Veľryba

Po "Mother!" som mal tak trošku obavy s čím príde Darren Aronofsky nabudúce. Jeho filmy sú veľmi silné a unikátne, no so spomínaným snímkom "Mother!" som mal miestami fakt problémy pokračovať. Ten film bol na mňa tak nepríjemný, tak ťažký na sledovanie, že som dúfal, že niečoho podobného sa tak skoro nedočkám. V jeho filmoch je totiž často prítomná vlastná sebadeštrukcia a "The Whale" naznačovala, že bude v tomto štýle rozprávania príbehu pokračovať. No po dopozeraní musím povedať, že nielen Brendan Fraser si zaslúži obrovskú poklonu za to, ako sa s touto rolou popasoval a bol schopný nosiť celý ten obrovský oblek na sebe, no film na mňa tak výrazne zapôsobil, že je dosť možné, že som objavil svoj tohtoročný masterpiece, ktorý sa nebudem báť brániť zubami nechtami. Tak nejako som sa do Charlieho príbehu ponoril, že som sa nikdy nenudil a ani som sa nenzdal a dočkal som sa konca. Celý príbeh sa odohráva počas piatich dní a Charlieho byt sa pre nás stáva v podstate celým setom, v ktorom sme spolu s ním. Príbehy, ktoré tu zaznejú a pochopíme skrz postavy sú spracované dobre a najmä bolo pre mňa zaujímavé sledovať srdce filmu, ktoré pre mňa predstavoval vzťah Charlieho a jeho dcéry Ellie. Ten ku koncu vyvrcholí v tak úžasný moment, že som ostal úplne dojatý. Je to citlivý a smutný film o človeku, ktorý vidí vo svete to dobré, no dokopy nevie pomôcť sebe samému mať pod kontrolou svoj vlastný život. A ostal skoro úplne sám. Zážitok, na ktorý tak skoro nezabudnem a odporúčam aj vám. Hodnotenie: A+ (16.03.2023)

The Whale aneb Darren Aronofsky se definitivně zbláznil. Celou dobu jsem přemýšlela, kolik lidí na place se muselo stresovat, aby ultra obézní Brendan Fraser neumřel na place tak, jak se pořád všichni strachují ve filmu. Ždímání emocí, plačtivost, patos. Mám tě rád, dcero moje. Nesnáším tě, tati. A tak pořád dokola. Něco pro Amíky. Když někteří po projekci tleskali ve stoje, musela jsem se cynicky smát. No way. 👎 (05.09.2022)

Kdo by byl kdy řekl, že největším problémem filmu odehrávajícím se v jedné místnosti, bude scénář. Je tu dohromady pět postav, z nichž ústřední jsou tři a ty jsou dost špatně napsané. O protagonistovi víme, že je univerzitní profesor, ale prostě to filmu musíme věřit, nejsou nám podány jediné důkazy, v čem jsou v tomto směru jeho kvality. Jenom svým studentům říká vágní fráze. Jeho dcera projevuje sice celkem věrohodné znaky autismu, ale myslím si, že to není záměr, nýbrž pomýlená snaha o to napsat edgy teenage ženskou postavu. Misionář Thomas jakožto katalyzátor pointy, nás obtěžuje prakticky nejnudnější backstory, kterou jsem kdy slyšel a jeho dějový oblouk je vyloženě vymodlený. Ta zšeřelá Libatiqueho kamera se naštěstí snaží z toho vehementně vykřesat nějakou atmosféru konce dní a Simonsenův soundtrack bych místy s tím Mansellovým klidně zaměnil, ale jinak je to fádní jak nedělní příloha. Hvězdu navíc dávám právě za to, že je to filmařsky kompetentní, což po několika nedávných zážitcích musím konstatovat, že bohužel v kinech již fakt nemusí být samozřejmost. Další hvězdu zvednu, pokud se dozvím, že to je prequel k Se7en. PS: ale stejně ten poslední záběr mě nadchnul a já vím, že ten Aronofsky tam pořád je a stále se těším jaká velkopanská zhůvěřilost z něj vyleze až ho pustěj zase z baráku. (26.05.2023)

Nejsem rasista, homofob, xenofob. Obézní lidi mi ale vadí a ve spoustě případů mě rovnou serou. Tím spíše, že obezita jedince není ve většině případů dána životní tragédií nebo zdravotním/psychickým stavem, ale prostou nenasytností, obžerstvím. Pro takový lidi je obyčejný jídlo stejná droga, jako je perník pro smažky. The Whale je ale ve svojí minimalističnosti a drobných nuancích natolik dechberoucí podívaná, plná osobních tragédií a neblahých osudů, že mě to třikrát upřímně rozbrečelo. Režijní, scenáristický a herecký mistrovství, kde se na prostoru jedný místnosti střetává kontrast víry a ateismu, dobra a zla, života a smrti, reality a (ne)splněných přání. Vždyť Aronofsky nám vrátil Brendana Frasera! (03.03.2023)

Jsem někde kolem čtyř hvězdiček. Určitě je to lepší, než přehnaně intelektuálská Fontána, rozhodně ale slabší než hodně psychoidní Černá labuť (kde mimochodem všichni herci vážili tolik, co tady jeden Fraser) a určitě slabší než Requiem za sen. Je na tom hodně vidět, že film má divadelní základ, odehrává se to prakticky celé v jednom bytě. Konverzace mezi dcerou a otcem jsou místy trochu přepálené, měl jsem občas problém jim to věřit. Jinak ale fajn.  Viděno v kině. Počet usnutí během představení: 2. (09.03.2023)