Ono

Bizarní příběh z Finska (ano, Finové jsou fakt divní) o skvělé rodině, jejíž matka se přes svůj blog stará o to, aby o ní věděl celý dosažitelný svět. Úsměv! Na film se dá dívat dvěma způsoby - fantaskní příběh o dívce, co si opatří bytost, když už nemůže mít žádného zvířecího mazlíčka a na kamarádky nemá čas, nebo jako na alegorii, kdy onen tvor je jen temným já mladé dívčiny. Mně je vcelku jedno, co tím chtěl básník říci, anžto se mi líbí obě možnosti. Dokonalá rodina má samozřejmě pod nablýskanou šlupkou hnilobu a rozklad. Jedna z nejděsivějších scén je ta, kdy matka otevřeně říká Tinje o svém milenci, jak je šťastná, že konečně může někoho milovat a že se spolu k němu vydají na víkend. Samozřejmě dojde i na hororové scénky, byť napadení kamarádky je ponecháno na fantazii diváka, který uvidí až výsledek. Pokud by se někdo pozastavil nad svérázným krmením bytosti, pak si stačí vzpomenout, jak ptáci krmí svá mláďata... Pro vikingy měl havran nebývalý význam, nevím však, zda i pro Finy. Předpokládám, že když část Finska bývala v sepětí se Švédskem, tak to mají možná podobně. U vikingů ale zabít havrana znamenalo jistou smrt (byli to poslové Odina). Velice zdařilá je triková stránka spolu s maskami. Tu pátou hvězdu dávám za skvělý konec. (13.06.2022)

Dievča podobajúce sa na mladú Avril Lavigne minimálne chrupom a nesúrodými vlasmi zabije havrana. Ideálny námet na strašenie ako z románu E.A. Poea. Len ten by dokázal premeniť statočného havrana na nejakého prehistorického zhrbeného pštrosa či ochrnutého pelikána, ako to urobili v tomto filme. Ale triky boli niekedy fakt na úrovni Raťafáka Plachtu, no pár pasáži vyšlo. Divné, bizarné, ale nie úplne márne.  Hrôzy a pochmúrnosti je ale málo na to, aby to nechalo desivé pocity. Skôr to šlo až do komediálna. (11.06.2022)

Hezký finský hororový bizárek, který pro mě minimálně o půlhvězdu sráží ta sekvence, v níž monstrum vypadá jako vypelichaná zmutovaná slepice. Tahle část nebourává jinak seriózně pojatou hororovou podívanou, je to takový záchvěv temně pohádkové / fantasy estetiky, který mi ke zbytku filmu prostě neštymuje. 7/10 (19.05.2022)

"Když ptáčka trénují, pěkně mu spílají. Přemet, salto, hop a hop, místo lásky ptačí zob." Jestli tohle byl horor, tak já jsem kolibřík. Metrákový :-). Opeřené drama, když už. Funkční ptákovina o disfunkční rodině a o rodičovské projekci vlastních nesplněných snů do svých dětí, vyzobaná do dokonalosti přelétavou a slávychtivou mámou, lapenou v sociálních sítích. Už od příletu vrány ("Mami, pustíme ji?" "Podej mi ji..." KŘUP! "A teď ji odnes, do BIO odpadu.") jsem věděl, že v téhle voliéře, resp. zlaté kleci, bych v dětství hnízdit fakt nechtěl. Bráška, co jen blbě vejrá, jak sůva z nudlí, špačkuje na rodiče, popř. jako sup vyhrabává mršinu sousedovic pejska, maminka sobecká harpyje a tatínek blboun nejapný, čeleď submisivní, parožím flegmaticky potřásající. Labutěnka (ta vzadu) Tinja coby bulimická neopeřená maminka, zvracející holátku do zobáčku natrávený ptačí zob. A úplně všude ty příšerné ❄ květované ❄ tapety! Njn, v takové rodince, copak se asi tak z holčičky mohlo vyklubat?  R.I.P. plyšový méďa, v jehož útrobách vajíčko tak prospívalo. Čtyři mávnutí zlomeným křídlem. (18.06.2022)

Body horor Ono dá vzpomenout na rané Cronenbergoy „tělesné filmy“ jako Mláďata nebo Moucha, ale stejně tak i na Spielbergova E. T. Mimozemšťana. Snímek o dospívání, hledání sebe sama v rodině, která na protagonistku klade nemalé nároky, v surrealistických metaforách zpřítomňuje pubertální motiv revolty vůči autoritám. (22.01.2023)