Milan Kundera

Defilé mluvících hlav, jejichž (mnohdy až směšně nekritické, viz ten Kačerův žvást, že Kunderu milovaly všechny ženy v Praze) promluvy mají jen nevalný informační přínos, a celé je to strašně nezáživné, jak se zde omílají stokrát známé věci a jak se tvůrci vlamuji do dávno otevřených dveří. Silně mě to nebavilo a způsob, jakým je to natočeno, mi přišel vrcholně neinvenční a místy až bezděčně směšný. (09.10.2022)

Rád čtu Kunderu. Mám rád Uhdeho, Bartošku i Kačera. Přesto byla od počátku zřejmá jedná věc: autor nehodlal Kunderu kritizovat, autor stavěl pomník. A tak to už řadu let platí. Chcete se dostat ke Kunderovi? Chcete s ním udělat rozhovor (časopis Host)? Musíte ho hladit po srsti a podbízet se mu. Host alespoň získal ten rozhovor, kde Věra mluví za něj. Režisér také získal řadu materiálu, rozhovory s Věrou K atd.. K čemu to pak ale je? Nikde ani zmínka o Kunderových oslavných básních, kdy byl přesvědčený soudruh. Nikde zmínka o tom, že Majitelé klíčů získaly cenu Klementa Gottwalda atd. Můžeme Janu Novákovi vyčítat některé dílčí chyby jeho monografie, ale dostal se do hloubky. Tohle je plakátová estráda. Ale člověk, pokud nepotřebuje být s Kunderou zadobře, nemusí volit. Proto rád čtu Kunderu i Nováka. Ale tenhle dokument vám o Kunderovi řekne jen to, co vám chce o sobě říci sám Kundera. A Kundera je mistr imagologie, vždyť ten termín sám vymyslel. (05.10.2022)

Kunderu mám docela načteného, jeho minulost příliš neřeším (ikona našich liberálů Václav Havel jezdil za bolševika do práce Mercedesem, zatímco 70% běžné populace nemělo ani na Škodovku) a ostatně i on sám se od Čechů distancoval. Přeji mu Nobelovku a tvůrcům ať se naučí tvořit dokumenty. Edit k 16.7.2023. Tak nám Kundera před pár dny umřel, což tomuto dokumentu přidává nový ironizující rozměr, který by sám autor jistě ocenil. (10.07.2023)

Vůbec nechápu, proč tato kombinace jednostranné kýčovité (jaký to paradox) apologetiky s češtinou a dějepisem pro střední školy (nebo možná dílem některého univerzitního pedagoga z Pozadí událostí) dostala formu celovečerního dokumentu, jímž provádí dosti mizerně zahraná postava zvídavého studenta. Některé pamětnické reflexe jsou sice podnětné (zejména čím dál tím charismatičtější Milan Uhde a francouzští literáti), ale často sklouzávají do směšné popisnosti, což nejvíce zamrzí v případě doc. Jiřího Brabce, který je tu ponížen do role hlasatele učebnicových banalit. Film má sice relativně slušné tempo, ale kontrast mezi jeho minimální objevností a intenzivní vlezlostí Maláskova hudebního doprovodu spolu se Šmídmajerovými sklony k patosu místy sklouzává do nechtěné parodie. Opravdu epický je pak cimrmanovsko-zelenkovský závěr, ze kterého se dozvíme, že celé to utrpení vlastně bylo úplně na nic, protože přece podle Kundery autor není důležitý a máme si číst jeho knihy. (27.09.2022)

Včera (11.7.2023) zemřel Milan Kundera a různé televize dnes dávají tento dokument. Jako osoba vyvolával Kundera různé kontroverze,ale jako spisovatel patřil k největším světovým tvůrcům. A kdo někdy od něj něco četl a nehledá od literatury jen zábavu, ale i inteligenci, tak to musí potvrdit. Naštěstí jsem schopen oddělit osobu tvůrce od jeho díla a jeho dílo je opravdu výborné, až na ty mladické komunistické básně, které jsou příšerné. Dokument samotný je průměrný, ale vydržel jsem ho kvůli Kunderovi a dozvěděl se tak nové informace. (12.07.2023)