Za zvuků hudby

Co si budeme nalhávat,Za zvuků hudby strašlivě zestárlo.Ovšem přesto (nebo snad proto?) si film dokázal zachovat jisté naivní kouzlo.Tři hodiny koncentrovaného kýče plného krutě optimistických songů a všudypřítomných dětiček nezní jako zrovna ideální zábava pro druhou dekádu 21. století,ovšem musím ocenit,že navzdory děsivé stopáži film vůbec nenudí,Julie Andrews je jako vždy okouzlující a Christopher Plummer je správně odtažitý a autoritativní.Z dnešního pohledu bych asi měl dát tři hvězdičky,ale já tu vachrlatou čtvrtou přihodím z úcty k tvůrcům a ze schovívavosti k těm pětačtyřiceti rokům,které má film už na krku.Nedivím se,že ve své době to bylo tak populární. 75 % (01.02.2011)

Neskutočne podmanivá muzikálna seansa, ktorej dominujú herecké koncerty spontánnej Julie Andrews a tragédiou poznačeného Christophera Plummera, pomaly nachádzajúceho zmysel života v nebesky pôvabnom hlase, jednoduchosti a kráse obyčajnej vychovávateľky. Nezabudnuteľné pohľady na scenériu rakúskych hôr, zástup švitorivých, no dobrosrdečných detí, nádherné piesne i blížiaca sa pohroma nacistickej mašinérie, robia z tejto snímky plnohodnotný zážitok, ktorý nadlho utkvie v hlave. Jediné mínus pre mňa predstavovala iba prepálená stopáž, ktorá však napriek tomu záverečným dojmom až tak neuškodila. (21.07.2010)

blá blá blá ...bla bla bla... bla bla bla... bla bla bla... blá blá blá... bla bla bla... odejdi z kláštera... bla bla bla... bla bla bla... blá blá blá... bla bla bla... miluji tě... blá blá blá... bla bla bla... blá blá blá... bla bla bla... utečeme... BLA BLA BLA... bla bla bla... blá blá blá... (S mejma komentářema to jde z kopce) (28.11.2011)

Další muzikálové melodrama pod taktovkou režijního chameleona Roberta Wise. Zatímco v energií nabitém West Side Story se mohl opřít o vynikající choreografii Jeroma Robbinse, klasický romeojuliovský příběh a chytlavé šlágry v podání mladých vitálních herců, zde se musí spolehnout na interakci mezi rozjuchanou Julií Andrews, jejími sedmi pubertálními svěřenci a upjatým Christopherem Plummerem. Zatímco skotačení po Alpách a zpěv rozverných písní působí po krátké chvíli totálně mimo a ztrácí veškeré kouzlo (i z důvodu absolutní nijakosti všech "hitů"), melodramatická linka začne v poslední třetině díky talentu obou hlavních představitelů opravdu fungovat a v napjatém finále člověk téměř zapomene na těch 100 minut (!) předchozí vaty. Když Za zvuků hudby ještě jednou přirovnám (přiznávám - trochu nespravedlivě) k West Side Story, vychází mi z toho první jmenovaný jako poloviční zážitek – však taky dostal poloviční várku Oscarů :) (23.01.2012)

Za zvuku hudby je zákeřný film. Tváří se tak naivně až bezstarostně, že jsem přestal být ostražitý a navzdory svému vrozenému cynismu jsem při dětském vystoupení pro baronku málem uronil slzu. Samozřejmě to nikdy nepřiznám a raději se budu nimrat v tom, jak se mi líbila disciplinovanost pochodujících dětí, schopnost chlapa přiznat svůj omyl i volný pohyb po přírodě neohraničené elektrickými ohradníky chovatelů fialových krav. Zkrátka jsem pocítil prostou radost ze života a to není málo. Přes všechnu chválu nemohu nahodit plné hodnocení, neboť je mi lehce proti srsti, že hrdí Rakušané radostně žvatlají anglicky a německy užívají jediné slovo - Edelweiss. (03.09.2013)