Kabinet doktora Caligariho

Po scenáristické stránce by šlo na tomhle, dnes již víc než stoletém dílku nejspíš snadno najít nějakou tu mušku a pár hereckých výkonů občas na můj vkus příliš brnká na strunu patosu... ale to zpracování? Ta výtvarní stránka s takřka dokonalými kulisy, barevnými filtry, detailně vyladěnými záběry s působivými odstíny, u té bych vůbec neměl problém souhlasit s tím, že má v sobě nejeden závan geniálity. Ta atmosféra, kterou celé provedení vytváří v doprovodu s původní hudbou, je prostě úžasná. V tomhle ohledu má KABINET dodnes určitě čím fascinovat, tuze mě přikoval k sledování a splnil svůj pro mě účel, jak po té „brakové“ stránce s cílem předvést senzační, poutavou žánrovou atrakci své doby, tak po té umělecké, protože bylo co i seriźoně obdivovat. Bál jsem se, abych se po čase opět jednou při doplňování si restu z němého období moc nenudil, ale naštěstí se nestalo a snad se teď lépe odhodlám konečně i na Fausta... Jo, kdyby většina současných horrorů měla v sobě alespoň polovinu té invence, nápaditosti, tvůrčího umu a zápalu, jak to předvedli již v roce 1920 tvůrci Kabinetu doktora Caligariho, asi by se tento fascinující žánr s romantickými kořeny nemusel stávat v očích mnoha diváků automaticky samoúčelným spotřebným brakem. [75%] (10.08.2022)

Expresionismus promlouvající nejen příslovečně exaltovanou mimikou obličeje a zvýrazněním očí, ale především deliricky pokroucenými a znejisťujícími kulisami. Je příběh šíleného doktora jen bláznův sen? Je to realita? Nesmírně působivé dílo, které dík své unikátní vizualitě (a z ní plynoucí atmosféře) neztrácí na kvalitách. Film jako umění. Umění jako film. (28.01.2004)

Jeden z mála oficiálně respektovaných filmů, který si svou pozici zasloužil. Pokud bych měla jmenovat jediný film, který je synonymem pro to všechno dokonalé, co v člověku může film vzbudit, všechny ty odpovědi na otázky, proč se filmem nadále zabývat a inspirovat se jím, pak je to Caligari. A vnímavý divák se pak samozřejmě Caligarim musí stát na vlastní kůži. _ V našich kinech uváděno s podtitulem Sen chorého mozku. (16.03.2012)

Nechápu to vysoké hodnocení. Přeci nebudu přidávat hvězdičky jen proto, že to je jeden z prvních hororů atd. atd. Hodnotím podle toho, jak na mě film působil a bohužel zápletka nic moc a tím že je němý, je tím pádem zdlouhavý a to je špatný, když vás nudí a má přitom pouhých 71 minut a z toho polovinu času zabírá text. (26.03.2017)

Skvěle pročištěná a rekonstruovaná verze slavného starožitného německého němého filmu naznačuje, že kvalitu světového formátu lze hledat i mimo USA či Rusko. Míra osobitosti a původnosti i působivosti tu je mimořádná. Expresionistický výtvarný doprovod stejně jako herecké výkony nejsou samoúčelné a jako víc než funkční se projevuje i nadprůměrný scénář. Horor, který umělecky přesahuje svůj žánr, lze oprávněně chápat jako působivou prorockou metaforu. Dějiny tu odpovídají symbolice: Německo, zmítané v té době radikálními puči extremismu z obou směrů - pravého i levého - , skutečně žilo na počátku dvacátých let ve vytržení, které se vrátilo o deset let později srovnatelným šokem z propuknutí Velké hospodářské krize třicátých let. A tak poslední šestý díl tohoto strohého dramatu napájeného i pantomimou předvídá další průnik německého šovinismu, spojovaného dnes s Hitlerovým jménem. Fantasknost filmu přestává být fantaskností a mění se jakoby obratem ruky v pronikavou, chirurgicky nemilosrdnou a protokolárně nezpochybnitelnou skutečnost. V oslovení, které mrazí i po devadesáti letech, v působivost, kterou raketově rychý rozvoj technické stránky hraného filmu dosud nepřekonal a zřejmě ani v dohledné budoucnosti nepřekoná. (16.02.2010)