Šógun

Naprosto unikátní a jedinečný seriál který vás ztrhne ať už zatraceně silným příběhem či absolutně dechberoucím vizuálem nebo excelentně složenou hudbou, skvělými herci, výpravou, nádhernými kostými a masky a mnohé dalšího a to vše dohromady spojené dělá ze seriálu SHÕGUN jeden z nejlepších a nejepičtějších seriálů jaký kdy vznikl. Shlédnutí je téměř povinností každého jedince. 10/10 (24.04.2024)

Inu, inu. Japonsky pes, pes. Nu jak to říci – Šógun je zjevení západní literatury a pro neuvěřitelně mnoho lidí most k objevení Japonska. Beru ho jako jakýsi kánon a neodpouštím odchylky, to je kacířství :) ... Zde je ve výsledku vidět skutečná kvalita a Sanada se popral s rolí velice důstojně poté, co mu nastavil laťku extra vysoko Mifune. O to víc mě hereze odchylek štve tam, kde měli její autoři snad pocit, že budou srozumitelnější. Hlavní fuckup byl v samotné páteři díla, v jeho mottu. V knižní verzi zněla rozprava s Toranagou tak, že nelze nijak ospravedlnit vzpouru vazala (Holandska) proti pánovi (Španělsko), na což vece Andžin, že až na vítězství. Ve filmové verzi se jednalo o přesvědčení, zda Andžin osobně zvítězí nad Portugalci. Ubohé. Potom tedy v reminiscenci na konci ten filmový oblouk narozdíl od knihy nefunguje. I tak dost dalších kompromisů a ústupků mase hlupců, takže zbytečné hořké kapky v jinak výborné lahůdce – tenhle seriál mohl být skvělý daleko víc ... podle Clavella. (04.05.2024)

Japonská verze Hry o Trůny. Akorát namísto zaplivaných hospod, vulgarismů, tuny souložení a rytířských rubanic v alternativě evropského středověku tu máme saké o páté, výhledy do pečlivě pěstovaných zahrad japonských obydlí a pagod a všechno na co divák sáhne je kultivovanější a hezčí. Jestli byl například takový The Last Samurai 70 procent hollywoodská šablona a 30 procent uctivá poklona rafinované japonské kultuře, Shogun je pravý opak. Nedočkáme se mnoha velkolepých akčních scén, ani klasického zápaďáckého narativu s divokým finále. Japonský náhled do světa samurajů plyne pomalu, citlivě a velmi pečlivě buduje atmosféru a rozvíjí postavy, jejich myšlenky a motivace. Shogun nemá být epický proto, kolik je v něm bitev, nebo jak divoce se bojuje, ale proto, jak silný příběh zprostředkovává a jak působivé pouto se mezi hlavními hrdiny tvoří. A já si tuhle osobitou, myšlenkově silnou, náladově ucelenou, křehkou mozaiku za podpory fantastické výpravy a skvělých herců užil. I přes co do tempa vlažný prostředek hodnotím vysoko, protože takovýchto příspěvků do kinematografie ja sakra málo. První Samuraj. (15.05.2024)

Vynikající! Lepší, než jsem čekal a lepší, než jsem po prvním díle myslel! Tvůrci měli nastudovanou nejen verzi z roku 1980, ale také clavellovu knihu a skutečný příběh Williama Adamse a šli absolutně vlastní cestou. První epizody jsem značně srovnával s verzí z roku 1980 a musel si zvykat - ve staré verzi se mi líbily mnohé postavy mnohem víc - Rodriguez, jezuité, Jabu, atd. Jenže postupně jsem si začal zvykat. Cosmo Jarvis byl totálně jiný Blackthorne, než Richard Chamberlain a Anna Sawai byla totálně jiná Mariko, než Yoko Shimada, pokud mám ale něco jejich vztahu vyčítat, pak, že netrval déle (což mě doopravdy zamrzelo - přál bych si ho stejně dlouhý, jako v seriálu nebo v knize). Na druhou stranu, mnohé věci byly přesnější v této verzi - například záchrana Rodrigueze, únik lodí z Ósaky, žádost o založení čajovny v Edu nebo takové detaily, jako plavání či napití z prázdného šálku. Od okamžiku, kdy se Blackthorne začal zabydlovat ve vesnici, mě seriál začal bavit víc, než stará verze - do značné míry i zásluhou postavy Fuji, kterou ztvárnila Moeka Hoshi. Sledoval jsem její charakter společně s Mariko a velmi se mi líbilo jejich jemné herectví - drobná gesta, výrazy tváře, hra očima (chvíle, kdy si vyžádá od Blackthorna pistole). Tehdy jsem si sedl a doplnil tady na ČSFD několik historických zajímavostí. Specifické bylo, že jsme seriál koukali doma všichni, včetně našich patnáctiletých Prťat. Prťata na rozdíl ode mě hned věděla, co je nattō - já musel googlit (viz zajímavosti). Epizodu 8, kterou by běžný divák ohodnotil jako díl, ve kterém nenastala žádná zajímavá akce, ocenila jako jednu nejlepších (nejvíc je pobavila scéna, ve které jezuité obhlížejí místo na kostel a zjišťují, že jejich sousedy budou gejši). Ale abych se vrátil k mému pohledu - od okamžiku střelby z kanónů jsem pochopil, že tvůrci adaptují příběh značně po svém a začal si říkat, že nevím, co bude. Velmi však oceňuji, že se příběh nakonec vrátil k originálu. Představuji si, že scénáristé prošli knihu, historii a verzi 1980 a řekli si: "Dobře, jak to asi mohlo realisticky vypadat doopravdy?" Mnohé důležité momenty z knihy zakomponovali, ale jinak, než kniha - nejvíc se mi líbilo, když v samotném závěru Toranaga vypráví Jabuovi, co se stane - toto bylo v knize také, ale jinak a současná verze to podle mě znázornila lépe. ■ Napsal jsem ještě dvě zajímavosti. ■ Velmi jsem si užíval Hiroyukiho Sanadu, kterého mám rád od doby, co jsem 15x viděl Soumračného samuraje. ■ Dodatečně googlím a zjišťuji, že Išido v seriálu vypadal téměř přesně stejně jako skutečný Mitsunari Ishida. ■ Pokud bych měl kritizovat, tak, že v knize Blackthorne komunikuje s Mariko portugalsky a latinsky (Mariko je podle knihy jedním z mála Japonců té doby ovládajících latinu). Angličtina mi překážela už ve verzi 1980. Nicméně jsem realista. Nedá se chtít vše. (23.04.2024)

Nevídaný počin, ktorý má hĺbku, hoci má aj pár múch. Každá jedna epizóda predstavuje nepredvídateľný, filozofický, pomalý, atmosférický zážitok, ktorý je nutné vstrebať a vyžaduje od diváka dávku trpezlivosti a tiež aj kultúrne pochopenie. Výprava je niečo fantastické, to je dokonalosť. Herecky taktiež výborné. Problém mám hlavne s Cosmom Jarvisom. Zo začiatku mi bol celkom sympatický, no časom som začala postrádať jeho zmysel. A neviem, či to bolo scenárom alebo tým, že herecky nestačil na japonských kolegov. Každopádne Hirojuki Sanada má charizmy na rozdávanie a príjemne mu sekundovali aj Asano a Sawai Slabinami seriálu sú zábery (často pozadie v prírode) podliehajúce značnej nepeknej digitalizácii, taktiež úvodné titulky a skratkovitý záver. Škoda aj absencie neustále spomínanej portugalčiny. Ale i tak výborné a myšlienkovo inšpiratívne sledovanie. (24.04.2024)