One, Two, Three
One, Two, Three
Réžia:
Billy WilderKamera:
Daniel L. FappHudba:
André PrevinHrajú:
James Cagney, Horst Buchholz, Pamela Tiffin, Arlene Francis, Howard St. John, Ralf Wolter, Hubert von Meyerinck, Liselotte Pulver, Red Buttons (viac)Obsahy(2)
Coca-Cola versus komunismus! Hollywoodský režisér Billy Wilder (1906–2002) je v našich končinách nejvíc známý populární převlekovou fraškou Někdo to rád horké (1959). V jejím stínu stojí trochu neprávem jiná bláznivá veselohra Raz, dva, tři (1961), která se sžíravým vtipem reagovala na tehdejší politickou situaci v rozděleném Berlíně. A to byl také důvod, proč se u nás před rokem 1989 nesměla promítat. Jak bylo Wilderovým zvykem, u zrodu filmu stála prověřená látka, stejnojmenná jednoaktovka Ference Molnára, kterou režisér viděl už při její berlínské premiéře v roce 1929. Šéf berlínské pobočky Coca-Coly McNamara (James Cagney) se má postarat o dceru svého nadřízeného a jeho organizační schopnosti jsou podrobeny ďábelské zatěžkávací zkoušce, když během pár hodin musí z dívčina odrbaného komunistického nápadníka udělat společensky přijatelného ženicha.
Takto stručné shrnutí děje zdaleka nevystihuje, co všechno se ve filmu stane. Wilder se svým stálým spolupracovníkem I. A. L. Diamondem zachovali pouze kostru Molnárovy předlohy, dodali aktuální rámec a spoustu jedovatých výpadů, v nichž nešetřili komunisty, kapitalisty, ani nacisty (bývalé). A to vše podali ve zběsilém tempu kulometné salvy. Zběsilé tempo tehdejší doby však bylo rychlejší. Ještě během natáčení v berlínských exteriérech byla přes noc postavena nechvalně proslulá zeď a vyhnala filmaře do Mnichova. V době premiéry filmu v polovině prosince 1961 už byla situace v Berlíně úplně jiná, než jak ji vidíme ve filmu. Snímek propadl u diváků ve Spojených státech i v západním Německu, ale čas prověřil jeho hodnoty a dnes řady jeho obdivovatelů i nadále houstnou.
(Česká televize)
Videá (2)
Recenzie (210)
Billy Wilder posedlý tempem svého filmu tentokrát představil látku, která mi tak úplně nesedla. Sice je znovu precizní, že by mu osmdesát procent současných režisérských generací mohlo tiše závidět, protože ani z poloviny nedosahují jeho umu držet divákovu pozornost pevně v rukou. Solidní otisk v soudobých politických reáliích představuje aktivního Američana v Berlíně, který chce přinést onu výtečnou cola-colu celému civilizovanému světu. Jenže soudruzi na východ asi tak žízniví nebudou, navrch se musí postarat o nezvladatelnou dceru šéfa, která se potají provdala za východoněmeckého komunistu. Cynický Wilder valí bleskurychlé repliky, frká gagy jak Baťa cvičky a dá se říct, že nešetří nikoho a nic. Strefuje se do velikášských Američanů, o nic lépe nevycházejí z jeho rukou Rusové a Němci. Precizní řemeslo můžeme ocenit i dnes, osobně ale mám jiné Wilderovy kousky o třídu výš. ()
Tempom brutálne nabitá, slovom preplnená a usmievavá jazda, ktorá sa s pribúdajúcimi minútami stále stupňuje až do bravúrneho konca. Nebyť pomalšieho rozjazdu, plné hodnotenie by film odo mňa neminulo. Skvelo využitý potenciál nastolenej pointy a vyťaženie z témy West-Ost Berlin vo vtipnejšom podaní a s nadhľadom finálne neurážajúcim ani jednu stranu. Stretávanie sa dvoch diametrálne odlišných ideológií, vzájomné štipľavé poznámky a korenisté narážky sú hlavným ťahom a vydržia počas celého deja. Klobúk dole. 95%. ()
Velmi břitká a jiskrná komedie, či spíše fraška židovského emigranta z Haliče do USA, na vážné téma kapitalismus versus komunismus. A vše osciluje, láme se, staví a padá na břitu lásky, která nezná politiku ani hranice. V hlavní roli americký kapitalista (James Cagney) v Západním Berlíně, těžící z německé pracovitosti a důkladnosti, který dostal od svého nadřízeného (ještě většího kapitalisty) ochránit jeho 17letou dceru. Jenže, ouha, ona se zamilovala do komunisty z NDR! Pomineme-li všudypřítomný zlehčující prvek - v době, kdy v socialistickém bloku bylo vězněno tisíce zemědělců a nevinných lidí - pak jde opravdu o povedenou frašku, zvláště od 10. minuty nabírá děj opravdu spád a hláška stíhá hlášku (pozor, vyhněme se špatnému dabingu z roku 2006!, Pavel Soukup je opravdu nemožný). Ukázka dialogů: On (komunista):" Nechci, aby můj syn byl kapitalista!" - Ona (univerzální koza): "Až mu bude 18, sám se rozhodne, zda chce být kapitalistou nebo bohatým komunistou"... Dobrá zábava, pokud si chceme oddychnout. Hlavní role intrikána by skvěle seděla Louis de Funesovi. A opravdu vážně míněné doporučení: nepouštět si film v českém dabingu, ale v původním znění s titulky, je to daleko lepší! ()
Zdařilá, byť trochu zastaralá energická komedie. Výřečný a v původním smyslu slova akční James Cagney v roli šéfa pobočky Coca-Coly v Západním Berlíně. Režie Billy Wilder, autor proslulých komedií Někdo to rád horké a Nebožtíci přejí lásce. Vtipný konflikt mezi výkonným (a hlášky chrlícím) kapitalistickým ředitelem, jeho vojensky vycvičenými německými podřízenými, komunistickými ruskými obchodníky, sexuchtivou dceruškou jeho šéfa a jejím novomanželem - přesvědčeným východoberlínským komunistou (Horst Buchholz), který se musí během pár hodin přeměnit na aristokratického kapitalistu. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=26_xhQBU3gA ()
Tatam jsou doby, kdy jsem revoltoval stejným způsobem jako Otto Ludwig Piffl, kde ty loňské sněhy jsou, ano, vím své; forbes, ruleta, zkrátka neonový lesk kasin celého světa a s ním sdružený slastný zvuk cinkotu peněz zatemnil můj jindy bystrý úsudek a zkalil mne... Ale už dost o mé záviděníhodné situaci, pojďme si něco říct o i "One, Two, Three", ostatně jsme tu hlavně proto... Třeskutě vtipná satira, která si v reáliích rozděleného Berlína utahuje ze studené války, německého patolízalství, komunismu, obchodu s coca-colou a jiných závažných či méně závažných témat. Wilder na omezeném prostoru rozehrává mistrnou taškařici, kde není slabého místa... Dokonce je to tak vtipné, že jsem z původního čtyřhvězdičkového dojmu opustil a vyšplhal po pomyslném žebříku o jednu šprušli výš... Díky za tip Madsbenderovi... 90% ()
Galéria (46)
Zaujímavosti (8)
- James Cagney (C.R. MacNamara) tento film údajně nikdy neviděl. (Locksley)
- S ohľadom na fínsko-sovietske vzťahy bola snímka v rokoch 1962 až 1986 zakázaná Fínskou radou pre klasifikáciu filmov. (Ampi)
- Při automobilové honičce řidič Mercedesu říká, že v zrcátku vidí něco jako Nash 1937. Jenže jestli je ten Moskvič něčemu podobný, tak je to Nash Metropolitan z let 1953–1961. On totiž Nash 1937 je velmi podobný úplně jinému Moskviči, přesněji typu 400, což je vlastně licenční Opel Kadett. Ten Rusové v Moskvě vyráběli na trofejní výrobní lince, kterou si na konci války jaksi přibalili na cestu domů z Německa. (brok1)
Reklama