Zabijak

Nemám moc v obľube ázijské akčné kriminálky, ale táto je predsa len trochu iná. Zaujal ma predovšetkým duálny charakter hlavného hrdinu (herec bol typovo vybraný veľmi dobre), na jednej strane to bol nemilosrdný zabijak, na strane druhej verný priateľ a láskavý partner plný citov a nehy, človek niekedy nevedel čo si má o ňom myslieť. A k tomu ten jeho zasnený, romantický výraz a smútok v očiach. Herec v hlavnej úlohe teda potiahol väčšinu filmu, k tomu keď ešte pribudla výborná hudba, slušná réžia a akcia, o ktorú teda núdza nebola (hlavne ten záverečný strelecký masaker), tak tu máme celkom fajn žánrovku. Vôbec sa nečudujem, že sa jedná o Tarantinov obľúbený film. Na druhú stranu ma ale dosť hnevala nekonečnosť zásobníkov v zbraniach hlavných postáv, okaté ba miestami až smiešno-teatrálne mrhanie strelivom a terminátorovanie hlavného zloducha. 70/100 (31.10.2016)

Wooči filmům Johna Woo začínám mít i vzhledem k jejich zdejší "stádo efektem" ovlivněné adoraci problém. Akční scény jsou sice choreograficky na žánrovém Olympu, prázdné nábojnice se míhají vzduchem a hrudníky plní olovem, ale u tak zhruba 73. šichty pro koronera to začne být už trochu jednotvárné a únavné. Ční snad tedy filmy J.Woo nad ostatními svou neakční linií, v tomto případě motivem přátelství uprostřed "Krveprolití dvou hrdinů"? To sotva, protože repliky pronášené hlavními postavami na dané téma byly na úrovni diskuze Brandona a Dylana na půdě plážového klubu Beverly Hills a já jen čekal, kdy místo slepé zpěvačky začnou ochraňovat nevidomé koťátko. Ale kdo ví, třeba je vinen dabing kantonštiny, který zavraždil veškerou hloubku těchto konverzací.. Jediný, kdo z toho u mě vyjde s čistou bílou šálou je aristokratický gunman Chow Yun-Fat, jehož noblesní pohybový valčík po scéně spojený s vysypáním zásobníků ze dvou metrů do padouchova těla má své ušlechtilé kouzlo. A navíc, opodál stojící autista Raymond s ním má při sčítání párátek docela lehkou práci.. (04.05.2010)

Kam na Johna Woo s nějakou scénáristickou kvalitou? Je pravda, že při poslechu dialogů vážně hrozí, že povahy subtilnější a náchylnější k estetické kráse jazyka dostanou psotník, ale co si budeme namlouvat, ono stejně jde jen o to propojit další a další fenomenální akční scény "jeden / dva proti třiceti a více". Odmyslím-li si dialogy, tak všechno ostatní šlape na 100% a i charaktery se poměrně dost povedly. Killer má typickou atmosféru hrdinského krveprolití, takovou tu sladkobolnou, melancholickou, přislazenou "casio-soundtrackem", který jakoby se chtěl inspirovat naléhavostí Ennia Morriconeho. Samozřejmě to dopadne, jak to dopadnout musí, čili neslavně z hlediska rejpala a naprosto adekvátně z hlediska spokojeného diváka. Ujetá muzika sedne k turbo tempu vyprávění i naivnímu ventilování emocí. Killer dokonale šlape, vše je v dobrém poměru, ta naivita a sladkobolnost. Choreografie přestřelek během 111 minut ukáží všechno, z čeho dodnes žije akční hollywoodská provenience, pomře několik desítek bastardů, hrdinové z obou stran zákona se pobaví o přátelství a nakonec bok po boku předvedou, zač je toho krveprolití i z vlastních žil. Máte rádi Hong-Kong? Potom musíte mít rádi Killera. (01.09.2006)

V porovnání s pozdějším Hard-Boiled je v Killerovi kladen větší důraz na melodramatické pozadí a tradičnímu příběhu o dvou přátelích na opačné straně zákona je též věnováno více prostoru. To přináší jak větší stotožnění s postavami a větší zájem o dění na plátně, tak množství poněkud nadbytečné vaty v podobě přitoublých dialogů, jejichž infantilnost ještě podtrhjují přesládlé úsměvy na tvářích herců. John Woo se v Killerovi chvíli zkrátká hledá a proplétá se houštím marných pokusů o prohloubení postav, ale když se v závěru konečně najde, rozpoutá na plátně totální vizuální i emocionální inferno. Být celý film tak dobrý jako finále, šlo by o jeden z nejlepších filmových počinů všech dob. (28.01.2008)

V produkci Tsui Harka natočil John Woo podle svého scénáře v typicky hongkongském duchu příběh, ve kterém lze vypozorovat několik jeho stálých filmařských postupů. Ryze asijským způsobem je ukazováno přátelství, sebeobětování a odpuštění, zrada, hrdinství a vztah k rodině, partnerovi. A pokud tyhle morality přijmeme, tak se potom už jen můžeme těšit na hodně silný krvavý nářez. Protože synonymem jména John Woo je akce, velmi násilná a neobyčejně povedená. Celou akci natočí několika kamerami, a pak jen sestříhá do podoby, kterou potřebuje. Četně vkládá zpomalené záběry, křesťanskou symboliku, holuby. Objevil Chow Yun-Fata, jeho filmy se staly pojmem a začátkem devadesátých let si ho všiml Hollywood. Což ovšem není až taková výhra. Ztratil kontrolu nad svými filmy, neměl vliv na střih, jeho první americký počin tak byl osekán, náznaky myšlenek zmizely, navíc hlavní role Jeana-Claudea Van Damma. Poučil se z chyb předešlých, vypořádal se s hollywoodským politikařením a natočil nadprůměrný thriller Face/Off. Akční řežba The Killer přesto zůstává jedním z klenotů jeho neamerické tvorby. Thriller o profesionálním zabijákovi s lidskou tváří (který se pokouší odčinit jím způsobené oslepnutí mladé zpěvačky) a posedlém policajtovi je vším, co bylo napsáno a rozhodně patří mezi vrcholy akčního thrilleru. (22.03.2006)