, ani kritizovat, protože nejsem odborník a nikdo mi dodnes neřekl kategoricky: "Tohle je pitomost, prakticky to není možné!" Oni ani opěvovaní Američané ve svých filmech nelítali vždycky s letadly tak, jak by se mělo a dělali s nimi věci, které postrádaly logiku. Takže i když to nejsou čisté čtyři hvězdy, dávám je, snad i z nostalgie, na kterou snad už mám trochu právo. (31.05.2009)

Nezapomenutelné :-). Scény jako ta s barevnou hudbou nebo oprava letadla ve výšce 10 km se prostě zapomenout nedají. Nicméně jsme na to celkem vážně chodili do nonstop kina na Václaváku - to se taky nedá zapomenout. Nevím co bych tomu řekl dneska, ale tenkrát mě to docela bralo - určitě víc než Příběh opravdového (sovětského) člověka. (13.02.2013)

Asi bych vůbec neměl hodnotit, protože to je opravdu hodně hodně hodně dlouho, co jsem to viděl v televizi a byl jsem hodně hodně hodně malej. Pamatuju si pár úryvků, jakýsi zemětřesení, úlet mojí oblíbenou Tu-stopadesátčtyřkou, opravu letadla za letu, omrzlýho hrdinu a ulomení ocasu letadla při přistání. Rodiče už tenkrát tvrdili, jak je to naivní, já měl ale oči navrch hlavy a nadskakoval na gauči jak to dopadne. Asi bych dneska tvrdil to samý co rodiče, ale zatím mám docela hezkou vzpomínku. Tak kompromis a radši to nechci vidět, co kdybych si to zkazil. Vlastně je to skoro stejnej případ jako Aféra concorde. Update 3.4.2015: koukám, scéna vzletu se dá dokonce najít a náhodou to na rok vzniku nijak tragicky nevypadá. A naopak závěrečné přistání je podle mě uděláno výborně, ne zbytečně přeefektovaně, přitom to nevypadá špatně a jak je obraz rozpitý v dešti, to tomu v kombinaci s hudbou dodává pěknou atmosféru. A už za to zvedám na čtyři. BTW natáčí se remake s Danilou Kozlovským, tentokrát se na tom asi vyřádí víc (větší, hlasitější, přeefektované), ach jo :) (27.02.2012)

Tak co se to k nám dostalo tentokrát? Sovětský katastrofický film? No vida. Objevil jsem to úplnou náhodou ale o to víc mě to lákalo. Bohužel se jedná o dost rozporuplný kousek. Na vině je hlavně přepálená stopáž, kdy první díl filmu který má téměř 80 minut a věnuje se životům pilotů a jejich osobním problémům je k nepřežití. Jenom se žvaní a navrch jsem ještě bojoval s tou zpropadenou Ruštinou. Druhá část která má bohužel jenom necelou hodinu je o poznání lepší a musím konstatovat, že co se triků a technické stránky týče, tak to není vůbec špatný. Možná přehnaný, ale rozhodně na svou dobu podařený. Škoda zkrátit to o hodinu a hodnotil bych líp.45% (31.05.2015)