Veľryba

Asi nejlepší antireklama na junk food, co jsem kdy viděl. Dokonale namaskovaný Fraser je fenomenální, jeho přihrávači v čele se Sadie Sink a Hong Chau s ním ale velmi zdatně drží krok. Velryba je většinu času náramná komorní konverzačka, která nezapře divadelní původ, ale v tomto případě to vůbec nevadí, protože omezené prostory jednoho malého bytu Aronofski dokázal využít k natočení strhujícího lidského dramatu s pár devastujícími momenty (scény přejídání jsou až mimořádně nepříjemné). Kdyby to v závěru Darren (opět) nepřepálil, mohla být Velryba po Requiem za sen a Wrestlerovi jeho třetím (skoro)dokonalým filmem. Ve srovnání se samožerskými hovadinami typu matka! je to ale pro osobitého filmaře rozhodně krok správným směrem. 80 % (19.03.2023)

Jsem někde kolem čtyř hvězdiček. Určitě je to lepší, než přehnaně intelektuálská Fontána, rozhodně ale slabší než hodně psychoidní Černá labuť (kde mimochodem všichni herci vážili tolik, co tady jeden Fraser) a určitě slabší než Requiem za sen. Je na tom hodně vidět, že film má divadelní základ, odehrává se to prakticky celé v jednom bytě. Konverzace mezi dcerou a otcem jsou místy trochu přepálené, měl jsem občas problém jim to věřit. Jinak ale fajn.  Viděno v kině. Počet usnutí během představení: 2. (09.03.2023)

Nejsem rasista, homofob, xenofob. Obézní lidi mi ale vadí a ve spoustě případů mě rovnou serou. Tím spíše, že obezita jedince není ve většině případů dána životní tragédií nebo zdravotním/psychickým stavem, ale prostou nenasytností, obžerstvím. Pro takový lidi je obyčejný jídlo stejná droga, jako je perník pro smažky. The Whale je ale ve svojí minimalističnosti a drobných nuancích natolik dechberoucí podívaná, plná osobních tragédií a neblahých osudů, že mě to třikrát upřímně rozbrečelo. Režijní, scenáristický a herecký mistrovství, kde se na prostoru jedný místnosti střetává kontrast víry a ateismu, dobra a zla, života a smrti, reality a (ne)splněných přání. Vždyť Aronofsky nám vrátil Brendana Frasera! (03.03.2023)

14 rokov po Wrestlerovi Darren Aronofsky vracia na výslnie ďalšieho herca. Po sérii divných filmov a prepadákov (prípadne divných prepadákov) zvolil najľahšie možné riešenie a urobil v podstate remake, akurát Rourkea vymenil za Frasera. Dokonca aj problémový vzťah s dcérou zostal. Našťastie si to Sadie Sink užila, takže opakovanie až tak nevadí. Kebyže viem, aký doják to na konci bude, tak to možno ani nepozerám. Jasné, Brendan Fraser je skvelý, ale je to presne ten prípad, kedy je slávny herec zamaskovaný tak brutálne, až priemerný divák má tendenciu vidieť v tom niečo viac, než v tom je. Ono si treba uvedomiť jednu vec. Vždy som mal Brendana rád, jeho Múmia bola v r. 1999 pecka, mal som vtedy 18, v tom veku iný druh filmu ani nepozeráte a tým pádom sa vám nielen film, ale i všetci herci z neho zapáčia a máte ich nostalgicky radi aj po štyridsiatke (vašej). Ale objektívne treba skonštatovať, že on nikdy nebol podmanivo uhrančivý, výnimočný, excelujúci herec. Samozrejme, niekedy bol fest dobrý (to asi netreba hovoriť nikomu, kto ho videl v Bohoch a monštrách s Ianom McKellenom), ale nie je ten druh herca á la Daniel Day-Lewis, to je proste fakt a kto tvrdí opak, zjavne nemá filmografiu tohto inak sympatického herca dostatočne napozeranú. Scenár je OK, žiadny zázrak, ale ku koncu do seba veci začnú viac zapadať a dostavia sa spomínané emocionálne scény. Oceňujem atmosféru (jeden byt, za oknami ustavičný dážď a k tomu hororová hudba, proste veľmi z toho cítiť, že predlohou sa stala divadelná hra). (11.06.2023)

Kdo by byl kdy řekl, že největším problémem filmu odehrávajícím se v jedné místnosti, bude scénář. Je tu dohromady pět postav, z nichž ústřední jsou tři a ty jsou dost špatně napsané. O protagonistovi víme, že je univerzitní profesor, ale prostě to filmu musíme věřit, nejsou nám podány jediné důkazy, v čem jsou v tomto směru jeho kvality. Jenom svým studentům říká vágní fráze. Jeho dcera projevuje sice celkem věrohodné znaky autismu, ale myslím si, že to není záměr, nýbrž pomýlená snaha o to napsat edgy teenage ženskou postavu. Misionář Thomas jakožto katalyzátor pointy, nás obtěžuje prakticky nejnudnější backstory, kterou jsem kdy slyšel a jeho dějový oblouk je vyloženě vymodlený. Ta zšeřelá Libatiqueho kamera se naštěstí snaží z toho vehementně vykřesat nějakou atmosféru konce dní a Simonsenův soundtrack bych místy s tím Mansellovým klidně zaměnil, ale jinak je to fádní jak nedělní příloha. Hvězdu navíc dávám právě za to, že je to filmařsky kompetentní, což po několika nedávných zážitcích musím konstatovat, že bohužel v kinech již fakt nemusí být samozřejmost. Další hvězdu zvednu, pokud se dozvím, že to je prequel k Se7en. PS: ale stejně ten poslední záběr mě nadchnul a já vím, že ten Aronofsky tam pořád je a stále se těším jaká velkopanská zhůvěřilost z něj vyleze až ho pustěj zase z baráku. (26.05.2023)