Dotyk zla

Převelice naivní film, v němž nefunguje vlastně vůbec nic. Možná, kdyby scénáři dodal někdo zručný méně trapné dialogy, přizval herce, kteří nebudou toporní či přehrávající, a na režisérskou stoličku posadil někoho, kdo umí vybudovat atmosféru, nemuselo to dopadnout tak tragicky. Na tomto filmu je jediné noir, odehrává se téměř celý ve tmě. Po dvou neúspěšných pokusech jsem si dala závazek, že tenhle film prostě musím vidět, když je to klasika. Inu, zase hodně dlouho nebudu chtít vidět žádnou klasiku, mohla bych se opět stydět za tvůrce, jako v tomto případě. (30.01.2019)

Dej tohto nezvyčajného filmového unikátu na mňa pôsobil ako lepidlo, ktoré ma až do samého záveru prisalo ku kreslu. Nebolo to však sekundové lepidlo, pretože zo začiatku som sa párkrát odlepil od obrazovky, no po následnom nanesení ďalšej vrstvy som bol po pár minútach už bezmocne v jeho pazúroch. Len pripomeniem, že hodnotím Wellesovu definitívnu verziu, ktorú po nezhodách so štúdiom prerobil podľa svojej vízie. A myslím, že sa k tej pôvodnej ani nebudem vracať, keďže mám z tohto filmu také superlatívne pocity, aké mám. Spočiatku mi trošku trvalo, kým som sa vyznal v pomerne spletitom a zložitom deji, plnom mien a množstva faktov. Divák je prakticky hodený in meidas res, bez akýchkoľvek úvodných rečí začína komplikovaná drzá krimi zápletka, plná prehnitých špinavostí, ktorej vrchol nastáva takmer v každej scéne a zvraty sú bežnou záležitosťou každých pár minút. Všetko je to dokonca skvelá zábava, nechýbajú hlášky, bitky, či prestrelka. Herci boli na zjedenie a ich dokonalých hereckých výkonov som sa nestíhal nenabažiť. Nemôžem sa rozhodnúť či Welles odviedol lepšiu prácu pred, alebo za kamerou, oba výkony boli ale vysoko nadštandardné, Hestonov takisto a Marlene Dietrich bola tiež príjemným spríjemnením. A pokiaľ je možnosť, film odporúčam pozerať v originálnom znení, hlas Orsona Wellesa spojený s jeho hereckým výkonom mi naháňal zimomriavky. 90%. (16.05.2009)

Veleslavné tři minuty souvislého a kompozičně náročného záběru z průvodního pouličního intra, kvantum kamerového hračičkovství (mistrovství) kladoucí důraz na charakterizaci postav jejich unikátním nasnímáním a na bohatý smyslový p(r)ožitek, dynamický střih, silně tíživá atmosféra dosahující efektu oparem zahalené noční můry, to vše v žánrově nezbytné studii černobílé, trefný humor v komentujících/doplňujících "symbolech", předjímání Psycha, nezaměnitelný autorský styl, netradiční obsazení pro netradiční role (např. Heston - Mexičan) a sám (korpulentní) Orson Welles jako odpudivé, ale zároveň politováníhodné ztělesnění pokřiveného policejního ega. Více snad netřeba dodávat. (10.09.2008)

Po vsetkych strankach pohlcujuce. Perfektne premyslene prostredie, kde uz len fakt, ze sa pribeh odohrava na americko-mexickej hranici, dava filmu zvlastne napatie. FIlm je vlastne takym subojom dvoch zastupcov zakonu. Mexican a american. Dianie a postavy sa presuvaju z jednej strany hranice na druhu, chvilu je v pravomoci american, chvilu Mexikanec. Kazdy sa v tomto pohranicnom konflikte snazi vyuzit vsetky dostupne moznosti, aby uspech prevazil na svoju stranu. Postavy niesu vsak vobec ciernobiele ako vizual, kazdy pouziva inu inu cestu a uz vobec sa nedaju jednoznacne stanovit/odsudit postavy ako kladne a zaporne. A vobec, spravodlivost ma v tomto filme len veli povrchnu hodnotu. Samozrejme kapitolov samou o sebe je brilantny vizual, ktory podobne ako ostatne prvky, tento film vlastne vytvara. Praca kamery, obrazova kompozicia a hra svetla a tienov je vskutku uchvacujuca. No najviac mi vhlave utkvela postava detektiva Hanka Quinlana (Welles), ktory si svojim zjavom, vykonom a hlbkou svojho charakteru ukradol takmer cely film pre seba. (9/10) (05.07.2008)

Zhlédnuta DC (112 minut) verze. Tak po tomhle je to jasné - Orson Welles je génius. Jak jsem si u filmu Citizen Kane lámal hlavu proč je tak vysoko v žebříčcích, tak tady si lámu hlavu nad tím, proč je tento snímek tak nízko. Tento geniální noir patří MINIMÁLNĚ do první dvoustovky nejlepších filmů, přesně, jak je tomu na IMDb. Charltona Hestona jsem ani nepoznal, stejně jako Marlene Dietrich či samotného Wellese. Ale to mi vůbec nevadilo a na mém zážitku z tohoto filmu to neubralo ani kousek. Navíc jsem se přistihl, že opravdu miluju noir filmy, ty hry se stíny, kdy vás pár temných stínů dokáže, když ne vyděsit (přeci jen v dnešní době, je to trošku složitější a diváci jsou zvyklí na mnohem více) tak alespoň dostat do té správné nálady. Tady nemusím s hodnocením či označením "klasika" váhat ani vteřinu. 100 %. (08.01.2012)