Dedička

Skvěle vybalancované. Pohnutky postav jsou velmi jemné, takže si divák nemůže být jistý, kdo cítí co doopravdy a co jenom předstírá. Myslím, že příběh mohl mít jiné vyústění, tady záleželo jen na hlavní hrdince, jaký výklad toho, co se stalo, zvolí. Vybrala hodně tvrdě, ale i obdivuhodně. /24. 12. 11./ (24.12.2011)

Na počátku byl proslavený román Henryho Jamese Washingtonovo náměstí (1881), na nějž navázala divadelní hra manželů Goetzových Dědička (1947). Film je tedy výsledkem pečlivého výběru látky a jejího prověření v čase. Olivia de Havilland vytěžila z dobrého materiálu svého druhého Oscara a látce se znovu věnovala v rozhlasové dramatizaci... Jako taková patří Dědička mezi vlivné klasiky, které měly to štěstí a nezestárly. Prospěchářství, naivita a odsouzení totiž stále nevymizeli... (28.12.2020)

Solidně natočené kostýmní romantické drama, jehož úspěch tkví v hereckých výkonech Montgomeryho Clifta a Olivie de Havilland (zasloužený Oscar) a zejména na hodně nečekaném konci, který se (alespoň podle mých filmových zkušeností) hodně vymyká tradičnímu závěru u filmů podobného žánru. Rozhodně nemůžu říct, že bych po půl hodině věděl, jak film skončí, což mnohým jiným (a průhledným) snímkům škodí - zde ona nepředvídatelnost velice potěší. Zkrátka film v pravém slova smyslu, u kterého v jeho vyústění zamrazí a vyvstane otázka: "Opravdu to tak muselo skončit?!" (08.02.2013)

(1001) Možná se mi to jen zdá, protože poslední tři dny omdlévám při každém pokusu o vstání z lože, ale tohle je velmi dospělá a emancipovaná látka! Nejen na dobu svého vzniku, řekla bych. Olivia i Montgomery i představitel pana otce jsou ve svých rolích velmi přirození a přesvědčiví a to zejména v té mimoslovní části svého projevu. Chůze do schodů od dívky, která doufala, že bude od jejich tíhy již navždy osvobozena, je velmi srdcervoucí. Docela zajímavě mi přijde, že tento film je ve svém vyznění mnohem více nadčasový než Wylerův předchozí ("současný") film Nejlepší léta našeho života. V Nejlepších letech se totiž zaobíral vnějším zásahem do běhu lidského života, který představuje válka, což je pro mě téma nepochopitelné a nepostihnutelné a nemůžu o něm příliš rozumovat. V Dědičce se jedná o velmi univerzální střety sobeckých částí lidské povahy a zejména potom o rozporuplný (týrající i ochranitelský) vztah otce ke svojí dceři srovnávané s nedostižnou modlou v podobě dávno mrtvé matky. Řekla bych, že jde skoro o učebnicový příklad toho, co se v Ženách, které běhaly s vlky, popisuje jako souboj ženy s vnitřním dravcem ("Modrovousem"). Dívka na prahu dospělosti si musí uvědomit sílu všech mocností kolem sebe (a v sobě) a složitě a bolestivě pochopit, které z nich jí chtějí ublížit a jak je musí zpracovat, aby sama mohla růst a žít. Ale jedů, které do svých dětí pouštějí rodiče, se zbavuje nejhůře. -"Yes, I can be very cruel. I have been taught by masters." ♥ (14.05.2015)

Prečo by mal dostať takýto tuctový príbeh maximálne hodnotenie..? Lebo napriek stavbe príbehu podobnej tých z červenej knižnici vložil režisér do filmu punc lesku a biedy ľudskej povahy. Lebo herecké obsadenie je geniálne a Olivia de Havilland ( Oscar ) je vo svojej premene zo škaredého plachého káčatka výnimočná. Do detailov prepracovaný scenár Ruth a Augustusa Goetzovcov podľa vlastnej hry inšpirovaný románom "Washington Square" Henrym Jamesom je lahôdkou a to isté platí aj o hudbe Aarona Coplanda. (11.06.2012)