Il medaglione insanguinato

Tajemný obraz, medailón a Ďábel čekající na svoji příležitost. Typický představitel mysteriózní italské kinematografie 70. let s přesahem do hororu. Sny, respektive noční můry, přeludy, útěky, křivolaké uličky starobylého nočního města, záhadná úmrtí ohněm a vodou, varující hraběnka a skvělé interiéry staré vily. Výborný vizuál ve spojení s Ciprianiho hudbou vytváří tajemnou a lehce snovou atmosféru, kdy pod povrchem číhá nezměrné zlo. Ďábel je, ale dřímá v člověku. Působivá je smrt ve vodopádech. Divák také zjistí, k čemu je dobrá dýka se dvěma čepelemi. Snímek dnes zaujme asi především žánrové fanoušky a sběratele. (05.08.2023)

Massimo Dallamano byl skutečně řemeslně zdatný tvůrce, který si dokázal poradit s různorou látkou. Ani v Il Medaglione insanguinato mě nezkamal. Velice otřepané satanistické téma sebral a natočil po svojem a u mě jakož to už po několikáté zabodoval. Vše podstatné napsal už Kangax a já bych už jen doplnil, že horrory stojí a zároveň padají s atmosférou a tu tenhle snímek rozhodně má! (08.01.2012)

V tomto, skôr miernom horore, vidím ako jedno najväčšie mínus afektovaný herecký výkon mladej hereckej predstaviteľky. Pretože to, v čom hraje, je pomerne dobre našľahaný príbeh a mať to ešte odvážnejšie scény, 70. roky v tomto žánri, sa mohli pochváliť opäť raz jedným značným zárezom. Ale prehrávanie mladej slečny a minimum hororovej atmosféry, viac ako za dve hodnotiť nemôžem. (26.11.2022)

Chtělo to jen pořádně dotáhnout scénář a mohl tu být vynikající atmosférický horor. Bohužel právě kvůli rozvleklosti vyprávění a řadě nevytěžených motivů zůstává "Prokletý medailon" přesně na půl cesty mezi úmorným brakem parazitujícím na dobových trendech a žánrovou perlou. Skvělá sugestivní forma, v čele s výtečnou kamerou, k tomu úžasně mrazivá a přízračná dětská herečka a její pod kůži se zarývající děsivé grimasy - jenže je pravda, že tyto prvky charakterizují velkou část dobové italské produkce, a i když snímku výrazně pomáhají, nemohou jej nikdy zcela podržet nad vodou. Vše tak padá na nedotaženém příběhu, potažmo na jeho nevyhraněnosti. "Prokletý medailon" se měl očividně svézt na úspěchu nedávných filmů o posedlých dětech a satanismu, jako Friedkinova "Vymítače ďábla" či Bavova "Lisa and the Devil" (překvapivě, obzvlášť pro kopírování proslulou italskou produkci, tento snímek předchází ikonický horor "Přichází Satan", byť s ním vykazuje některé podobné motivy). Ale právě ve směřování všeho k odvěkému zlu křesťanské tradice se ale zdejší příběh vlastně banalizuje a schematizuje. Motiv dcery upjaté na otce a stíhané nočními můrami po smrti matky bylo možné rozvést jiným směrem, a to i při zachování základního rámce, kterým je zde otázka, zda Satan existuje, dějově konkretizovaná v pracovním zájmu otce, britského dokumentaristy, který na ono téma přijíždí do Itálie pořídit záběry křesťanských výjevů. Škoda že italští tvůrci zůstali předvídatelně věrní křesťanské mystice namísto toho, aby se odvážili ji popřít a vydat se do zneklidňující temnoty lidské duše sužované trýznivými pocity dospívání. (22.12.2014)

Samá piha, zrzavý vlasy a pohled, kterým vás ubodá. Tyhle italský spratkové jsou vážně jedna radost. Zdejší Emily má navíc na tatínkovi větší závislost, než je běžné, a její předpubertální city se nesmí zranit. Jinak je samozřejmě zle... Night Child rozhodně nebude vonět každýmu, a tentokrát je důvodů víc, než je na eurohorror zdrávo. Ať už kvůli hlemýždímu tempu, absenci násilí a vlastně i celkového napětí, které se tu smrsklo do několika závěrečných minut. Jako byste čekali na něco, čeho se vlastně ani nedočkáte. Rozhodně škoda. Na druhou stranu Ciprianiho hudba je líbivá, kamera mazlivá a prostředí slunného italského venkova překrásné. Film spíše pro kompletáře. (11.03.2013)