Ono

Film o tom, jak skandinávská holčička vyseděla z vraního vejce plivníka a co z toho vzešlo. Nevím, proč toumto tvoru s poněkud zabijáckými sklony dala jméno Ali. Velmi zdařilý psychologický horor. – Také jsem jednou měl doma plivníka. Někdy v roce 1981 jsem navštívil výstavu drobného zvířectva. Vstupenky byly slosovatelné a já vyhrál černé kuře. Protože jsem na ně nedostal žádnou posadu, nesl jsem svoji výhru domů v rukou. Kuře se důležitě rozhlíželo ze strany na stranu a občas mě klovlo do ruky, jako by mě vybízelo k rychlejší chůzi. Doma jsem dal kuře do krabice bez víka a zamyšleně jsem si je prohlížel. Byl to prapodivně vypadající exemplář s tmavým hřebínkem zkrouceným do dvou rohů, prostě typický plivník. Jal jsem se obvolávat kamarády s dotazem, jestli by někdo nechtěl živé kuře. Štěstí mi přálo a nakonec jsem se plivníka zbavil. (07.03.2024)

Až na tu nesympatickou rodinku, které jsem přál, ať jim ten pták vyklove oči, to šlo. Alespoň ten její milenec, byl normální, pohodovej chlap. Bizarní určitě, originální taky, pár chutných momentů, ale mám s těmi čistě severskými Horory už dlouhodobě problém a nemůžu jim přijít prostě na chuť. Ten jejich styl, povaha, ta atmosféra, nevím. Každopádně, Pahanhautoja je celkem úlet a asi se vyplatí na to podívat. (74. hodnocení) (05.06.2022)

Bizarní příběh z Finska (ano, Finové jsou fakt divní) o skvělé rodině, jejíž matka se přes svůj blog stará o to, aby o ní věděl celý dosažitelný svět. Úsměv! Na film se dá dívat dvěma způsoby - fantaskní příběh o dívce, co si opatří bytost, když už nemůže mít žádného zvířecího mazlíčka a na kamarádky nemá čas, nebo jako na alegorii, kdy onen tvor je jen temným já mladé dívčiny. Mně je vcelku jedno, co tím chtěl básník říci, anžto se mi líbí obě možnosti. Dokonalá rodina má samozřejmě pod nablýskanou šlupkou hnilobu a rozklad. Jedna z nejděsivějších scén je ta, kdy matka otevřeně říká Tinje o svém milenci, jak je šťastná, že konečně může někoho milovat a že se spolu k němu vydají na víkend. Samozřejmě dojde i na hororové scénky, byť napadení kamarádky je ponecháno na fantazii diváka, který uvidí až výsledek. Pokud by se někdo pozastavil nad svérázným krmením bytosti, pak si stačí vzpomenout, jak ptáci krmí svá mláďata... Pro vikingy měl havran nebývalý význam, nevím však, zda i pro Finy. Předpokládám, že když část Finska bývala v sepětí se Švédskem, tak to mají možná podobně. U vikingů ale zabít havrana znamenalo jistou smrt (byli to poslové Odina). Velice zdařilá je triková stránka spolu s maskami. Tu pátou hvězdu dávám za skvělý konec. (13.06.2022)

Z tohoto filmu mám hodně smíšené pocity. Námět a myšlenka filmu je supr, ale provedení nestojí za moc. První ránou do obličeje byl nepovedený casting dětských herců, druhou ránou pro mě byla podoba tvora (ptáka). Celé to působilo spíše komicky a nepovedeně, než věrohodně. Celé vyvrcholení děje jsem čekal od 20. minuty filmu, takže jsem si žádný speciální zážitek z kina neodnesl. Tento divnofilm spíše nedoporučuju. Finská tvorba může nabídnou zajímavější kousky. (21.01.2023)

"Prosím, odnes ho do koša, drahá. Bioodpad." Fínsky bizár o vajíčku, z ktorého sa vyliahne vták ktorý sa postupne mení na niečo iné (nebudem spoilovať načo) a odpratáva nepohodlných ľudí z okolia svojej "matky"- 10 ročnej gymnastky ktorá sa o neho stará pretože je sama trochu divná a nemá žiadne kamarátky. Hatching sa dá chápať doslovne ako monster horror, ale i ako prepracovaná psychologická metafora plná symboliky. Nie je to úplne zlé a minimálne koncept ukážkovo (ne)normálnej rodinky do blogu má určite niečo do seba. Herci (aj detskí) hrajú dobre, masky a aj ústredné monster vtáča sú na slušnej úrovni, dej je originálny a častokrát aj dosť nepredvídateľný. Akurát, že takéto absurdné bizarnosti nie sú úplne môj šálok kávy, preto je Hatching za mňa niekde medzi 2* a 3*. PS: ústredná usmievavá matka-videoblogerka bola v konečnom dôsledku najdesivejším elementom filmu. 45% (20.06.2022)