Vražda po našem

Jsem trošku na rozpacích. Dvě třetiny je film naprosto výbornej, jak pro stránce herecké (jako vždy neodolatelný Rudolf Hrušínský v roli "malého českého člověka"), tak po stránce skvělé budované dusné atmosféry (podpořené tísnivou hudbou Zdeňka Lišky - zejména mě dostal opakovaný téměř minimalistický motiv klarinetu a flétny). Ovšem jakmile se to dostane do polohy těch alternativních konců, z nichž ten poslední mi přišel trošku jako fraška (i díky skoku od černobílého filmu k barevnému), je to takové divné. Prostě mám pocit, jako bych sledoval dva zcela odlišné filmy. Protože zážitek z toho prvního je výrazně delší, a protože mě zde opravdu dostala Liškova hudba, přimhuřuji oči a dávám čtyři hvězdičky. Ale je to hodně s odřenýma ušima... (07.05.2017)

Jen tato databáze si může dovoliti napsat Květu Fialovou před Rudlu. Jeho one man show je skvostná. Takto ho mám obzvláště rád, když promlouvá sám k sobě, či o sobě. Trhlina v každodenním stereotypu, která je přímo gigantických rozměrů, odstartuje zároveň i přerod jednoho ňoumy z pobočky v sebevědomého šéfa nad věcí. Vládne nad životem svým, i nad životy ostatních. František stěžující, doufající, zamilovaný, podváděný, a hlavně František jednající. Jiří Weiss nabízí film napříč několika žánry. Je si plně vědom Liškovi geniality a nechává mu hodně prostoru. Němé, romantické scény s naprosto nehodící se a přitom tak neuvěřitelně sedící hudbou, jsou bezchybné. Liškotóny jedou hlavně ze začátku, ke konci si užijeme krásné žánrové promíchávání snové reality s přítomností vrcholící perfektním závěrem. I když je přítomnost šedivá, může se vždy rozjasnit do krásným barev. Černý humor i drama v podání Rudolfa Hrušínského, bylo vlastně potřeba psát to před tím? (10.10.2014)

(2x) ,,Ani zabít neumím! Tak aspoň důstojně umřu, když jsem nedokázal důstojně žít..." Kdo by řekl, že tenhle napůl experimentální snímek pochází z úplně stejné autorské dvojky (režie Weiss - knižní předloha a scénář Otčenášek) jako válečné drama "Romeo, Julie a tma"? Jako originální nápad je film o psychologickém rozjímání na téma vraždy s několika varianty rozhodně zajímavý, ale povinný rozjezd vztahů byl dost zdlouhavý, bohužel pak na úkor zbytečně rychle provedených variant řešení. Musím říct, že jde o jeden z nemnoha filmů, ve kterých mě Rudolf Hrušínský vyloženě nebavil či spíše působil na mne otravně. Na menším prostoru alespoň mé pocity vylepšili Květa Fialová a můj milovaný Václav Voska. ,,Až přijedu k vám na pobočku, tak zajedeme k mýmu bráchovi na tu slivovici...!" Jinak prvků komedie tam bylo pomálu, stejně tak experimentální a kriminální linie filmu začínají se naplno rozvíjet až v poslední třetině filmu. Několik výtečných scén jako sexuální vražda za doprovodu folklorní lidovky nebo Hrušínského sen o vlastním pohřbu s komentářem o všech zúčastněných docela přibližovalo mé hodnocení ke čtyřem hvězdičkám, ale bohužel to zazdil překombinovaný závěr v posledních dvou minutách. Ten náhlý přechod do barevného filmu se sci-fi odletem auta do vesmíru, to opravdu nepobírám... 65% (12.02.2017)

To bylo asi takhle. Celou dobu jsem říkal, dobrý, dobrý, dobrý, áááá a teď už je to špatný a pak byl konec. Jinak to musí nasrat mít ženu a spát na lehátku. Maximální možný styk s ní byl ten, že mu šmidlala ze své postele rukou po držce. Ono vůbec jak si nechávala dát pusu jenom na tvář. Květuška Fialová nám toho Rudlu pěkně zařízla, to už i já s malarkeyem mám dúvěrnější vztah než měli tihle dva. Film je víceměně postaven na vynikajícím výkonu Rudolfa Hrušinskýho a "ťuťuňuňu" kukuč Květy Fialové. S tím, že Menšík s Voskou ve vedlejších rolí rozhodně nic neposrali. (27.02.2010)

"Tohle je naše Karlička. No není mi moc podobná, ale já mám všechny děti rád."                                                              Není vražda, jako vražda. Vraždit se totiž musí umět. No a když se to hned napoprvé nepovede, nic se neděje, vrátíme to o kus zpátky a zkusíme to jinak. Jednou se to prostě musí povest. A nebo ne? Komedie plná sarkasmu a ironie, která je mnohem více úsměvná, než-li k popukání. (04.03.2015)