Najhorší človek na svete

Na nórsku drámu The Worst Person in the World som bola celkom zvedavá, už samotný názov znie zaujímavo. Schválne som napísala drámu, lebo ku komédii to má ďaleko. Herečka Renate Reinsve je tu ako taký chameleón, niekedy vyzerala ako ona a niekedy ako Dakota Johnson. Mám rada severské drámy a ani táto nesklamala. Hlavná hrdinka tu presne vystihuje, kde asi sa v dnešnej dobe nachádza žena okolo tridsiatky, nie každá samozrejme! Ale je naozaj čoraz viac žien, ktoré skutočne nevedia, čo chcú robiť, či sa chcú usadiť, či chcú mať deti atď. Jej vnútorné rozpoloženie dobre vystihuje "kedy môj život začne?" alebo "pripadám si ako keby som hrala vedľajšiu rolu vo vlastnom živote"!!! Film má dobré dialógy, herecké výkony a je originálny!!! Ponúka divákovi aj zopár nečakaných prekvapení. Pre mňa najlepšia scénka je tá z filmového plagátu😉, ale veľmi zaujímavo je tu zobrazený aj účinok "mushroom" a ešte ma bavila aj celá kapitola na svadobnej hostine. Prečo mne také niečo ako Wedding crashing nikdy nenapadlo? :-) Aj keď sa s hlavnou hrdinkou nestotožňujem, film ukazuje viacero zaujímavých tém a je tak trochu aj na zamyslenie. Vidím to tak na 3 a pol možno 4*. (11.04.2022)

Na první pohled jenom další konverzační vztahovka s uzavřením jako z klišoidního hollywoodského jogurtu. Ale první, na co jsem následující ráno po probuzení myslel, a že intenzivně jako bych je osobně znal, byli ON a ONA. A na jejich příběh, co si vzájemně dali. Scéna se západem slunce mě bolí doteď. Kdy naposled jsme viděli natolik trefný a úpřimný partnerský film? Joachim Trier je vnímavý psycholog s unikátním smyslem pro drobnokresbu postav, kterou umí navíc ozvláštnit milými filmařskými nápady - zastavení času v momentu zamilování se nebo výstižné animované vykreslení houbičkového tripu, ovlivněného tíhou aktuálních životních myšlenek. Vynikající herecká dvojice Renate Reinsve a Anders Danielsen Lie. (17.03.2022)

Zajímavý, zručně natočený pokus o generační film, jehož přijetí nebo odmítnutí do značné míry závisí na tom, zda jste, respektive zda se pokládáte, za součást oné generace, která je předmětem zájmu režiséra. Když už jsme u Joachima Triera, je to z mé strany pochopitelně spekulace, ale vsadil bych se, že do postavy Aksela vtělil pořádný kus sebe sama. Právě nešťastný Aksel je mi věkem a životními postoji nejbližší a nejsympatičtější postavou. Jeho mediální souboj se vztahovačnou feministkou považuji za nejzábavnější i myšlenkově nejhodnotnější moment snímku. Příjemná Renate Reinsve hraje (pro mě) nepříjemnou, protože roztěkanou a citově nestálou Julii, která se hledá vlastně až do závěrečných titulků. Je představitelkou stále se rozrůstající skupiny, co důležitá životní rozhodnutí odkládá pokud možno co nejdéle, hlavně proto, že život na sice čím dál více ekonomicky dýchavičném, ale stále ještě proklatě bohatém Západě přináší (zdánlivě) nekonečné množství příležitostí a bezrizikové experimentování. Jen málokteří si uvědomují, že tenhle svět a z něj plynoucí životní strategie díky ekologické krizi a bezprecedentně rychlému přesunu bohatství do vzmáhající se východní Asie nenávratně končí. Množství témat, které Joachim Trier ve svém filmu nadhodil, dává každému divákovi šanci najít si "to svoje". Celkový dojem: 75 %. (05.09.2021)

Chvíľu som bol skeptický. Lenže potom začal Trier pomaličky skladať perfektnú mozaiku toho, čo dnes znamená byť mladým človekom. Nenásilne a trefne pomenúva motivácie, túžby a pocity. Definuje tak trošku dobu, hoci nie monotématicky. Snaží sa o komplexný prienik. Je to o tvorbe, láske, vášni, hodnotách, prispôsobení sa tomu druhému, o hľadaní vlastnej cesty, o pochybnostiach, sexe, drogách, uvedomení, deťoch a smrti. Je tam toho naozaj dosť a všetko je cez krátke epizódky prezentované aj divákovi. V zásade som s tým spokojný, hoci Thelmu mám v rámci režisérovej tvorby o trošku radšej. Herecky výrazná Renate Reinsve a výborne jej sekundujúci Anders Danielsen Lie. A hlavne to má ten správny punc realizmu. (28.02.2022)

Ve vztahu roztěkané Julie a vnitřně již vyrovnaného Aksela se odrážejí všechny možné problémy a nectnosti současného světa, s nímž se dobrovolně řítíme do záhuby. Připadá mi docela zvláštní, že zde při tom volném pádu střemhlav probleskují šťastné okamžiky, které mají sílu diváka strhnout k radostné euforii. A přesně to se během sledování filmu párkrát stalo i mně. (85%) (17.04.2023)