Il medaglione insanguinato

V tomto, skôr miernom horore, vidím ako jedno najväčšie mínus afektovaný herecký výkon mladej hereckej predstaviteľky. Pretože to, v čom hraje, je pomerne dobre našľahaný príbeh a mať to ešte odvážnejšie scény, 70. roky v tomto žánri, sa mohli pochváliť opäť raz jedným značným zárezom. Ale prehrávanie mladej slečny a minimum hororovej atmosféry, viac ako za dve hodnotiť nemôžem. (26.11.2022)

Jednej noci príde v londýnskej vile k veľkej tragédii. Náhle vypukne požiar v spálni a žena, ktorá je obkľúčená plameňmi nemá inú možnosť, ako horiaca vyskočiť z okna... Zostáva po nej dcéra, a manžel ktorý sa živí nakrúcaním dokumentárnych filmov o umení pre stanicu BBC. Nakrúcanie ho zavedie do starobylého mestečka Spoleto v Taliansku, kde v jednej starej opustenej vile objaví záhadný obraz... Je na ňom znázornená padajúca horiaca žena. Obraz ho priam magicky priťahuje, akoby tušil, že tá horiaca a a padajúca postava je jeho nebohá manželka. Na obraze je však viacero postáv.... V roku 1975 si známy taliansky scenárista a režisér Dallamano vybral pre svoj film v tom čase veľmi populárny "satanský" námet. Sledujeme tu teda pre podobný horor typické klišé, obsahujúce starobylú kliatbu, posadnuté maloleté dievča a samozrejme tragické udalosti, ku ktorým prichádza počas celého filmu. Oproti slávnejším anglicko-americkým filmom ako The Exorcist či Omen však Massimo Dallamano boduje oveľa jemnejšou a smutnejšou atmosférou. Oproti temnejším filmom s podobnou tématikou s mohutnou hudbou, je tu jemná hra s kamerou, citlivá hravá hudba a dôraz na dekorácie a prostredie, kde sa jednotlivé scény odohrávajú.. Napr. smutné repliky a rozhovory postáv si vypočujeme vždy v žltých jesenných parčíkoch a interiéry domov sú spustnuté a ošarpané. Mierne nadpriemerný horor plynie len pomaly, až sa občas sa trošku vlečie. Preto možno by si zaslúžil skôr tri hviezdičky, ale fakt, že som sa párkrát aj zľakol a záverečné rozuzlenie ma trochu (príjemne) prekvapilo, nemám problém oceniť prácu takého talentovaného tvorcu ako Dallamano aj vyššie... (10.04.2011)

Tajemný obraz, medailón a Ďábel čekající na svoji příležitost. Typický představitel mysteriózní italské kinematografie 70. let s přesahem do hororu. Sny, respektive noční můry, přeludy, útěky, křivolaké uličky starobylého nočního města, záhadná úmrtí ohněm a vodou, varující hraběnka a skvělé interiéry staré vily. Výborný vizuál ve spojení s Ciprianiho hudbou vytváří tajemnou a lehce snovou atmosféru, kdy pod povrchem číhá nezměrné zlo. Ďábel je, ale dřímá v člověku. Působivá je smrt ve vodopádech. Divák také zjistí, k čemu je dobrá dýka se dvěma čepelemi. Snímek dnes zaujme asi především žánrové fanoušky a sběratele. (05.08.2023)

Samá piha, zrzavý vlasy a pohled, kterým vás ubodá. Tyhle italský spratkové jsou vážně jedna radost. Zdejší Emily má navíc na tatínkovi větší závislost, než je běžné, a její předpubertální city se nesmí zranit. Jinak je samozřejmě zle... Night Child rozhodně nebude vonět každýmu, a tentokrát je důvodů víc, než je na eurohorror zdrávo. Ať už kvůli hlemýždímu tempu, absenci násilí a vlastně i celkového napětí, které se tu smrsklo do několika závěrečných minut. Jako byste čekali na něco, čeho se vlastně ani nedočkáte. Rozhodně škoda. Na druhou stranu Ciprianiho hudba je líbivá, kamera mazlivá a prostředí slunného italského venkova překrásné. Film spíše pro kompletáře. (11.03.2013)

Nejdémoničtější děti jsou v italských horrorech. O tom žádná. A Emily je opravdu démon. Il medaglione insanguinato je hodně atmosférická záležitost, ač se v ní zase nějak zvlášť moc neděje, minimálně v prvních dvou třetinách hodně napínavá. A ten hudební motiv je až démonicky vlezlý a z mysli jen tak nevyhnatelný. Sedmdesátkové italské horrory jsou holt dobrý ročník. (01.12.2015)