West Side Story

(1001) Když se dnes podívám do zrcadla, tak je jasné, že se mi podařilo překonat čistou neředěnou nenávist ke "klasickým" muzikálům (ačkoliv z těch vzniklých před rokem 2000 mám pořád doopravdy ráda jenom Jesus Christ Superstar). Nevím tedy, jestli je to osobnostní vývoj hodný poplácání po rameni, ale vzhledem k tomu, jak jsem si užila nový nezaujatý pohled na West Side Story, tak asi ano. Jedním z definitivních plusů je to, že film používá tanec a potažmo zpěv jako vyjadřovací prvek se smyslem a účelem (a ne jenom proto, že chce nebo může, viz například můj nedávný vzteklý hejt vůči samoúčelnosti v La La Land). Hudba a tanec pomáhá pouličním chuligánům kočkovat se beze slov, ale s jasným významem a univerzální srozumitelností, a není to vlastně to, co od filmů obecně chceme? Já ano. Taky jsem extrémně spokojená s převládající barevnou paletou (fialová, karmínová, oranžová a tyrkysová forever), protože se mi často zdá, že filmy, o kterých se říká, že jsou vizuálně krásné, používají takové barvy, ze kterých se mi buďto rovnou obrací žaludek, a nebo se mi prostě jen zdají přeplácané a nelogické (moderní desaturovaná modrošedá šeď, jakou používá třeba Wan v těch svých hororech, a nebo naopak kolotočářsky svítivé primární modré, červené, zelené, žluté ala Avatar, z té ohavné barevnosti jsem se nevzpamatovala dodnes). Kvůli West Side Story jsem objevila malíře Roberta Vickeryho a jeho úchvatné obrazy plné světla a stínů, takže za to taky díky, filme. Bez čeho bych se vlastně nejvíc obešla je ústřední milenecká linka, jakkoliv to může být kacířský názor, když má být celý příběh aluzí na Romea a Julii. Jenže co nadělám, jejich společná unylá chemie i hudba pro mě obstarává nejnudnější pasáže filmu a jako by ani nebyla úplně potřebná pro finální pointu. Nejspokojenější jsem byla, když to bylo temperamentní drámo o tom, že v Americe jsou si všichni imigranti rovni, ale někteří jsou si rovnější. (22.11.2017)

Kdybych žil na konci padesátých let, někdo mi řekl, že se právě chystá hollywoodská předělávka Romea a Julie a bude to muzikál plný mladých, fotogenických, kroutících se lidí, a já měl v rukou moc zastavit natáčení, udělal bych to. A připravil bych tak svět o jeden z nejlepších filmových muzikálů všech dob. A taky o jednu z nejlepších moderních předělávek Shakespeara. West Side Story mě dokonce vzalo za srdce víc než původní hra! Ty geniální Bernsteinovy melodie daly příběhu další rozměr. A choreografie...? To, že ji vymyslel jeden člověk (Jerome Robbins) je pro mě stejná záhada jako bermudský trojúhelník! (10.12.2006)

Dnes som zistil, že muzikály mi príliš nesedia. A už vonkoncom nie také, ktoré sa dĺžkou rovnajú dvojdielnemu dokumentu o druhej svetovej vojne (asi preháňam). Ale práve táto kritika je momentálne nepodstatná. WST patrí vo svojej kategórii medzi jednoznačné klenoty. Akoby som potom mohol sprzniť jeho hodnotenie len kvôli môjmu vkusu? Nemôžem. Prečo my však naopak o niečo neskôr natočená Pomáda sadla (ako riť na šerbeľ)? Ťažko povedať. WST má isté pasáže, kde by bolo hodno bez hanby zavŕtať päť hviezd a tie druhé, na ktoré je celá slovná zásoba primalá . Ku príkladu na prvý bod predošlej vety môžem doložiť pieseň "America" a jej tanečnú choreografiu. Tak dokonalá scéna, že si ju budete púšťať dokola a dokola.. Čo viac povedať? Asi len "Puerto Rico, My heart's devotion .." (27.05.2010)

Netroufnu si kritizovat hudbu Leonarda Bernsteina, ono také není proč. Bohužel s její genialitou se na druhé straně táhne i to, že kromě stránky hudební film značně pokulhává a nedokáže se dalšími aspekty vyrovnat. Na dokonalém hudebním pozadí a jistě kvalitní choreografie působí herecké ztvárnění jaksi rozpačitě a vlastně je jen nedokonalou kulisou. Ani s originalitou si autor nelámal hlavu. Toto shakespearovské téma je značně omleté. Romeo a Julie, ten nejzprofanovanější příběh, který známe. Nakonec si tak z filmu budu pamatovat 4 dobré písničky a to je asi tak vše. (10.07.2009)

"Play it cool boy, real cool." Muzikál, který má Styl. Pestrobarevné kostýmy a dekorace; v místy až pódiově strohé výpravě. Výtečné taneční choreografie s legendární hudbou, kterou tvoří jedny z nejkrásnějších melodií vůbec. "West Side Story", variace na příběh "Romea a Julie", se sympatickým hereckým ansámblem v čele s Natalií Wood, elektrizuje svou dynamikou a emocionální intenzitou. Nesmrtelná klasika. (05.06.2011)