Vojna a mier: 1812

Vlastně je to skoro hodina a půl jedné bitvy. Ale natočené tak, že tahle půldruhé hodina nemá konkurenci. Nelze srovnávat scény, v nichž se přes sto tisíc statistů podřizuje vůli jednoho režiséra a vytváří giantickou historickou fresku, s ničím, co by se tomu podobalo. Vyčítat filmu zdlouhavost nebo snad nějakou dějepisnou nepřesnost, by bylo hledáním pih na tváři královny krásy. (28.06.2009)

Sledovať premyslené kompozície a ich vnútrozáberovú montáž v nespočetných hĺbkových plánoch je jednoducho veľká radosť. Spojiť si túto veľkú bitku do zrozumiteľného celku, bez sprevádzajúcich dovysvetľujúcich komentárov (našťastie tam sú), však nie je jednoduché, lenže ono sa to asi lepšie nakrútiť nedalo. Samotná bitka prebehne až v druhej polovici, ale aj tie prechody vojsk na miesto bitky poľahodia oku diváka. Bondarčukovi kvitujem, že tretí diel je absolútne odlišný ako ten predchádzajúci, predsa len som však nemal po celý čas otvorené ústa dokorán a vypleštené oči, aby som dal plný počet. (27.10.2019)

Třetí díl nadupané tetralogie je zcela jistě ten nejválečnější. Pohled na bitevní pole, kde je v pohybu několik tisíc lidí je prostě pohled, který se člověku častokrát nenaskytne. Opět nechybí jednoduše řečené úvahy Tolstého, které jsou ovšem vemi silné. Opět vše doprovází úžasná hudba. Není skutečně moc co vytknout. Natočit něco takového v roce 1967 - to je prostě typické megalománské Rusko. 4* (19.12.2012)

V tretej časti starý knieža Bolkonskij na smrteľnej posteli konečne vľúdne prehovorí k svojej dcére Márii, ktorú to dojme a šokuje zároveň. Motivácia tejto scény sa tu však stráca, pretože v predošlých dvoch dieloch nebol takmer vôbec vykreslený jeho negatívny postoj k nej. Predtým sa v podstate spolu ani nerozprávali, čo by z jeho strany viac-menej sedelo, ale trochu sa pozabudlo na to, že v knihe si na nej ventiloval svoje trápenia, čím jeho prísnosť miestami prechádzala až do ponižovania a trýznenia jej osoby. Preto bola jeho zmena prístupu v osudnej chvíli pre čitateľa, aj pre románovú kňažnú Máriu, veľkým zážitkom, no vo filme úplne obyčajným. Táto výhrada sa týka najmä predošlých častí, ktoré mali spomínanej scéne pripraviť pôdu. Poďme sa teda pozrieť, čo nasledovalo v Roku 1812. Prebiehala obrovská rozhodujúca bitka medzi Rusmi a napoleonským Francúzskom. Spočiatku mi vadilo, čo som si všimol už v prvej časti, že vojnové scény boli dosť statické, čím pripomínali skôr momentky z nich urobené. Kým v prípade Slavkovskej bitky túto moju obavu uchlácholil nevídaný pohľad na výpravu „so 120 000 komparzistami“, teraz som už bol rozhodnutý hodnotiť prísnejšie. Tých masových scén tu len pribudlo, no už to pre mňa nepredstavovalo žiadnu novinku, tak som ich chcel vnímať o niečo triezvejšie a kritickejšie. To našťastie nebolo v mojich silách, pretože ako bitka pokračovala, začala byť už aj kontaktná, a celkovo jedna z najhonosnejších, aké som vo filme videl. Moje nadšenie žiaľ pochoval epilóg rozprávača, ktorý chcel čiastočne prepisovať predlohu. Vraj po bitke pri Borodine, ktorú morálne vyhrali Rusi, Francúzi zutekali z Moskvy. Jej dôsledkom možno, ale priamy výsledok bol taký, že Francúzi ďalej postupovali, Rusi ustupovali, až Napoleon Moskvu obsadil. Takže to malo byť presne naopak, preto som z toho záveru rozčarovaný. Dá sa povedať, že mi jedna veta pokazila dokonalý zážitok. (28.04.2015)

"Válka není laskavá, ale nejhnusnější věc na světě a tak je třeba to chápat a nehrát si na válku. Musíme přijmout jasně a seriozně tuto strašnou nutnost a nic si nenalhávat. Válka je válka a ne hra." Tahle úvaha knížete Andreje, potažmo Tolstého, je stále platná. Třetí část vojny a míru přináší největši bojovou sekvenci filmu v bitvě u Borodina. Při návštěvě salónů vidíme, jak se veřejné mínění točí jako korouhvička. "Slepec? Jak může slepec velet armádě?" "Že je slepý? Vidí až dost, vždycky jsem to říkal, že je to skvělý velitel." Koně museli při filmování dostat opravdu zabrat, těch pádů, ohně a střílení tam je strašně moc. Dneska by se to natočit nesmělo, to by zelení zežloutli nebo zpopelavěli nebo co se jim děje v případě změny barvy. Válku vidíme z pohledu nevojáka Bezuchova, který se rozhodl podívat na bitvu, z pohledu obyčejných vojáků, z pohledu Napoleona a z pohledu knížete Andreje: "Nemůžu zemřít, miluju tuhle zemi, trávu, vzduch ..." (09.10.2010)