Réžia:
Joachim TrierKamera:
Kasper TuxenHudba:
Ola FløttumHrajú:
Renate Reinsve, Anders Danielsen Lie, Herbert Nordrum, Maria Grazia Di Meo, Hans Olav Brenner, Deniz Kaya, Vidar Sandem, Olav Stubberud, Gisle Tveito (viac)Obsahy(1)
Čoskoro tridsaťročná Julie stále hľadá svoje miesto vo svete a experimentuje, zatiaľ čo jej starší priateľ Aksel by sa rád usadil a začal novú životnú etapu. Veci sa skomplikujú, keď zvedavá Julia prenikne na večierok, na ktorom stretne mladého a okúzľujúceho Eivinda… Film na pomedzí drámy a komédie rozpráva vtipne, pravdivo a s citom o vzťahoch a živote v čase, keď môžeme mať takmer nekonečné možnosti, a napriek tomu si pripadať ako najhorší človek na svete. (ASFK)
(viac)Videá (5)
Recenzie (240)
Dramédia, ktorá má slušný nábeh na úspech, ale vo finále to zas až také terno bohužiaľ nebolo. Julie mi prišla ako nejaká psychicky nestála ženuška, ktorá sama nevie, čo vlastne chce. A tak balansuje medzi sympatiou k Akselovi a následne Eivindovi. Schválne vravím, že sympatiou, lebo toto z jej strany rozhodne Láska nebola. Herecké výkony boli super, akurát ten scenár mi prišiel v konečnom dôsledku taký... akoby tomu niečo proste chýbalo. Ale aspoň na tie 3* to určite bolo. Ale vzhľadom na vysoké hodnotenia som čakal niečo oveľa lepšie. ()
Nenápadně rafinovaný film, který na pozadí onoho stereotypního "hledání svého místa ve světě" vlastně nehystericky a s milou, nepřetaženou uštěpačností, byť zároveň s existenciálním smutkem obnažuje, že ve světě, jehož biosféra i sociosféra se rozpadá, ve společnosti, kde je každý na všechno sám a všechno mu jen bere čas a odvádí pozornost, ve skutečnosti ani moc nedává smysl si doopravdy hledat místo, odkud bychom mohli využitím svého potenciálu přispívat k vyššímu celku a vyššímu dobru, aniž bychom si něco nalhávali, aniž bychom cítili absurditu, marnost z vědomí, že se to nedaří. *** Film chytře klame: zdánlivě sledujeme osobní mikrodrama, mladou (ale právě že ne už zase tak mladou) dívku, která řeší sebe samu, vztah se zralým partnerem schopným ocenit její výjimečnost (dřív než ji dokáže chápat i ona sama, zatímco on o hloubce té jejich tragédie špatného načasování ví) i být kritikem a rebelem, a vztah s romantickým klukem, který ji k žádnému vymezování se nenutí. A Julie sama nemá analytické schopnosti, ale má intuici, a tak ji sledujeme, jak se v ničem necítí správně, jak se v tom plácá a zdánlivě jako by nevěděla, co vlastně chce... A na pozadí toho, co se nám zobrazuje o společnosti a o světě, o Juliiných reálných možnostech, si můžeme sami dělat obrázek, jestli je to její osobní problém, jestli opravdu dává smysl do takového světa a společnosti chtít správně zapadnout, mít v něm děti, pracovat v něm, ať už v kavárně nebo v knihkupectví, či dělat kariéru nebo umění - a nebo rebelovat... Vždyť vidíme, kam to přivede Aksela, který jediný asi dřív než ona chápe, že je to celé otázka ještě mnohem zásadnějšího načasování než minutí se jich dvou, ale i minutí se se smyslem práce, výchovy, hodnot, významem hovoru, sdělování, snahy o dialog atd. v dnešní roztěkané post-faktické době, která nemá na smysl sdělení ani konání čas... A že ta zásadní hádanka, kam patřím a co ze mě má být a proč, v téhle době, stavu světa a systému, který jsme si na sebe ušili, ve skutečnosti nemá dobré řešení.... Možná jediné, co se dá s notnou dávkou štěstí zjistit, je, ke komu patřím - a v tom se spolu Aksel a Julie o fous minuli - a pak už jen, ke komu všemu nepatřím. Vzato kolem a kolem, je to vlastně dost odvážný a hořký film, kritický. *** (Viděno v brzkém odpoledni ve Velkém sále Světozoru). *~ ()
To, čo chvíľu vyzeralo ako komédia sa zmenilo v trpkú drámu o jednej frnde, čo nevie, čo so sebou. Raz šuká s jedným, potom s druhým. Nevie, koho chce. Raz chce deti, raz nechce. Do toho všetkého nevera z každej strany a výsledné nešťastie. Môže byť jej chovanie niekomu sympatické? Len ťažko. Plus tie halucinogénne predstavy, ako má hnusne vráskavé, povislé prsia starej ženy a celkovo neúčelná nahota. Ľudsky som nakoniec neprial ani jednej postave. ()
Je to daleko lepší než ty naše české sračky s uvadlejma nehercama z ulice. Příjemně natočený film se spoustou originálních prvků, které bych v tomto žánru nečekal. Film je rozdělem do 12 kapitol včetně epilogu, kamera zde byla na jedničku, herci taky zahráli svoje. Příběh o tom, že ne každá žena chce být ve 30 matkou a svět okolo jí přesvědčuje že musí se mi líbil, avšak nejedná se o nic převratného z čeho bych si sedal na zadek, ale natočeno to bylo hezky - za mě lepší 3 hvězdičky. ()
Tiež ste už niekedy mali pocit, že vo vlastnom živote hráte iba druhé husle? Julie (Renate Reinsve) smeruje k tridsiatke. Je krásna, vtipná a inteligentná, iba sa celkom nevie nájsť a tak ochutnáva svet, ktorý sa jej ponúka na dlani. Predstava života vo svete nekonečných možností pôsobí tak lákavo. Ale čo ak je to len pasca, do ktorej sa dá veľmi ľahko zamotať, až sa v nej úplne stratiť? Najhorší človek na svete režiséra Joachima Triera je komplexnou štúdiou vývoja mladého človeka (s fokusom na nežnejšie pohlavie), ktorý sa pod vplyvom každodenného tlaku spoločnosti a nezahojených rán z minulosti, odkláňa od vlastnej podstaty a prirodzenosti. Priemer sa nepočíta, odchýlky zo zaužívaných vzorcov nie sú vítané. A tak spod tenkej vrstvy príjemného humoru a originálnych poetických scén vystupuje do popredia silné melancholické jadro. Hoci trailer môže vzbudzovať dojem príjemnej jednohubky, vo finále je to film, ktorý vo vás dokáže rezonovať dlhé mesiace, pretože sa dotkol citlivých miest. Lenže nevedieť, čo so životom, môže byť niekedy úplne v poriadku. A možno tomu, aby sme raz mohli žiť život, ktorý bude skutočne náš, predchádza práve to chvíľkové stratenie. ()
Galéria (23)
Zaujímavosti (3)
- V kapitole 11 Aksel (Anders Danielsen Lie) spomína filmy Kmotor II (1974) a Psie popoludnie (1975), ktoré by si opäť rád pozrel. (BOURQUE)
- Filmovalo sa na viacerých miestach v Nórsku a Švédsku. (MikaelSVK)
- Zástupcovia Nórska zvolili snímku ako svojho kandidáta do boja o nomináciu na 94. ročník Oscara v kategórii Najlepší cudzojazyčný film za rok 2022. (MikaelSVK)
Reklama