Mission: Impossible II

Díky tomu, že filmová série "Mission: Impossible" s každým dílem mění režiséra, uchovává si nejen svěžest a neokoukanost, ale také sepjetí s aktuálními tendencemi hollywoodské kinematografie. Každý z režisérů totiž není žádný solitér, nýbrž svým přístupem přesně zapadá do určitého období hollywoodské kinematografie. Jenže zatímco od třetího snímku začala série trendy výrazně předznamenávat, dvojka dnes vyznívá jako hořký relikt dekády, kterou završovala. Ve své době vyzdvihovaný revisionismus, že hrdina ranku Jamese Bonda se zamiluje, je s typicky devadesátkovým přepáleně cool machismem redukován na směšnou báchorku o lásce na první povrchní pohled. Excesivně patetický a graciézně formalistický styl Johna Wooa je zde oproštěn od vypjaté osudovosti archetypálních hodnot a dobové naléhavosti jeho hongkongských filmů a stává se nezáměrně usměvavou manýrou. Chtělo by se oslavovat stylovou odvázanost a formalismus nahrazující symboličnost a schémata, ale kvůli spojení s dnes neodbytně vyznívajícím čurákovstvím většiny figur zanechává spíše hořkou pachuť. Pokus o mramorizaci Ethana Hunta do ikony coolness dále selhává díky marnému scénáři, parodiím nahrávající vyhrocenosti, ale také vinou karikaturně přepáleného záporáka se snad historicky nejnižším charismatem. "Mission: Impossible 2" tak dnes odstrašujícím způsobem připomíná to, jak zoufale schematické a sebestředně nabubřelé byly ještě relativně nedávno hollywoodské blockbustery. Tedy ne že by se ještě dnes nenašli vyznavači devadesátkového povyšování čurákovství na přednost nebo že by dnešní sofistikovanost hojně nesklouzávala k sebestředné onanii, ale vlajkové lodi Hollywoodu táhnou odlišnými vodami. Ostatně aktuálně nový díl série "Rogue Nation" vykazuje s dvojkou řadu paralel - herecky "výrazný" záporák, vztah hrdiny s ambivalentní kolegyní. Jenže právě díky důslednému odvržení prvoplánovosti a naopak důslednému profilování postav i scénáři pečlivě balancujícím mezi osudovostí a šviháckým nadhledem, se vyhýbá všem úsměvným neduhům éry, kdy ženy automaticky padaly hrdinům kolem krku a gerojové sváděli nazlobené odvetné duely se zlotřilými padouchy. (03.09.2015)

Mno, druhou Mission Impossible stavim zhruba na stejnou uroven jako prvni dil, i kdyz je tohle uz krapet odlisnej film. Woo k nemu pristoupil jako k ciste akcni zalezitosti. Pribeh neni nijak zvlast podstatnej, strasnej virus, kolikrat uz to tu bylo, ale tady jde hlavne o akci. Proto se musi prezit prvni polovina filmu, kde je akce pomalu, i kdyz rozhodne nemuzu rict, ze bych se nudil. Jenze Woo proste umi nejlip akci a ta zacne az v druhe polovine filmu a je tady fakt perfektni. Sice se to neda srovnavat s jeho Hong Kongskejma filmama, tady zadny masakrovani lidi neni, ale choreografie je fakt perfektni. Herci jsou v klidu, skvelej Cruise tu dostal dobryho protivnika v podani Dougray Scotta, takze si vicemene nemam na co stezovat. (01.05.2005)

Ne doprdele opravdu ne proboha vazne jedno velke NEEEEEEE! jak mohl John Woo takhle klesnout prokristaboha 57% no to je snad fake hodnoceni nebo co pro mne zustane uz navzdy kultovni serial Nulova sance prvni filmove zpracovani byl jeste uchazejici spionazni thriler ale tato odpornost brutalne sestrihana naproste debilne natocena a potazmo naprosto bez poradny akce [volne prelozeno proste to nema koule] je jednim z nejodpornejsich akcnich odpadu co jsem kdy videl fakt nepochopim jak mohl mr action Woo takhle zdegenerovat to je vec nevysvetlitelna pro mne jedno z nejvetsich zklamani co jsem kdy videl nezmenil sem nazor ani po druhem zkouknuti takze radeji uz nikdy vice KRAVINA HRUZA A OSTUDA!!!!!!!! (20.10.2012)

Stále to mám rád, pretože je to Mission Impossible a má to štýl, ktorý. Príbeh nie je zlý, ale ani struhujúci taktiež záporáci, či niektoré postavy sú nevýrazné. Prvá Mission Impossible mala grády, adrenalínové akcie a skvelý dej. No tu do druhého pokračovanie moc toho neostalo. Dokonca mám námietky aj proti hudbe Hansa Zimmera, nie že by bola zlá, kvalitná určite je, však je to predsa Zimmer, ale ta hudba sa mi skôr hodí do Gladiátora. A čo sa týka štýlu režiséra Johna Wooa, tak to je presne jeho štýl, akčná stránka mu ide, ale tých spomalovačiek tam bola hromada aj na mňa a to ich mám rád. Celkovo keď to zhrniem, tak sa jedná o lepší akčný film s dobrými akciami, slabým scenárom a klasickým Cruisom. 70% - 3* (20.11.2011)

John Woo tomu dodáva over-the-top pompéznosť (holuby!) a je tu oveľa viac akcie než v jednotke, no príbeh je stále mizerný, záporák úplne hrozný a gumové masky a podobné zvraty sa nehodia k relatívne vážne sa tváriacemu zvyšku filmu. K tomu ešte lacná romantická línia a kilo sentimentu na záver. Blech. Ale Hans Zimmer riadne dáva (pripravuje sa na Dark Knighta) a Tom Cruise je frajer. (31.08.2018)