Rok nebezpečného života

V zajímavém snímku Petera Weira exceluje vedle hlavní dvojice Mel Gibson a Sigourney Weaverová maličká Linda Huntová v roli fotografa Billyho. Za svou přeměnu získal zcela poprávu Oscara v kategorii Nejlepší herečka ve vedlejší roli. Scénář : David Williamson, C.J. Koch. Kamera : Russell Boyd Hudba : Maurice Jarre. (25.04.2011)

Hrozně moc jsem tenhle film chtěl vidět, jednak kvůli mladýmu Melovi, jednak kvůli Peterovi Weirovi, jednak kvůli mladé Sigourney a jednak kvůli tématu, které nabízel. Bohužel zejména poslední část bylo naprosté zklamaní. Příběh se totiž koupe v moři naprostý nicoty a když už se objeví silná scéna nebo silný dialog, stejně je za chvíli utopen v nicotě. Snažil jsem se sám sebe obelhat, že ten příběh vlastně graduje a já budu svědkem zdrucujícho finále, ale to čeho jsme byl svědkem na samém konci mě jen bohužel potvrdilo, že film v sobě neměl takovou sílu, aby mě seřezal na cucky. Pokud jde o Mela tak ten mě nezklamal a především díky jeho hereckému umu sem si alespoň nepřidal jak konzument totální limonády. (15.09.2012)

Kruci, takový potenciál - nádherné lokace, výběr herců na jedničku, hudba (Jarre, Vangelis), téma...jenže jako celek to prostě nefunguje. Některé scény nezapomenutelné, ale jako kdyby se Weir nedokázal rozhodnout, jak bude film vypadat; výsledkem je politicko-romantický slepenec, v němž ani jedna linie nefachčí naplno (což je vzhledem k délce stopáže velké mínus). Romantická linka se měla dostat víc do popředí (fakt jsem to řekla?:); jednak to Weaver s Gibsonem dohromady sekne a zadruhé nepřesnost politických faktů sráží význam politické části. Dere se mi na mysl místní zprofanované: bylo to dobrý, ale mohlo to být i lepší. (04.03.2012)

Peter Weir patří mezi typ režisérů, kteří tvoří pro všechny, ale to mu nijak nebrání své filmy naplno rozvinout. Jeho "mainstreamovost" nepramení z ústupků, změkčování ani braní ohledů na diváky, ale z obdivuhodně precizní schopnosti odvyprávět příběh, zaměřit se na možná jednoduchou, ale komplexní myšlenku a ji zobrazit tak, že promlouvá ke každému. Dělá to na stejné úrovni jako Miloš Forman nebo Thomas Vinterberg, jen on se uchyluje mnohem častěji ke spirituálnu a přírodě. Rok nebezpečného života tomu plně odpovídá, snad jen přírody zde mnoho není. Že patří mezi ty méně uznávané, přičítám diváckým očekáváním, že budeme svědky dalšího příběhu muže, který svými činy vyvolal či alespoň zásadně ovlivnil revoluci. Jenže Weir vypráví právě o tom, že takové příběhy neodpovídají realitě. (14.12.2012)

Čo je najkrajšie na Roku nebezpečného života, nejde popísať. Ale rozhodnutie podať celý príbeh z pohľadu trpaslíka Kwana, nenásilne ho v tom jeho podaní orámovať alegorickou hrou s tieňovými bábkami, to pomohlo vytvoriť, v celej jeho krehkosti, taký mohutný spodný prúd, že sila zážitku zo sledovania je tu porovnateľná so silou zážitkov z tých najväčších príbehov, aké kedy uzreli svetlo sveta. Nie, nie je to len dobrá žurnalisticko-vojnová dráma s romantickým nádychom, už vôbec nie komentár k danému konfliktu. Je to hlavne tragický príbeh toho, kto nám to celé vyrozprával. (29.09.2012)