Réžia:
Orson WellesKamera:
Gregg TolandHudba:
Bernard HerrmannHrajú:
Orson Welles, Joseph Cotten, Dorothy Comingore, Agnes Moorehead, Ruth Warrick, Ray Collins, Erskine Sanford, Everett Sloane, Paul Stewart, George Coulouris (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Neposlušné dítě Hollywoodu Orson Welles natáčel toto legendární drama, které se stalo milníkem ve vývoji filmové řeči i vypravěčských postupů, již ve svých pětadvaceti letech. Welles svou režijní prvotinu pojal jako rekonstrukci osudů fiktivního magnáta Kanea, sestavovanou novinářem - využívá k tomu filmové týdeníky, rozmluvy s pamětníky atd. Postupně upřesňovaný obraz titulního hrdiny ztrácí svou původní gloriolu - ukazuje se, že peníze a moc ještě nezaručují štěstí. Občan Kane vzbudil v době svého uvedení skandál, protože tiskový magnát miliardář William Randolph Hearst vztáhl vyprávěný příběh na sebe... Z devíti nominací na Oscara v roce 1941 získal film sice jen jednu (za scénář, na němž spolupracoval sám Welles s Hermanem J. Mankiewiczem), ale od té doby suverénně vítězí v mnoha prestižních anketách nejrespektovanějších světových kritiků. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (604)
Na to, jak se na amerických evergreenech ze čtyřicátých či padesátých let občas jen těžko hledají mouchy, vidím jich na Kaneovi až překvapivě dost. Přitom po řemeslné stránce nemohu vytknout absolutně nic, protože práce s kamerou je neskutečná a veškeré prolínání či přibližování bere dech. K tomu se musí připočíst úžasné masky, které vydatně pomáhají atmosféře. Přesto mám z Občana pocit mírně nafouknuté bubliny, kde několik výtečných scén zůstává pouze ostrůvky v rozbouřeném moři a do filmu kvůli jeho zbytečné roztříštěnosti nedokážu proniknout tak, abych neměl pocit jisté polovičatosti. Film tak v hlavě zůstává, ale více jako nevšední událost než klenot. Welles se v tomto případě ukázal jako lepší herec než režisér. 70% ()
O tomhle filmu je těžko něco nového napsat, když už byl tolikrát rozebírán a analyzován a jeho klady a filmařské nóvum (porušená chronologie filmového vyprávění, úvod coby dokument, úžasné přechody záběrů, prolínačky, práce s kamerou...) jsou všeobecně známé. Jistě je po filmařské stránce v mnohém revoluční a jeho natočení byl od Orsona Wellese tak odvážný čin, že ho nelze svádět jen na jeho mladickou drzost, ale je v tom i odvaha nesporného uměleckého génia. Wellesův Občan Kane je nadčasový film, jelikož předpověděl moc mediálního diktátora, který jako šedá eminence v pozadí může doslova všechno. A tehdejší stejně jako současná demokracie mající fenomén médií v samých svých základech je proti němu bezbranná, neb je jím ovládána... ()
Jsem už zkažen všemi různými filmy a tak asi nedokážu dostatečně pochopit Kanův význam pro film. Nezlobte se na mě, ale prostě nevidím milníky filmové řeči a vypravěčské postupy. Ukažte mi je ať chápu jinak opravdu nedocením technickou kvalitu tak jako všichni ostatní. Svou sílu a působivost film jednoznačně má, ale do dokonalosti mi něco chybí a snad se to na druhé podívání vše ukáže a já pochopím. Podle mě je velmi důležité snímek chápat v kontextu doby natočení a k tomu velmi dobře poslouží např. RKO 281. Pro všechny je Poupátko nedotknutelný symbol, ale pro mě zůstává jen třešničkou na krásném filmu, kterému něco chybí k dokonalosti. ()
Jeden ze 100 filmů, které musíte vidět, než umřete. Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly. Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Celosvětově divácky úspěšný film. Dle některých zahraničních anket nejlepší snímek všech dob, převrat ve filmařině - nechronologický děj, využití filmových týdeníků a rozhovorů k vyprávění, dokonalá čb. kamera, skvostné ateliéry. Jenže co je nejlepší - Ford T, který znamenal nejrevolučnější převrat ve výrobě automobilů, nebo současná naleštěná auta? Stejně je to s Občanem Kanem. Téma života nějakého dávno zemřelého amerického tiskového magnáta, jeho milostných skandálů i pracovních úspěchů a soukromých proher je zkrátka trochu pasé a technické postupy použité ve filmu jsou dnes běžné. Dnešníma očima jde o nadprůměrný klubový snímek, který ale nebude většinu diváků příliš zajímat. Trailer: http://www.csfd.cz/film/9611-obcan-kane-citizen-kane/videa/ ()
Old, but cold... Tohle je tedy ten klenot a stavební kámen kinematografie v jednom? Rozhodně to není vůbec špatné, ale mně jsou tak nějak bližší nepatrné kamínky, nalezené čistě náhodou při okrajích mé životní cesty, a na tomhle monumentálním a mistrně vysochaném balvanu pro mě poupě emocí nevykvetlo. Ale při prvním zhlédnutí nějakých deset let zpátky to na mě vůbec nezapůsobilo, tak třeba za dalších deset let uvidím nefalšovanou dokonalost. Prozatím se pro mě vrchol Wellesova génia bude nacházet v poválečné Vídni. A něco málo vysvětlujících slov od mistra Michaela Chabona: "Dlouhý vertikální zdvih kamery zšeřelým zákulisím opery, jenž končil u dvou kulisáků, zacpávajících si nosy, když Susan Alexandrová nastoupila ke svému debutu. Kamera střešním oknem prudce sjela do zpustlého nočního klubu přímo na nebohou Susie. Jak se postavy dozvěděly o posledních slovech, když s ním v místnosti nikdo nebyl. Extrémní detaily, nezvyklé úhly záběru, rafinované aranžování pozadí i popředí, dokonalé propojení slova a obrazu. Bez ponurosti a odvážných kamerových experimentů, bez divadelního nasvícení a neobvyklých úhlů záběru by to byl pouze solidně napsaný film o zazobaném všivákovi." ()
Galéria (86)
Zaujímavosti (141)
- Hlas zpívající Susan (Dorothy Comingore) ve skutečnosti patří profesionální pěvkyni ze sanfranciské opery Jean Forward. (džanik)
- Snímek, který je dnes v mnoha žebříčkách označován za nejlepší film všech dob, během svého prvního uvedení propadl (prodělal 160 000 amerických dolarů). Na Oscarech také příliš neuspěl. Z devíti nominací získal pouze cenu za nejlepší scénář. (M.B)
- Susan (Dorothy Comingore) opakovaně zpívá "Una voce poco fa" z Rossiniho "Lazebníka sevillského". Původní operní postava, Rosina, v této árii zpívá o svém obdivovateli, se kterým se chystá uprchnout. (džanik)
Reklama