Titan
Titane
Réžia:
Julia DucournauScenár:
Julia DucournauKamera:
Ruben ImpensHrajú:
Agathe Rousselle, Vincent Lindon, Garance Marillier, Dominique Frot, Myriem Akeddiou, Anaïs Fabre, Nathalie Boyer, Sylvain Baumann, Marin Judas (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Po sérii nevysvetliteľných trestných činov sa otec stretne so svojím synom, ktorý bol 10 rokov nezvestný. Titán: kov vysoko odolný proti teplu a korózii, zložka pevných a ľahkých zliatin, s vysokou pevnosťou v ťahu. (Film Europe)
Videá (4)
Recenzie (124)
Oproti režisérčině debutu Raw, který byl lehce nemastným neslaným coming of age dramatem okořeněným o nějaký ten mírný kanibalismus, je Titan rozhodně o pár kroků dál. Nuda to fakt není, extravagantní vizuální stránka funguje, bizár tady střídá bizár, zpestřuje to navíc i lehký „body horror“ a celý děj se v jednu chvíli otočí o nějakých 270°, jako bychom vstoupili do úplně jiného filmu. Jen ta finální scéna mě lehce zklamala - já totiž čekal, že to nakonec bude angličák :-). Titan je žánrový koktejl, který rozhodně nesedne každému. ()
Titán je primárne filmom o hľadaní a pochopení (prijatí) svojej identity, o vzťahu s vlastným telom a o vzťahu s druhými (a opäť aj o ich prijatí). V tomto zmysle mu možno trochu ubližuje rámcovanie debaty ako o šokujúcom a kontroverznom filme. Áno, Ducournau používa na uchopenie týchto tém veľmi expresívne metafory a obrazy plné explicitného násilia a gore obrazov. Konanie hlavnej postavy rozbieha film vo frenetickom štýle pripomínajúcom americkú slasherovú kinematografiu, postavenú na lineárnej teenagerskej vyvražďovačke a neskôr prechádza do osobnejšej komornej drámy, ktorá na základe telesnej transformácie postavy (spojenej s motívom tehotenstva s autom) zapadá najmä do kategórie body horroru. Už z možnosti rýchleho zaradenia a žánrovej kategorizácie filmu aj zo samotnej tendencie New French Extremity je jasné, že vo filme Titán nie sme svedkami žiadneho dychberúceho ikonoklazmu. Nič šokujúce v konečnom dôsledku nie je ani na témach, ktoré film otvára. Ak prejdeme pod veľmi štýlový (ide o výstižnejšie slovo než šokujúci) a v kontexte tohtoročnej canneskej súťaže mierne výstredný vizuál filmu, Titán presne zapadá do súčasnej témy politiky identít. Rozoberá problematický vzťah jedinca k sebe samému, tematizuje narastajúcu pluralitu súčasného chápania vlastnej identity aj identít druhých. Telo, vzťah k nemu a k ďalším bytostiam podlieha transformácii rovnako ako v body-horrorových filmoch (via David Cronenberg), ako aj v súčasných debatách o tele, ktoré by v ideálnom prípade nemalo podliehať žiadnej normalizácii a normatívnosti. A práve tomu sa v Titáne telo vyhýba. Je to šokujúce? Alebo kontroverzné? Alebo hodné humbugu? Osobne si to nemyslím. Z Titánu to však robí citlivé priloženie hmatu na senzitívne nervové zakončenia doby, v ktorej vznikol. celý text: https://www.kinecko.com/aktualne-ale-nie-sokujuce-obrazy-francuzskeho-filmu/ ()
Předchozí film režisérky a scénáristky Julie Ducournau z roku 2016 Raw jsem viděl. Za mě 4 hvězdičková záležitost. Titane mi ale úplně unikl. Sám nechápu jak je to možný. Za doporučení vděčím uživatelce Ratchetka. Za což jí tímto děkuju. Ona už prostě ví čím se mi trefit do chuti. Titane je filmem s tísnivou až bezvýchodnou atmosférou s parádními hereckými výkony s dobře zvolenou hudbou se skvělou kamerou a opravdu chvályhodným námětem. Titane je prostě bizarnost par excellence. To co film divákovi nabízí se jen stěží popisuje. Celkem se mi líbí komentář uživatele JFL. To, že se jedná o film pro velice okrajový publikum asi nemusím zmiňovat. Každopádně teď už si další film od Julie Ducournau budu hlídat důkladněji. A kdyby mi přeci jen unikl Ratchetka mě jistě upozorní😉 Silný 4hvězdy. ()
Refnovi roste zdatná konkurence a po zoufale špatném Raw přichází Julia Ducournau s touhle bizarní šíleností,která je mnohem zajímavější a i když to ani tentokrát Julii nevyšlo s tou provokativností a tam kde si myslela,že to bude děsně šokující je to jen divně wtf? (sex s autem),tak k mému velkému překvapení sem se nenudil.První půlka je nicméně lepší a trochu škoda,že to režisérka nedokázala přenést i do té druhé,která spíš stagnuje a nejednou nutí dívat se na hodinky...60% ()
Galéria (15)
Zaujímavosti (4)
- Julia Ducournau je len druhou režisérkou a štvrtou ženou v histórií, ktorú ocenili v Cannes Zlatou Palmou. (_marduk_)
- Jedná se o třetí projekt Julii Ducournau, kde Garance Marillier hraje postavu jménem Justine. Prvním byl krátkometrážní Junior (2011) a následně Grave (2016). (Smth)
Súvisiace novinky
Zlatá palma festivalu v Cannes zná vítěze
Prestižní filmový festival ve francouzském Cannes se dnes v rámci ambiciózního post-covidového ročníku 2021 uchýlil ke svému poslednímu večeru a rozhodně nebyla nouze o překvapení. O jedno z nich se… (viac)
Bez Francouzů (bratrů Lumiérů) by film nebyl. Minimálně ne v nám známé podobě. Francouzská kinematografie tak rozhodně patří mezi nejdůležitější a nadále se rozvíjí. Jedním z nejvýraznějších zástupců současné francouzské filmové tvorby je poté Julia Ducornau, která se již pár let nazpátek se svým režijním debutem RAW projevila jako režisérka, která se ve svých filmech nebojí tak trochu provokovat, pracovat s černým humorem a leckdy koketovat s dobrým vkusem. Tímto směrem se vydává i její druhý celovečerní film s názvem Titan, který již stihl získat Zlatou palmu na Filmovém festivalu v Cannes. A opět je jisté, že Ducornau natočila něco speciálního a jen tak neviděného. Ducournau se nadále projevuje jako režisérka, která může ve velkém sednout fanouškům Davida Lynche či Davida Cronenberga. S druhým jmenovaným jí pojí především náklonost k body hororu, kterým Titan bezpochyby je. Zároveň Titan dokáže v divákovi vyvolat mnoho pocitů. Vzrušení, znechucení i uchechtávání. Ducournau totiž skutečně dokáže přijít s drsnými momenty, zároveň se nebojí uskočit k černému humoru. Je až překvapivé, že se tak kontroverznímu filmu povedlo vyhrát hlavní cenu na tak významném festivalu, již teď se Titan označuje za nejšílenější film, který kdy v Cannes Zlatou palmu vyhrál. Při vší té šílenosti ovšem má Ducournau výraznou jasnou vizi, která je skrze celý film vidět a i když je všech těch motivů ve filmu možná příliš moc a ne všechny dostanou adekvátní prostor, v součtu to do sebe vlastně zapadá celkem slušně. Příběhy dvou odlišných postav (sériová vražedkyně oplodněna autem vs. hasič potýkající se se ztrátou syna) se protnou a dohromady utvoří složitý vztah, kdy je každý z nich jiným způsobem šílený a dost možná i proto k sobě patří. I když začátek vlastně naznačí skutečně divokou divočinu, po první půlhodině se vlastně karty tak trochu obrátí a vše začne být poklidnější. Pořád se to neobejde bez linky se záhadným těhotenstvím a nepříjemných momentů, ve finále jde ovšem skutečně především o příběh dvou duševních vyvrhelů, kteří se skutečně ideálně našli. A vyvrcholení jejich vzájemného vztahu ve finále filmu dodává speciální tečku, kterou divák nemůže vyloženě odhadnout. Scénář Ducournau toho možná skutečně rozehraje až příliš a na vše není čas. V součtu je ve finále v Titanu možná nejzřetelnější hledání identity, je tam toho ovšem skutečně víc. Celé to vyznění je úmyslně provokativní, lehké střídání žánru poměrně funguje a především se na to hezky kouká. Ruben Impens umí pracovat s barvami, nebojí se kamerových hrátek a na Titan se na to díky němu hezky kouká i v momentech, kdy to úplně hezké být nemá a hezké ani není. Je možná překvapující, že film jako Titan vyhrál hlavní cenu v Cannes, rozhodně to ovšem neznamená, že by na ní kvalitami Titan nedosahoval. Jde spíše o překvapení v tom ohledu, že tak očividně provokativní snímek v Cannes uspěl. I díky skvělé Agathe Rouselle a vynikajícímu Vincentu Lindonovi ovšem vzniká skutečně příjemně nepříjemný zážitek, který svou cílovku dostane do kolen. Titan není pro každého a chce toho možná říct až příliš, o působivý film jde ovšem určitě. A je rozhodně stravitelnější a zajímavější než RAW..... () (menej) (viac)