Odds Against Tomorrow
Réžia:
Robert WiseKamera:
Joseph C. BrunHudba:
John LewisHrajú:
Harry Belafonte, Robert Ryan, Shelley Winters, Ed Begley, Gloria Grahame, Will Kuluva, Mae Barnes, Richard Bright, Carmen De Lavallade, Lois Thorne (viac)Obsahy(1)
Policista ve výslužbě, zkrachovalý sázkař a někdejší recidivista jsou třemi smutnými hrdiny příběhu odehrávajícího se v New Yorku a jeho blízkém okolí.
Bývalý zkompromitovaný policajt Dave Burke má tip na fajn výdělek. Potřebuje k tomu jen dva gentlemany, kteří už nemají kam uhnout. Johnny Ingram je zpěvákem v jazzovém baru, platí alimenty a ze svých nepovedených sázek dluží hodně peněz. Earle Slater má dost těch věčných otázek, jaké to je, někoho zabít. Tihle dva zoufalci se zdají být ideálními partnery k malé bankovní akcičce. Až na to, že Johnny je černoch a Earle rasista.
(dopitak)
Recenzie (14)
Film-noir nám zdá se na konci 50. let pořádně zmutoval, jak můžu soudit podle snímků Dotek zla a právě Odds Against Tomorrow. V jedné z hlavních rolí černoch, velká záliba v exteriérech a nahrazení klasicky hutného hudebního doprovodu nervnějším podmazem. Vznikla tak nevypočitatelná a ne příliš vstřícná divácká podívaná, které kralují Robert Ryan a Harry Belafonte v rolích dvou neústupných a nejezdnoznačných charakterů, jejichž vzájemné soupeření dosáhne v závěru až apokalyptických rozměrů. A navíc ta neustálá zima a vítr... ()
Harry Belafonte jako barový zpěvák, jehož láska ke koním mu rozbila manželství i finanční situaci. Robert Ryan jako bývalý boxer, jenž se chce konečně domoci peněz, ženat s Shelley Winters a zapleten s Glorií Grahame - s nejstrašnější ženou filmu noir. Ed Begley jako bývalý policista, jejž připravily ilegální kšefty o práci. Tito tři muži se hotoví k velké loupeži, jež je již od začátku znemožňována Ryanovým rasismem - svého rasistu si Ryan zahrál s takovou chutí a přesvědčivě, že měl posléze velké problémy ujistit společnost, že je hodným liberálem. Ve tradicích filmů noir s nezvyklými problémy rasismu a homosexuality a skvělým jazzovým doprovodem Johna Lewise. ()
Krásný noirový dovětek se stárnoucími hereckými ikonami tohoto ne/žánru (nechci se o tom hádat, všichni víme, co mám na mysli) a v režii schopného Roberta Wise, který také přispěl svého času "do kasičky" minimálně dvěma výbornými kousky. Řekl bych, že pro fanoušky má sledování Roberta Ryana a Glorie Grahame ještě něco jako "přidanou hodnotu." ()
Polda v důchodu, černoch, rasista a nuda. ()
Rád bych dal čtyři, ale nejde to. Samotná akce je docela dobrá, ale přípravy jsou hrozně zdlouhé, a ani obvyklé řešení seznamovat diváka v průběhu příprav s plánem, tady neexistuje, protože detaily přepadení se dozvíme až na konci. A ty vztahové problémy obou pánů stojí trochu moc hluboko v příběhu, a ani jedna z dam není zajímavá. Robert Ryan a můj třináctý film s ním. Z technických věcí mě zaujal záběr na začátku, ten vítr v ulici a nasvícená tvář. A pak podobně nasvícená tvář Harryho Belafonta u té vody. ()
Slabé tři hvězdičky. Jedná se o jeden z těch filmů, na kterých mě nezaujalo skoro vůbec nic, ale přesto se nedá říct, že by to byl vyložený shit a ohodnotit to hůře. Příběh je příšerně nudný a utahaný, postavy nijaké - k nikomu z nich jsem si nevytvořil žádný vztah a po celou dobu mi byly ukradený. Jediný, kdo to trochu zachraňuje, tak je Robert Ryan, ale nemůžu si pomoct jeho rasista, i když měl budit dojem odporné postavy, hajzla a grázla, mi nijak zvlášť nevadil, protože to s tím rasismem zase tak moc nepřeháněl a někdy bych se zachoval stejně jako on (třeba ten namachrovanej voják v baru si tu ránu zasloužil). Chybí tu výraznější ženská postava, Gloria Grahame tu má jenom štěk a žádná Famme Fatale to není. Na konci se objeví několik docela dobře natočených záběrů a toť vše. Téma rasismu je tu atakováno velice lehce a nijak provokativně a ta homosexualita, kterou zmiňuje Pohrobek, je tu skutečně hodně naznačená v podobě dvou "růžovoučce" vypadajících bodyguardů. Nic co by vůbec k dané problematice stálo za zmínku. ()
Dívatelná slabota. ()
17. Zlatý Glóbus za rok 1959 - nominace (1) - Nejlepší film (podporující porozumění) - Robert Wise ()
Vybornej ucebnicovej noir, ktery uz prece jen neni tak konzervativni v provedeni (1959, kamera, tempo). Cernobila lahudka s Glorii, Shelley, Ryanem (u nas by ho hral Lukavsky :-) ) atd. Trosku jsem si pri sledovani vzopomnel na Rififi... 4+ ()
Další zapadlý noir kousek a opět za 5*. Tři hlavní protagonisté s plnotučnými charaktery, plánování, realizace loupeže a třaskavě hutné, napínavé finále. Víc nebylo třeba. Jeden z těch noirů, ke kterému se budu zcela jistě opakovaně vracet. Zdá, že tzv. "béčkové" noiry mi sedí daleko více, než top fláky se zvučnými jmény. ()
V roku 1959 to už mal noir ako žáner definitívne za sebou, ale to by nebol Robert Wise (napr. Born to Kill - 1947), aby opäť nenakrútil niečo výnimočnejšie práve z tohto žánru, keď si už mohol dovoliť porušiť jeho pravidlá. V jednej z hlavných úloh je černoch, ktorého hlavný komplic pri lúpeži je psychicky nevyrovnaný starnúci rasista a celý film je vlastne len zdĺhavá príprava na ich jedinú spoločnú lúpež, ktorá nielen vďaka týmto rozporom nemôže skončiť úspešne. Aj keď nechýba krásne noirovské nasvietenie, vôbec to nie je divácky prívetivo spracované. Zdĺhavé meditatívne zábery na chladnú rieku, veľmi chladné, až sychravé exteriéry, či silný dôraz na vykreslenie charakterov a minulosti postáv pripomínajú miestami skôr nejakú existenciálnu drámu, než noir. Nedostatok akcie je však vynahradený v závere, kedy všetky tamojšie psychologické problémy končia v realistickej prestrelke, dosahujúcej až apokalyptické rozmery. Škoda len, že hviezda žánru Gloria Grahame tu má len maličkú, skôr symbolickú úlohu a žiadnou famme fatale tak nestihne byť...:) ()
Pozotuhodný noir s kvalitním obsazením, kamerou a doslova výbušným závěrem.(70%) ()
Oblíbený kousek Jeana-Pierra Melvilla je obsahem spíš konvenční, formou nadprůměrné černodrama o loupeži, přitažlivě natočené a sestříhané, s mírně prohloubenou povahokresbou (včetně klíčového motivu rasové nesnášenlivosti), spoustou záběrů New Yorku a okolí a nervním jazzovým doprovodem. Jedním z dvou scénáristů byl Abraham Polonsky, přikrytý jménem spřáteleného Johna O. Killense. ()