Sunset Boulevard

Zhlédnutím Sunset Blvd. jsem udělal další nezbytný krůček vstříc vysněnému okamžiku, kdy si konečně budu moci říkat plnohodnotný filmový fanoušek. Jedná se totiž o pojem, který se napříč časem prakticky nemění a na nějž nemusíme nutně nahlížet jen jako na výtvor zplácaný poslušně dle tehdejších dobových a hlavně hollywoodských požadavků. Tohle je naopak dílo, které úmorným konvencím do jisté míry protiřečí, a tím, že je zároveň velmi inovativně a nápadně kritizuje ("jízlivě" z textu distributora je celkem trefné), posílá celkem jasný vzkaz pro budoucí filmařské generace: Stále tu jsem a jen tak se mě nezbavíte... :) Krásná Nancy Olson, přesvědčivě bezútěšná Gloria Swanson, charismatický Holden a výtečná režie jednoho z největších filmařů 20. století. Jiným slovem Spokojenost. 90% (02.03.2014)

Tak zdejší radost a nadšení z tohoto snímku s vámi sdílet opravdu nemohu. Film mě vskutku nijak neoslnil. Pravdou však zůstává, že před faktem, že tento film vznikl v roce 1950 se prostě musí smeknout. Moje konečné hodnocení to však jen těžko ovlivní. Hlas vypravěče byl příjemný a konec správně vyhrocený. Ovšem to všechno mezi tím, co si každý divák musel vytrpět prostě opomenout nejde. Herecky je film zvládnutý bravurně, ale tak už to u těch starých klenotů prostě bývá. Ty, které herecky zvládnuté nejsou, na ty se jednoduše zapomene. Myšlenku film nemá rozhodně silnou. Jedná se o takovou lehčí kritiku, která nám vlastně ukazuje, jaké že je Hollywood zlo. Tak se z toho všeho všichni posereme a napálíme rovnou třeba 6 hvězd.? Já tedy hodlám hodnotit tak, jak mi napovídá moje vědomí a svědomí. Více než 1* bych ze sebe nedostal ani se silným projímadlem. (29.04.2012)

"Já JSEM velká! To FILMY jsou teď malé!" Někdy se stává, že začnete film sledovat s takovým tím bohorovným odstupem, založíte si ruce a skepticky očekáváte něco, co už jste stejně viděli stokrát v jiných a lepších variantách. Postupně vás geniální vypravěč (zde Wilder) vtahuje do děje a nějakým šamanským trikem si zajistí vaši účast. Podvědomě zatínáte pěsti, jednou za účelem držení palců, podruhé vzteky na nějakou postavu... Prostě zapomenete, že je to "jen" film. To se mi stalo se Sunset Boulevardem, kde je navíc vše podepřeno mnohoznačným obsazením a hranice mezi realitou a fikcí se tím prakticky stírá. Sunset Blvd. má tzv. "wow factor": okamžiky, kdy vám přeběhne mráz po zádech, poklesne dolní čelist a uvědomíte si, že už dobrých deset patnáct minut nejste schopni mrknout. Takovým okamžikem je třeba chvíle, kdy reflektor ve studiu znovu ozáří slečnu Desmondovou, hvězda němé éry se několik vteřin vyhřívá na jeho výsluní, dokud jí o paví pero na pompézním turbanu nezavadí drzý mikrofon... Nebo... ale to už bych spoileroval a to vám nemůžu udělat. Omračte se sami. Můj delší článek najdete zde 100 % (18.05.2003)

|| Scenár: Billy Wilder, Charles Brackett, D. M. Marshman Jr. | Hudba: Franz Waxman | Produkcia: Charles Brackett | Distribúcia: Paramount | Štúdio: Paramount | Rozpočet: 1,75 miliónov $ | Tržby: 5 miliónov $ || Remeslo na najvyššej úrovni, s vynikajúcim scenárom. Holden je naviac poker face ako sa patrý. Swansonová zas vyvoláva tak temné emócie, že nemôžem hodnotiť naplno - moje pocity ku koncu filmu sa už totiž vôbec nedali nazvať príjemnými. No i to je súčasť demonštrácie sily vplyvu filmu na človeka. Ps: Zháňam divadelný záznam rovnomenného muzikálu od Andrew Lloyd Webbra - odmena istá :) 85% | HD, THX, EN DTS | (04.10.2013)

Jakékoliv nastavování měřítek na kvalitu scénáře či režijní invence je v případě tohoto filmu nemístné. Sunset Blvd. se nesmí vnímat mozkem, nýbrž srdcem. Hustý závoj mlhy neproniknutelné očím obyčejného smrtelníka, byl Billym Wilderem rozcupován během sta minut na kousíčky, za nimiž se objevila obnažená tvář hollywoodského pozlátka zosobněného stárnoucí herečkou, jenž si i přes svoje třicetileté překročení vlastního zenitu neustále buduje vlastní sny. Její úroveň životního stylu zobrazená pomocí kýčovitého domu z počátku architektonické moderny 20. let minulého století se kříží s jednoduchostí prototypově neúspěšného scénáristy, jichž bylo nejen za režisérových časů habaděj. Jeho výsledná práce pak v konečném efektu připomíná mistrně zkomponovaný obraz sociálně – umělecko – generační konfrontace, z níž nikdo nemůže vzejít jako vítěz majestátně dosáhnuvší svého cíle, čemuž vydatně napomáhá brilantně odvedená herecká práce. Jedinečný umělecký zážitek, z něhož chvílemi (ne)příjemně mrazí v zádech a dokonalá ukázka toho, kolik „krásy“ v sobě dokáže skrýt i takový žánr, jakým je potemnělý noir. (03.10.2005)