Dětská hodinka

Mám v oblibě tyhle staré černobílé filmy s nadčasovými náměty... s přehledem napsané a sehrané postavy, smysluplný napínavý příběh, působivá dramatická atmosféra, podněty k přemýšlení, dlouho doznívající zážitek. Samotný děj Dětské hodinky se dnes v některých svých vyústěních může pro leckoho jevit jako naivní či málo důvěryhodný, nicméně rozhodně se popři tom nesnaží hrát na realitu či intelektuální výpověď společnosti (hned jsem si vzpomněl na dánský "Hon" s velmi podobným tématem a k tomu i laciným pojetím v podobě citového kalkulu na diváka), pouze nabízí příběh v stylizovaném dramatu, kterému nechybí hluboký přesah. Rozvíjená zápletka o náhlém skandálu v jedné dívčí škole nechává diváka velmi dlouho v očekávání, zda na prokázané a přiznané lži nebylo přeci jen malý kousek pravdy a také v přemýšlení nad tím, ze které strany číhala větší chuť k pomstě. Mohla za celý skandál skutečně jen jedna z dalších lží malé holčičky? Nebo měla na tom stejně velký podíl spontánně vyprávěná historka tety? Nebo za tím rovněž vězí žárlivá povaha jedné z obviněných, protože teprve díky ní bylo možné původně smýšlené informaci uvěřit? *** Pro mne osobně nejzajímavější film se slavnou Audrey Hepburn, jaký jsem měl dosud tu čest vidět. Kouzelně křehká a půvabná kráska stříbrného plátna našla tentokrát výbornou příležitost v roli tragické oběti a spolu se Shirley MacLaine rozehrála silný herecký duel. Bylo mi potěšením. 90% (05.09.2020)

Datum natočení této pozoruhodné sondy do americké duše druhé čtvrtiny minulého století tak trochu klame. A současně naznačuje, že průniky nového nazírání nejsou zpravidla ani rychlé, ani přelomové. Že být poněkud starší co do tvarosloví (formy zpracování) zdaleka neznamená být a priori méně kvalitní, méně sdělný, méně průrazný. Dobový retrofilm HODINKA je vybudován na postupném gradování zápletky, na napínání jinak možná spíše trviálního námětu. Idyla či spíše její zdání se rozplývá ještě rychleji, než nám byla v prvních sekvencích předestřena. Rub zdánlivé dětské nevinnosti naznačuje, že lidé jsou vždy jen jedni: buď slušní, nebo opakem tohoto doufám nikoliv zkompromitovaného pojmu. Filmu vévodí výkony obou titulních hrdinek, vyzvedl bych rovněž představitelku rovněž klíčové dětské úlohy Karen Balkinovou. Ďábel skrytý v rychle dospívajícím, ještě dětském těle je totiž zvlášť odpudivý. Hepburnová prokazuje i zde své mimořádné herecké nadání. Zjev barbíny ještě nemusí být výpovědí o ženské duši. Tento mimořádně zajímavý příspěvek do dobové vlny kritického pohledu na tehdejší často tak idylizovanou (vnitro)americkou skutečnost je i dnes po čertech živý. Pro ty, kteří alespoň tuší, jak ten lidský ďábel vlastně vypadá a jak s ním bojovat, když nám nedá jinou možnost. (26.12.2011)

Krasny dokaz toho, kolko zla dokaze sposobit jeden maly harant sprostymi slovami. Audrey Hepburn bola skvela, Shirley MacLaine /Pohlednice z Hollywoodu, Byt 1960/ za nou v pohode stiahala a James Garnera /Great Escape 1963, Maverick/ som si tiez vsimol. Wylerova rezia ako vzdy na urovni. Fakt niekedy hruza, v akom svete to zijeme : 89 % (01.03.2016)

,,MÁM OSEM PRSTOV! VIDÍTE? A DVE HLAVY. SOM MONŠTRUM!“ __ William Wyler a jeho ďalší veľký film. Nakrútený komorným spôsobom , zato pojednávajúci o devastujúcej sile pôvodne detinsky mysleného klamstva a o – na vtedajšiu domu – veľmi chúlostivej téme. Vplyvom cenzúry pritom priateľstvo oboch žien je tendenčne označené ,,mileneckým“ , preto slovo ,,lezba“ vo filme nikdy nezaznie a na ešte väčšiu škodu neuvidíme ani vystrihnuté zábery so Shirley McLaine. Téma homosexuality ako spoločenského tabu o ktorom sa jednoducho nehovorí je výborne vidieť v scéne, kedy sa Audrey Hepburn dozvedá o svojom obvinení vzdialená v zábere za sieťovými dverami a bez počuteľných dialógov. Ďalší mimoriadne nakomponovaný záber prichádza v závere, kedy sa Karen snaží dostať do Marthynej izby a mi už na základe tieňa vieme, čo sa stalo. Hoci sa téma rozvíja pozvoľne, časom sa zásluhou výborných hereckých výkonov (MacLaine tu jednoznačne predbieha Hepburn a krpatú Balkin by som osobne zahrdúsil) začína vyostrovať a vďaka Wylerovým réžijným nuansám nemožno k výsledku zachovať chladný postoj. Hudba Alexa Northa sa v niektorých momentoch štylisticky podobá na diela Bernarda Herrmanna a dokáže ešte viac umocniť niektoré dramatickejšie scény. Na základe uvedeného pri rozmýšľaní o výslednom hodnotení som preto napokon zvolil plný počet hviezd. (887. hodnotenie, 82. komentár k filmu) (10.04.2020)

Vyrovnaně a se vztyčenou hlavou…tomu říkám tečka. Při první projekci mě dostaly především herecké výkony. S výjimkou hlavního mužského představitele, jehož herectví v tomto snímku bych si troufl ohodnotit jako „jen“ nadprůměrné, mě všechny 3 přítomné generace ženských představitelek dokázaly ohromit, tedy od té nejstarší (Bainter, Hopkins) přes střední (Hepburn, MacLaine) až po nejmladší (Balkin), přičemž z hlavy nedostanu (pochopitelně krom skvělé Audrey a její Karen) hlavně postavu Mary, která myslím může směle konkurovat těm největším spratkům stříbrného plátna vůbec (už dlouho jsem ve filmu někoho tak moc nenáviděl). Napodruhé mě však krom herců strhla podstatně víc atmosféra a nejedna z emocionálních bomb, kterých přicházelo směrem k závěru stále víc. Kombinace hněvu, opovržení (vůči okolí), beznaděje a lítosti mě dokonale vtáhla a ke konci, no proč to vlastně nepřiznat, jsem měl opravdu na krajíčku. A ten pohled z okna…tolik říkající. Zvyšuju hodnocení na slabších 5*, Wyler mě zas jednou naplno dostal. (22.01.2010)