Dedička

Dědička rozhodně není žádnou lacinou romancí, limonádkou, u které vypnete mozek a jen koukáte na obrazovku s připitomělým úsměvem. Dramatický prvek je tu značně zastoupen a dodává tak filmu správný šmrnc. Postavy nejsou ploché, mají zajímavé charaktery, děj není přímočarý a závěr potvrdí netuctovost snímku. Dědička je film, který si u mě zaslouží hodnocení někde mezi 3 a 4*. Kdybych dal rovné 4*, bylo by to u mě pocitově moc, když dávám 3, mám pocit, že filmu křivdím. (17.11.2014)

Nemám príliš v láske, keď časť jasnozrivých užívateľov ČSFD hrdo píše do komentárov, ako bolo vo filme všetko predvídateľné a už po úvodných titulkoch vedeli, ako to dopadne. Napriek tomu som si spočiatku pripadal presne ako oni. Film mal priamu líniu, spočiatku ma aj nudil a mal som dojem, že ma už nič na ňom nedokáže prekvapiť. Ale majster Wyler sa nezaprel. V druhej polovici sa postavy príbehu začali meniť a vyvíjať zaujímavým smerom až do výrazného finále. Dokonca aj Olivia de Havilland, ktorá v prvej polovici pôsobila, ako herecký nedouk v druhej ukázala, že Oskara nedostala zadarmo. Starý, zaujímavý film, ktorý sa oplatilo vidieť. (10.07.2013)

William Wyler má u mňa sériu "čistých pätiek" (Prázdniny v Ríme, Ben Hur, Veľká zem). Pridala sa k nim bez problémov aj Dedička. Príbeh sa rozbieha trochu pomalšie a je najlepšie o ňom nič nevedieť, pretože jeho zvraty v záverečnej tretine nie sú ľahko odhadnuteľné. Ak by som mal niečo skritizovať, tak chovanie Catherine na začiatku príbehu a jej slepá láska pôsobia dosť naivne, lenže oná záverečná pasáž a neuveriteľný výkon Olivii de Havilland dajú zabudnúť na tento drobný nedostatok (účel posolstva svätí prostriedky). Máloktorá melodráma nadchádzajúcich rokov sa môže rovnať tomuto silnému emocionálnemu zážitku. O dnešnej tvorbe ani nehovoriac. Ralph Richardson tu vyzerá ako Harvey Keitel. (22.07.2012)

Celou dobu se člověk dívá na zdánlivě tuctový příběh, který ovšem od podobných limonádových melodramat odlišují hlavně krásně napsané a zahrané postavy (všechny!)... A potom přijde ten konec, silný a odvážný a spravedlivý, a je zkrátka jasné, že Dědička je stoprocentní klenot. Nejednomu divákovi navíc určitě nasadí brouka do hlavy, protože se bude sám sebe ptát, jestli to celé nemohlo dopadnout jinak a jestli by se on zachoval stejně, nebo ne. A to mám rád. (01.07.2017)

Žilo bylo v přepychovém paláci na Washington Square ošklivé malé káčátko. Bylo plaché, dobrosrdečné a toužilo po lásce. Maminka mu umřela a od bezcitného otce poslušně snášelo jen samá ponižování a opovrhování. Když jednou potkalo na bále pohledného mladíka, zdálo se, že se na něj konečně usmálo vytoužené štěstí. Tato smutná pohádka však neměla pohádkový konec. Wylerova mistrovsky vykreslená proměna bezelstného káčátka v sebevědomou a krutou labuť je mrazivá a nezapomenutelná, neméně jako finální, jedovatě sladká pomsta. (29.11.2011)