Živel

Tak už aj rusáci sa pustili do tohto ohnivého katastrofického podžánru. Ale žiadna veľká pecka sa nekoná. Film sa strašne dlho venuje postavám, ale napriek tomu si ma tam nikto nezískal a bolo mi jedno kto z nich prežije. Keď už sa konečne v lese rozpúta ohnivé inferno, tak to pôsobí strašne sterilne. Triky sú síce bezchybné, ale chýba tomu poriadna špinavosť. Ani na sekundu som nemal pocit nebezpečia, či už z obrovskej horúčavy, dymu alebo samotného ohňa. Proste sa tam postavy pohybovali v bezpečí štúdia. Takže celkovo to je nudný podpriemer, ktorý sa vôbec nechytá na americké predobrazy. Nedávny Only the Brave je v každom ohľade lepší film. 4/10. (11.08.2021)

Opět klasický ruská velkoprodukce. Katastrofický film, který má své momenty ale to jejich patetické zpracování budí spíše úsměv než napětí, nebo jakýkoliv soucit s hrdiny a jejich obětmi. Scéna z vrtulníkem asi měla být jedním z nejvypjatějších momentů, ale já se opravdu smál. Bez patosu a se sympatickými herci to mohlo být opravdu fajn. (21.08.2022)

V zásadě nemám nic ani proti heroizaci ani proti geroizaci, ale jedno i druhé by se mělo zakládat na smysluplném ději a zodpovědném přístupu. Nebyl jsem tentokrát dalek dát jen dvě pecky, ale scéna s obětováním se pro děti mě přece jen poněkud nahnětla. Kurník Rusové, po technické stránce jste na jedné lajně s tím nejlepším ze zbytku světa, ale ty scénáře si občas nechte trochu uležet. (29.08.2021)

Действительно ужасный фильм! To takhle Aleks Potřebný, vulgo balšój Ohon, zkouknul Armageddon, letící šutr vyměnil za táborák v tajze, důkladně jej vyfutroval co největším množstvím pičoidních situací za účelem demonsrace (sic!) ruského gerojství odhalujících doposud neprobádané hlubiny senkruvího patosu, kteréžto jsou tlačené ad dementum až tak moc, že jednomu mně již cca v půlce stopáže obě obočí přešplhala až někam na temeno hlavy (pročež tento snímek hodnotím jako větší sci-fi (s důrazem na fi) než předlohu), Bena Pokrfejse nahradil ještě otravnějším nehereckým pamrdem (a už jen sám fakt, že něco takového je vůbec možné, je myslím si objektivním důkazem toho, že Rusko je vskutku zemí neomezených možností) a voalá, cisterna velkoruské metyl samOhoňky je na světě (detailní recept viz Čonkin). A nejděsivější na tom bylo, že když už jsem se po vpravdě strhujícím finále (neboť jsem během jeho sledování uvažoval, zda strhávat si kombinačkama nehty by bylo méně bolestivé než tento zážitek) zvedal dojít se vyzvracet, zjistil jsem, že áftrmač s nezbytným klavírem má ještě čtvrt hodiny. (13.08.2021)

Pro leckterého našince, bolestivě trpícího všeobecnou a všeprostupující českou, potažmo evropskou změkčilostí a přizdisráčstvím, je jistě osvěžující mrknout se na to, jak to chodí v mužné patriarchální společnosti u našich vzdálených východních bratranců. Ale na druhou stranu musím popravdě přiznat, že i to ruské bohatýrské chlapáctví a gerojství, přehrávané a okázale do krajnosti šponované, se mi už časem začalo trochu zajídat. Mimo jiné i proto, že třeba jasnému sokolu Chabenskému, veliteli parahasičů, snad ještě hustějšímu než bude o rok později jistá parahasička Angelina, jsem ho příliš nevěřil. Ogoň je sice podívaná opravdu bombastická, jeho působivé triky si v ničem nezadají s hollywoodskými áčkovými blockbustery, avšak na hollywoodských principech je bohužel postavený i celý scénář, méně by bývalo bylo více. Já osobně bych notně ubral na teatrální dramatičnosti a přidal na zádumčivém dušezpytu a psychologii, jak to Rusové velmi dobře umí. Moje slabší čtvrtá rudá pěticípá hvězda je tedy hlavně za vizuál. (25.01.2022)