Kód Navajo

Můj první válečný film (z mnoha desítek) u kterého jsem usnul..... a u nějž nebyla chuť to po probuzení dokoukat. Předpokládám, že těch sladce prodřímaných závěrečných 35 minut asi na děj nemělo zásadní vliv a tak věřím, že mé hodnocení je objektivní. Hvězda za válečný žánr z prostředí bojů s Japonci a hvězda za snahu zpracovat tuto zvláštní epizodu války s Navaji. Navíc Cage už nějak přestávám muset.... (05.08.2011)

...takže mě asi nebere ten Vietnam, páč u tohohle jsem fakt už zíval, kýval hlavou.. no srali mě některý momenty znáte to. Navíc když čtete: film by: John Woo tak něco málo hodně čekáte a z toho vyleze jako tohle? Akce minimum, postavy jako jo některý byli dobří, ale ten indián mě celkem sral a tý přestřelce na začátku jsem se musel smát. A to jsem se na to dost těšil, páč jsem viděl kousek, kdyz jsem byl malej a řikal sem si jaká to je bomba.. nojo, ta dětstká naivnost, Líbil se mi ten nápad jak se ten indián převlíkl za Vietnamčíka. (30.03.2016)

"Teď trčím na Saipenu s velkým zapalovačem na zádech a opejkám si lidi. A šel jsem dobrovolně. To nepochopím." Já taky ne. Jsem totiž pacifista a věnovat svůj život na oltář zisků zbrojařů mi prostě nedává smysl. Ale tohle je válka, ve který to bouchá barevně, hlučně a zpomaleně. To se mi docela líbilo. Ovšem morální dilemata nejsou nic pro mě a tak jsem hledal poučení. Našel jsem ho v informaci, že Navajové nejsou indiáni, ale lidé Hořké vody z rodu Vysokýho domu. To je tak hluboký, že jsem se v nudnějších pasážích opájel velikostí tý myšlenky. A přitom jsem přišel na to, že to stejně jsou indiáni. Vraťte jim Ameriku. Howgh. (31.05.2022)

|80%| Za mě spokojenost. Nechápu tolik kritiky. Ale co, jsem na CSFD už opravdu dlouho na to, aby mě to nějak extra šokovalo. Co se týče akčních scén – jsou přímo perfektní. Přehledné, nápadité, intenzivní. Přemýšlel jsem, kde je nějaká chyba. Jedině možná v tom, že to asi čistokrevný válečný film není. Jasně, jsou tu typické aspekty zranění apod. Ale vše je to takové moc urychlené, tempo se ubírá příliš vysoko. A asi tak za půlkou filmu je pasáž cca 20minutových nudných konverzacích, ale to je asi tak vše co bych vytknul. Hudba je solidní, k tématu optimální. Emocionálně to není tak zle natočeno, jak tu někteří píší. Chemie mezi hlavními dvěma postavy se projeví až za půlkou snímku a rozhodně funguje. I se mi ve finále líbil konec, jak to celé dopadlo. Úplná pecka to tedy není, je tam cítit spíše akční nasazení než to válečné pojetí, které tu sice je, ale furt tam není nic zásadního a zapamatovatelného. Přesto si tento film můžu pustit kdykoliv znova a budu spokojen. (17.06.2017)

Víte, když chcete do válečného filmu hodit poselství, musíte ho tak pojmout od začátku do konce - viz Tenká Červená Linie. Ne že se nemůžete rozhodnout, jestli je to drama jednoho vojáka stíhaného minulostí nebo snad drama dvou vojáků z různých světů, anebo, a to je vůbec od režiséra s renomé Johna Woo šílenost, střílečka Wolfenstein Goes To Pacific. Jeden zásobník Thomsonu versus četa japonských vojáků, a do toho cosi vrzající pan originální komponista Horner, to je jen jeden z lapsů zakládajících na spalující požár kritiky. Jediná klika je, že se neobjevily zpomalené záběry na letící holubice. Zkrátka - takhle ne. (05.01.2006)