Najhorší človek na svete

Má krásný úsměv. Umí se radovat. Má zvídavé oči. Jak ty se umí nadchnout. A co, že její okouzlení časem vyprchá? Kousek si vezme s sebou o dům dál. Nalepí se jí na boty. A co, že se možná plete, možná chybuje? Je snad zavrženíhodné, že je i v nejistotě iniciativní a vykročí? Je horší odejít dřív než pozdě? ___ Život je lineární. Narodíme se a umřeme. Život není lineární. Každou chvíli v něčem začíná od znova. A ten začátek je i není nový. Jde o sled epizod — o za sebe naskládaná, ale zároveň nelineárně propletená, tady a teď.  Proč by se každé tady a teď mělo podřizovat očekávání cobykdyby, minulosti, hypotetickému potom kdesi ve stáří..? ___ Je trpké, že se tak často se svým aktuálním místem v životě tak často mineme s tím druhým. Dřív nebo později. Vyšlo by to jindy, jinak? Možná. To je fuk. ___ To co je teď, je opravdu důležité. Posvátné. Přiznat tomu konečnost je urážkou. Odvážnou a nezbytnou pro štěstí duše. Špiníme novým staré? Ne! Ze starého jsme trochu vyrostli. Co jsme opustili, tím jsme se chtě nechtě trochu nakazili. ___ Nikdy nejsme hotoví. Pořád se pečeme. Neumřeme na konci. Umřeme někde uprostřed. Věčně nehotoví. Vždycky překvapení. Je v tom prostor pro radost. Neutop se. (05.09.2021)

Velmi dobré! Ne že by neexistovaly lepší filmy, ale s ohledem, jaké nezáživné, přiblblé, rádoby zajímavé  paskvily jsou nám často předkládány post feministickými režisérkami, tohle se klukům napsat povedlo. Sympatická, současná hořkosladká romance, která má šmrnc, přesah a ačkoli celá stojí a padá na okouzlující Julii, uvízla mi v hlavě několik týdnů natolik, že nižší hodnocení by bylo z mé strany pokrytecké. Nemusím šroubování do krajnosti, vidět tamponádu v jiném počinu, sestřelím to, ale ok, budiž. Závěr v pohodě. Ono to je sice o třicítce a civilizačních, niterných sračkách mládežníků, scénka s borcem, který se cítí zraněn poklidnou hádečkou, je luxusní, úsměvnou, názornou ukázkou, proč jsou dneska holky tak často samy, chci ale říct, že lépe film pochopí divák, který už má něco odžito. Sny, touhy, hledání, pochybnosti, patos a občasná nostalgie totiž k životu patří. Jenomže takové zrcadlo Juliini vrstevníci většinou ještě vidět nechtějí. (18.05.2022)

Tak jo, všichni víme, že severský humor je svérázný a nemůžeme čekat juchanádu plnou třeskutého humoru. Ale v tomto případě mě nenapadá snad žádná scéna, která by Trierovo dílko posouvalo do žánru komedie. Možná jde o nějaký subžánr, který nejsem schopen dekódovat. Takže v tomto ohledu byla má očekávání nenaplněna. Ovšem oč byla ochuzena bránice, to bylo vynahrazeno mozku. Sledujeme sondáž do života mladé ženy, která v mých očích zprvu působí jako typická mileniálka...neví co si počít s životem, který napohled skýtá mnoho možností, ale současně působí jako sotva fungující spotřebič. Poskakuje po zážitcích, stejně jako po mužích, kdy jeden působí jako spřízněné živočišno a druhý jako spřízněná duše. Dost silně jsem vnímal generační rozdíl; postava Julie mi zrovna sympatická nebyla. Jenže bylo by zbrklé házet flintu do žita předčasně. Protože s přibývajícími minutami ve mě tvůrci probouzeli zájem a myšlenkové pochody Julie mi najednou připadaly vcelku srozumitelné a pochopitelné. Takhle "zblízka" sledovat postupný vývoj mladé ženy, může být pro chlapa vcelku zajímavá záležitost. Ovšem ne každý ocení tu "upovídanost", která tu exkurzi zprostředkovává. Oduševnělé diskuze, občas na hraně intelektuálských keců mají ukázat, že krom té tělesné intimity, existuje i mentální a sociální blízkost, která dokáže to samé, co hormony. Pobláznit. Mnozí diváci svou definici nevěry přehodnotí, nebo rozšíří, při pohledu na to, jak to začíná. Nebýt poněkud sentimentálních momentů ohledně nemoci jedné z postav, nejspíš by se v mých očích tento film vyšplhal z počátečních 20%, na úctyhodných 80%. Ta pozvolnost s jakou se můj pohled na Julii v průběhu času měnil...už dlouho jsem podobný zážitek u sledování filmu neměl. Za to "proplesknutí", si Nejhorší člověk na světě ty 4* zaslouží. (19.12.2022)

Tady jsem se se nechala asi trochu unést davem a dívat se na tento film doma, tak vím jistě, že bych mu dala jen tři. Ve Varech to ale byla v kině taková pocitovka s celkem surrealistickými momenty a zajímavými prvky, že si to možná zaslouží trochu nad tím přivřít oko. Asi se tu s hlavní hrdinkou dokáže dost lidí ztotožnit a hlavně ženy, které prostě rády vzpomínají na prožívání té počáteční lásky. Herečka Renate Reinsve byla ve své roli opravdu velmi přirozená a sympatická, což taky přidává. Z obecného hlediska je ale příběh v závěrečné části zas taková ta klasická ždímačka, kterým já fakt neholduju a celkem mě zamrzelo, že takový ten všudypřítomný good-feel se vytratil do sfér, ve kterých bychom našli filmy jako třeba Hvězdy nám nepřály a podobné sentimentální hrůzy. Tři a půl zaokrouhlené. KVIFF 2021 (02.12.2021)

Festivalová pověst Nejhoršího člověka na světě předchází a rozhodně nelhala, protože Joachim Trier vytvořil moderní vztahové drama přesně tak, jak by dle mého názoru mělo vypadat. Hlavní hrdinka a životní situace kolem ní jsou dostatečně komplexní a uvěřitelné. Taková rádoby ''obyčejné''. Jedinou kaňkou bych řekl, že je konec, protože tady film spadá už do takového melancholického patosu plného přemítání nad životem a vztahy vzhledem k situaci jedné z hlavních postav. Nicméně výborný film a ukázkový představitel evropského romantického dramatu. (09.04.2022)