Poistka smrti

Kamera sleduje záda kráčející postavy, postava vchází na balkón a uhýbá, kamera jede dál k zábradlí, ale nepokračuje dolů, jen se naklání, žádný průlet kancelářemi nás nečeká, jsme přece jen ve 40. letech. Klasika žánru se všemi potřebnými součástkami a proprietami - předně pak naturalismem, ale ne ve smyslu drastičnosti, ale v prvotním významu determinismu, prostředí a pudů na úkor racionality (což v noirech, kde se uhlazený postavy zdánlivě instinkty neřídí, vyniká). Stísněný prostory a snímání hrdinů přes horizontální žaluzie je signum mříží žaláře, kde bachaře dělá osud. Pojišťovák Fred MacMurray valí hlášky a při prvním setkání s Phyllis neklesnou jeho odpovědi pod deset slov. Termín trapné ticho jde evidentně mimo něj. (22.01.2008)

Přiznám se, že ač byl počátek s nápadem na vraždu manžela slibný, něco mi ve filmu chybělo a nedokázal jsem se přinutit, aby se mi film líbil tak, jak jsem chtěl. Jakmile ale děj přelomil přes polovinu, plán, pojišťovák v něm začal šťourat a vyplynolo pár nových skutečností, moje fantazie nastartovala na plné obrátky a vychrlila dobré tři konspirační teorie. V té chvíli jsem byl v "divácké extázi" a těšil se, co přijde. Dodám jen, že je škoda, že tyhle staré filmy nemají na konci vysvětlení pro blbečky, jako tomu bývá dnes, člověk musí číst mezi žádky; takže v pár bodech stále nemám úplně jasno. Každopádně Billy Wilder nezklamal, jak se zpočátku mohlo zdát. # [viděno: monitor, sluchátka] # příběh 8 | hudba 7 | humor 0 | akce 0 | napětí 4 | pustil bych si znovu 7 (06.08.2012)

Jediný kdo může konkurovat ve filmech noir Billymu Wilderovi je zase jenom Billy Wilder. Tak například John Huston nebo Alfred Hitchcock dělali zcela vynikající snímky tohoto druhu - ale Wilder stvořil čistou, esenciální genialitu. Vždyť co jiného je i Pojistka smrti - film precizní v každém detailu: strhující vyprávění, výborně napsané postavy i dialogy (na scénáři se podílel Raymond Chandler - a je to znát), úžasní herci a fascinující kamera (díky které jsem konečně pochopil, co myslel Terry Pratchett, když psal v jedné Zeměploše, že existuje tisíc odstínů černé). Nikdy nevěřte ženám, které mají vřelý vztah k cynickým pojišťovákům! A pokud jste cyničtí pojišťováci, raději nevěřte ženám vůbec! (12.04.2005)

,,A TEN PODPIS ZNAMENAL...ŽE JE MRTVÝ MUŽ. BYLA TO JEN OTÁZKA ČASU, A TOHO NEZBÝVALO MOC.....“ /// Walter je pojišťovací agent, 35 let, svobodný, žádné viditelné jizvy. Tedy, až do nedávna…. první hoďka - toť takový to vyprávění, kterak Walter na šikmou plochu vstoupil (zase je v tom ženská…ach jo..). Neoslní, ale neublíží, páč příběh je v pohodě. V tý druhý hoďce postupně přituhuje, Walterovi šlapou na paty a má to solidní atmosféru ,,tý doby“, včetně toho závěru, ze kterýho dejchne kouzlo starejch kriminálek. Milovníci starejch filmů – tady si zamast...(kreténe!)! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu, kterou napsal James M. Cain v roce 1943 (ani časopis Liberty - ročník 1936) číst nebudu. 2.) Stará chce za mejma zádáma uzavřít nějaký pojištění. 3.) Thx za titule ,,fridatom“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (20.10.2012)

Billy Wilder fakt umí, přesvědčuju se o tom stále víc a víc. Trochu mě zneklidňuje, když tu čtu, že to bylo podle skutečné události, tím se příběh stává ještě mrazivější. Přitom zápletka působí banálně- žena se chce zbavit manžela, využije pojišťovacího agenta a spáchají zločin, o kterém se domnívají, že je dokonalý. Pro penízky, samozřejmě. Ale to, jak to Wilder podal, vás vtáhne do černobílého dění a krom toho, že se mi Barbara Stanwyck nepozdávala jako la femme fatale, to nemá chybu. Hned po obou hlavních pachatelích, pardon postavách, se mi líbil likvidátor (bacha, to je pozice v pojišťovně) pan Keyes, který přešetřuje veškeré případy vyplácení pojistek a odhaluje nepravosti s takovým zanícením, s jakým skladatel komponuje svůj majstrštyk. (08.05.2015)