Réžia:
Robert WieneKamera:
Willy HameisterHudba:
Alfredo AntoniniHrajú:
Werner Krauss, Conrad Veidt, Friedrich Fehér, Lil Dagover, Rudolf Klein-Rogge, Hans Heinrich von Twardowski, Rudolf LettingerVOD (1)
Obsahy(1)
V době pouťových atrakcí přijíždí do městečka Holstenwallu doktor Caligari (WERNER KRAUSS) se svým vystoupením. Předvádí v něm věštecké schopnosti náměsíčníka Cesara (CONRAD VEIDT), kterého ovládá pomocí hypnózy. Jeden z přítomných přihlížejících se Cesara zeptá, jak dlouho bude ještě žít a Cesar odpoví, že do svítání. Druhý den je dotyčný mladík nalezen zavražděn a stopy vedou k Cesarovi...
CABINET DOKTORA CALIGARIHO bývá označován jako první expresionistické dílo. Jeho kouzlo spočívá především v nevídaném řešení výtvarné scény, kterou obstarala skupina mladých avantgardních umělců DER STURM. Dokonale vytvořili fantaskní dekorace pokřivených zdeformovaných ploch a celkový dojem nereálného světa, který spolu s vypjatými hereckými výkony, výrazným líčením herců a bizarní kombinací světel a stínu dodává snímku potřebnou působivost.
Caligari by se dal chápat i jako metafora pro poválečné Německo, plné obav a znepokojení z nastalé situace a strachu z budoucnosti.Caligari má představovat tehdejší systém, státní autoritu a Cesare je jen loutkou v jeho rukou, která plní rozkazy a v zájmu věci i umírá... (caligari)
(viac)Recenzie (346)
Jedno z TĚCH přelomových děl světové kinematografie, které ji posunulo o krok dál. Německý expresionismus ve své nejkrystaličtější podobě (rozuměj nejschizofrenější, nejpokřivenější a nejstyličtější). Film z roku 1919, který tento slavný, s hororem spojovaný filmařský styl představil světu dodnes dýchá nepopsatelnou atmosférou. Přesto – samozřejmě z dnešního pohledu – mi dost vadí jeho tempo (místy se skutečně neuvěřitelně vleče). ()
Tak, další kultovní dílo raného hororu konečně zhlédnuto. Těžko říct, jakých kvalit dosahuje samotný příběh, ale ve srovnání s fascinující výtvarnou stránkou lehce zaniká:) And... that music is PHENOMENAL! Slovy ji snad ani nejde popsat. Je to něco jako ambientně-hororový muzikál, koncert, kde si mezi sebou jednotlivé hudební složky vykládají, smějí se, vysmívají se a naříkají. Kdyby se duše blázince dala zformulovat do hudby, zněla by asi přesně takto. To hudba z Insidious je oproti tomuto lehký popík. Výtvarná a hudební extáze, to je Kabinet doktora Caligariho. ()
Wieneho mysteriózne pojatý Kabinet doktora Caligariho ma bavil viac, než Murnauov Upír Nosferatu. Veľký podiel má na tom určite zakomponovanie niektorých zaujímavých prvkov, ale aj záhadný, atypicky (minimálne na tú dobu) vyrozprávaný príbeh, a úžasná výtvarná stránka a kompozičné riešenia. V jednu chvíľu forma prevláda nad obsahom, za okamih obsah nad formou. Abstraktná architektúra a kulisy pokrivenej reality majú základ v samotnej pointe subjektívneho vykreslenia príbehu rozprávačom - hlavnou postavou - a mňa jednoducho uchvátili. Dej nenudí, obsahuje pár výrazných scenáristických zvratov, ktoré úplne zmenia uhol pohľadu zo strany diváka, i napriek väčšinovej prítomnosti statických záberov má miestami pôsobivú dynamiku, a minimálne dve scény by som sa nebál označiť za napínavé. Navyše Wiene skvele využíva farebných filtrov, ale v jednom momente som zostal zarazený - scéna so zapnutím svetla v pracovni riaditeľa ústavu za použitia práve farebných filtrov ma príjemne prekvapila, a na tú dobu takmer šokovala. Obsadenie je výborné, herci, ako bolo tradíciou, vznešene prehrávajú, mierne afektovane gestikulujú, všetko však v norme a na hladine prijateľnosti. Veľká spokojnosť, chvíľami som premýšľal nad 5*. Koniec je prosto krása. Bolo to tak, nebolo to tak? Nič nie je jednoznačné... 85% ()
Jeden z prvých hororov, hororová lastovička, ktorá zaujme predovšetkým pekne vyskladaným príbehom, nádhernými kulisami (tie by mohli ísť niekam na výstavu výtvarného umenia), slušnou hudbou umocňujúcou atmosféru a obskúrnym rozuzlením. Nemé filmy až na pár výnimiek nie sú pre mňa to pravé orechové, ale tento snímok aj napriek občas až prehnanému herectvu postáv a celkovej naivite, ma milo prekvapil. 70/100 ()
Skvěle pročištěná a rekonstruovaná verze slavného starožitného německého němého filmu naznačuje, že kvalitu světového formátu lze hledat i mimo USA či Rusko. Míra osobitosti a původnosti i působivosti tu je mimořádná. Expresionistický výtvarný doprovod stejně jako herecké výkony nejsou samoúčelné a jako víc než funkční se projevuje i nadprůměrný scénář. Horor, který umělecky přesahuje svůj žánr, lze oprávněně chápat jako působivou prorockou metaforu. Dějiny tu odpovídají symbolice: Německo, zmítané v té době radikálními puči extremismu z obou směrů - pravého i levého - , skutečně žilo na počátku dvacátých let ve vytržení, které se vrátilo o deset let později srovnatelným šokem z propuknutí Velké hospodářské krize třicátých let. A tak poslední šestý díl tohoto strohého dramatu napájeného i pantomimou předvídá další průnik německého šovinismu, spojovaného dnes s Hitlerovým jménem. Fantasknost filmu přestává být fantaskností a mění se jakoby obratem ruky v pronikavou, chirurgicky nemilosrdnou a protokolárně nezpochybnitelnou skutečnost. V oslovení, které mrazí i po devadesáti letech, v působivost, kterou raketově rychý rozvoj technické stránky hraného filmu dosud nepřekonal a zřejmě ani v dohledné budoucnosti nepřekoná. ()
Galéria (111)
Fotka © Decla-Bioscop
Zaujímavosti (30)
- Oba scenáristé ve scénáři spojili své osobní vzpomínky na prostředí sanatorií, sexuální zločiny a obrazy pouťových atrakcí. (Kamkon)
- Kulisy byly vyrobeny z papíru se stíny namalovanými na stěnách. (džanik)
- Když byl film v dubnu 1921 uveden v newyorském Capitol Theater, někteří diváci údajně pískali a žádali zpět vstupné. (džanik)
Reklama