Okupácia v 26 obrazoch

trochu sklamanie...atmosféra je trošku budovaná slabo a ničím to nenahradzujú gore efekty či úchylky bohatých Chorvátov. Druhá polka trochu graduje, a aspoň sa vo filme velmi nefilozofuje, čo je obvyklé u juhoslovanských filmoch. Dlhá stopáž tiež filmu nepridáva a je tam na mna až príliš vela hudby...menej je niekedy viac. Hodnotenie: 55% (12.02.2013)

Okupace v 26 obrazech je příběh tří přátel rozdělných válečnou situací. Přátelé rozdělení vnitropolitickou situací v zemi . Fašistický Ustašovec, odbojář a Žid snažící se pouze zachránit si život. Nejmarkantnější je kontrast mezi jejich vztahy na začátku, kdy se jen veselili v ulicích města, a v druhé polovině filmu, když jsou rozděleni svým postavením a názory. Ovšem za druhé světové války to nebylo naposled, kdy byli lidé navzájem odděleni podobnou situací. Další příklad podobné situace se dá najít ve filmu Hezké vesnice, hezky hoří, ve kterém jsou do takové situace uvrženi dva přátelé. S ohledem na obsah násilí ve filmu je scéna masakru v autobuse zbytečně násilná, především pak v kontrastu se záběry krásné idylické krajiny. (17.01.2008)

Mladí lvi a Okupace - tři rozdílmné osudy. To srovnání se nabízí, na lidských osudech se nejlépe popisuje nesmyslnost a brutalita války. Zpočátku bezstarostná atmosféra plná krásnch obrazů z historického Dubrovníku doplněná o příjemnou hudbu. Mě už se ale od začátku svíral žaludek, protože jsem věděla, co přijde potom. Žid, komunista a fašista, na začátku kamarádi, na konci ...? Jako malá holka jsem si myslela, že válečné filmy se točí proto, aby se lidstvo poučilo. Pochopí nesmyslnost a přestanou dělat voloviny. Omyl! Potřebujeme konzumovat stále dokola novou dávku brutality a násilí! Pak si pochvalujeme, že byl film naturalistický, sugestivní, skvěle natočený ... Okupaci jsme poprvé viděla hodně mladá, ale dojem z filmu zůstal hodně hluboko.Co zůstane v nás, když odcházíme z kina nebo vstáváme od obrazovky? (25.02.2014)

Nejdříve se představují 3 hlavní postavy mladých přátel, oddaně a stále spolu řádících po ulicích svého města. Později jsou pak jejich cesty rozděleny druhou světovou válkou – jeden se dává k četníkům, další se stává členem odboje a třetí má plnou hlavu starostí, aby díky svému židovskému (?) původu nakonec neskončil v koncentračním táboře. Solidně rozehraný snímek plný kontrastů: především nezávazný a vesele hravý úvod versus brutální scény ustašovského teroru v autobuse hrůzy, který svou mimořádnou brutalitou do celkového okolního ladění snímku příliš dobře nezapadá a působí násilně vtlačen do okolních událostí. (10.02.2004)

Slávny prvý diel Zafranovičovej voľnej trilógie je myslím najslabší, pôsobí viac provokatívne ako umelecky presvedčivo. Nepopieram však, že si ho človek najlepšie zapamätá - minimálne klacia scéna sa jednoducho nedá vymazať z pamäte. Toto slávne autorské dielo preslávilo Zafranoviča a súčasne z neho urobilo protežovaného miláčika neskorého titovského režimu (ako aj nepriateľa chorvátskych národniarov), ktorému sa zdalo veľmi moderné a súčasne dostatočne vyhovujúce výkladu dejín v podaní ortodoxných juhoslovanských komunistov, v tej dobe už sa hlavne zubami nechtami držiacich moci. OKUPÁCIA čerpá z talianskych majstrov ako Fellini či Visconti, vystopovať sa dá aj prímes vplyvu československej novej vlny z autorových pražských štúdií a pritom zostáva do potrebnej miery režimná, lebo robotníci sa nedajú a zostanú správnymi komunistami (podľa historických faktov však v Dubrovníku žiadna povstalecká bunka nevznikla). A aby to nepôsobilo tak čiernobielo propagandisticky, na jedno skazené vajce pripadne aj jeden správny príslušník buržoázie. Väčšina divákov si však aj tak zapamätá hlavne nezabudnuteľnú scénu výbuchu naturalistického násilia, ktoré nasleduje po hodine či viac ukolísávania stredomorskou atmosférou so znepokojivými náznakmi a ktorá, nutno povedať, nezostáva nič dlžná skutočnej brutalite ustašovského režimu. P. S. Či bolo nejakých tých obrazov vo filme 26, a o aké členenie sa vlastne jedná, som napokon absolútne nepostrehol. 6/10 (05.09.2016)