Volavka

Vskutku výtečný thriller, který mě mile překvapil upozaděním akce a vytažením perfektní režie, která si s malými výjimkami vystačí bez brutality a divokých přestřelek a pracuje pouze s náznaky a "nezávislým" třepením narativní linie do zdánlivě nesouvislého proudu střihů a časoprostorých přeskoků. Expoziční část je možná "roztřepená" až příliš a dost dlouho trvá, než se divák ve změti retrospektiv a dteailů trochu zorientuje, ale vzápětí se už perfektně vyvážený příběh dvou dvojitých agentů (každého na jiné straně barikády) rozjede skvostně. Ústřední duo asi nejlépe vystihuje prostředí, v němž žijí – inspektor Lau v dobře zařízené domácnosti s pohlednou přítelkyní, volavka Yan na věčném útěku, z nějž nachází únik jen na střechách domů a v křesle své psycholožky. Perfektní atmosféru zajišťuje jedna hodně specifická a moderní kamera, jednak výborné herecké výkony a hudební podkres. Volavka není přímočarý thriller, pohrává si s decentními náznaky, nesměřuje k lineární koncovce, ale zpochybňuje dobro a zlo a dokáže i překvapit kvalitním twistem. Ač to není žádný myšlenkový kolos a extra promyšlený labyrint, funguje přesně jako hodinky a dokáže pohltit svým zvláštním civilním tónem. (03.04.2006)

Já prostě nevím co je na těch asiatech tak skvělého, že jsou ty jejich filmy tak vysoko hodnoceny. Samozejmně chápu nadšence do asijské tvorby. Ale nechápu uživatele, kteří hodnotí vysoko jen proto, že je to zrovna teď "in".... Z mého pohledu byl film suchý a bez emocí. Herecké výkony podprůměrné a hudba, která měla navozovat rádoby akční a nebo dojemné scény byla úplný propadák. Když si vzpomenu na Skrytou Identitu a herecké výkony Nicolsona, Wahlberga nebo Damona..... To byla pecka. A klidně si o mě říkejte, že jsem ujetej na americké filmy. Je mi to fuk, protože to není pravda. Jen mám prostě rád, když film funguje tak jak má. Za mě 40% (29.07.2013)

Aj pri svojom turbulentnom tempe zostáva hongkongská Volavka precízne vystavaným životaschopným kriminálnym thrillerom, ktorý si potrpí na dôslednú motivovanosť postáv cez postupnú gradáciu, kauzalitu a inteligentne používané flashbacky. V centre naratívnej taktiky stojí princíp zdvojovania - dve hlavné postavy, dve organizácie, dve veľké operácie, dve línie interného vyšetrovania. Prekvapivo sa tento žánrový príspevok, ktorý doslova vdýchol nový život hongkongskému filmu nesústredí na akciu, ale do popredia stavia psychológiu ambivalentných protagonistov uväznených v sieti tajomstiev a lží. Napätie je intenzifikované zaujímavo riešeným rozzáberovaním dôležitých (zväčša dokonca dialógových, viz. stretnutia na streche) sekvencií a strihom medzi paralelnými akciami. Zároveň film ponúka nový revidovaný pohľad na vnútorné fungovanie mafie a policajných útvarov, ktoré stoja na nebezpečne podobných princípoch. Využívaním technologických výdobytkov (napr. zariadenia na odpočúvanie) a vizuálnou dynamikou docieľuje duo na režisérskej stoličke dojem hyper-moderného thrilleru s veľmi solídnymi základmi. 85% (21.03.2015)

Volavka vs. Skrytá identita: Volavka jednoznačně boduje vizuálním pojetím, je modernější, dravá, běží zatraceně rychlým tempem (někdy až moc, člověk má dělat, aby pochopil, co se děje). Další body jsou určitě za Tonyho Leunga, který očima uhraje to, na co jiní potřebují kolem sebe mlátit rukama nohama (nic proti Leo). Scorsese na to jde jinak: nesoustředí se jen na odvyprávění děje, zajímají ho ještě víc postavy. Jednotlivé hrdiny (ať už kladné či záporné) poznáme mnohem lépe, vciťujeme se do jejich každodenních životů. Závěrečné zůčtování je proto mnohem emocionálnější. A taky je tu naprosto úžasná postava Marka Wahlberga, díky které jsem neskončil po projekci Skryté identity v depresích. Podtrženo a sečteno, asi záleží na naturelu každého, jaký přístup ke stejné látce mu víc vyhovuje. Já dám poslední dobou na emoce, takže mám radši Scorseseho remake. Ale jen o chlup. (01.01.2007)

-"He who is in Continuous Hell ever dies." Samozřejmě jsem již věděla, že Tonyho Leunga miluji celým svým srdcem, inu teď se k němu přidal i Andy Lau. Film sice přece jen něco dělí od stavu, který bych nazvala dokonalým, ale tam, kde Scorsesemu šlo jenom o formu, se Lau soustředí na obsah, a to je nejdůležitější. Žádné hloupoučké hry na gangsterskou historii , žádný over the top lidský záporák, ale postavy a jejich vnitřní život a pochybnosti o vlastní identitě. Protivníkem je vlastně společenské podhoubí a nebo možná život sám. RIP Keung. (08.10.2022)