Pobrežie moskytov

Zhodou okolností 2 dni po sebe Weirove filmy v TV a hneď zase taký zásah ! Harrison Ford v hereckom vrchole ako fascinujúca osobnosť, ktorej pozitívna výnimočnosť vedie do slepej uličky. Z ohromujúcich schopností a inteligencie vyplýva neprekonateľný individualizmus vedúci k hrdosti a pýche, ktoré už nemajú ďaleko od zaslepenosti. Je (alebo nie je ?) prekvapivé, ako ľahko (ale pritom nebadane) to potom vedie k pokriveniu charakteru a prekrúteniu idealistických myšlienok, zaťatosti a premrhaniu schopností. Je to detailný portrét šialenstva vyrastajúceho z prebujnelosti práve tých vlastností, ktorým naša civilizácia prisudzuje toľký význam. Myslieť je nebezpečné. V extrémnej forme dosahuje úrovne svojho pravého opaku, bigotného dogmatizmu a vymývania mozgov, tu stelesnených našou pravou „civilizáciou“, kapitalizmom, kresťanstvom a médiami. ___ Nie že by som mal s pánom Foxom až tak veľa spoločného, ale aj tá malá, no zásadná podobnosť je zdrojom onej fascinácie a súčasne znepokojenia. Za každú cenu raziť svoju pravdu a vždy ísť proti prúdu ! To je moje. Lenže – má to vôbec nejaký zmysel ? To je tá zásadná otázka, ktorú kladie tento film. Kde je hranica, po ktorú ísť, kedy stačí, kedy treba prestať, po koľkátom neúspechu sa vzdať ? Filmy nás učia nikdy sa nevzdávať, to obdivujeme – nevzdať sa v boji za svoje sny, šťastie, ideály – ak sú navyše vznešené, máme právo, ba možno až povinnosť primäť k ním aj druhých (?). POBREŽIE MOSKYTOV je dielo, ktoré veľmi realisticky a vierohodne, a preto výnimočne kruto, spochybňuje ideu iných filmov a kníh, ku ktorým sa tak ľahko, idealisticky a túžobne upíname. ___ V oslave skutočnej práce (= tej, po ktorej vidno hmatateľný výsledok), nezlomnosti a rodinnej súdržnosti má blízko k viacerým filmom z tohoto obdobia, napr. RIEKE, ktorých sociálny rozmer je tu ale nahradený ďaleko náročnejším, viacrozmerným a nejednoznačným rozmerom psychologickým a filozofickým. Znamená pre mňa dokonalé stelesnenie slova utópia, jej viazanosti na konkrétneho človeka, v ktorého hlave sa zrodila i jej pravdepodobne nevyhnutného stroskotania, a to všetko v reálnom prostredí a podmienkach, ku ktorým má aj dnes toľko ľudí (napr. z radov dobrovoľníkov a aktivistov) veľmi blízko, nie vo fantastických alebo sci-fi kulisách, s ktorými sa pri takejto téme obvykle stretávame. Nie na príklade nejakej šablónovitej "odlišnej" figúrky, ale skutočného človeka, ktorý by mohol byť napr. mnou, keby som nebol také drevo. Proste majstrovské. (28.03.2013)

Nějak se mi nahromadily filmy od Vejra, tak se na ně postupně dívám, ale musim říct, že z tý jeho tvorby zrovna dvakrát odvázanej nejsem. Harrison Ford hraje pošuka, kterej se snaží vytvořit fungující komunistickou společnost uprostřed džungle, pořád mele nějaký hrozný sračky a všichni mu to žerou. Nakonec ho napadne, že největší známka punku bude žít někde na pláži a živit se pouze odpadkama, který vyplaví moře (nebo něco v tom smyslu). To už začne o jeho duševnim stavu pochybovat i jeho rodinka, která ho do tý doby slepě následuje... Nutno dodat, že Harrison Ford zahrál toho pošuka opravdu bravurně. Jinak mě ale nenapadá nic, co bych na filmu moh pochválit. Jako najde se tam občas nějakej lepší moment, ale zároveň spousta naprosto hluchejch míst. Dokonce ani Jarreho minimalistická hudba za moc nestojí. Začínám mít takovej pocit, že nejlepší Vejrovo dílo je asi romantická Zelená karta. (25.10.2012)

První půlhodina mě moc nechytla, až jsem se trochu obával, že mě bude poprvé film Petera Weira nudit. Dosud jsem byl sice často od Weira zvyklý na napínavé žánrové filmy, v rámci nichž jakousi hlubší linii tvoří poutavý exkurs do exotické civilizace či cizokrajního prostředí (jako např. v austrálské Poslední vlně nebo „amishovském“ Svědkovi), ale tady jsem občas málem nabýval opačného dojmu filmu zaměřeného na exotické prostředí, kde až teprve občas na pozadí probleskne díky vybraným scénám i nějaké to napětí. Nicméně od momentu stavby továrny v džungli mě ta amtosféra hodně pohltila a v druhé polovině, kdy pomyslný souboj dvou kultur v centru s hlavním rozporuplným hrdinou Alliem vyvrcholil hned ve dvou zásadních střetech, snímek postupně nabral pozoruhodný spád. Scéna s tajným nočním spuštěním výroby ledu tu patří rozhodně k nejnapínavějším, vedle podobných dobrodružných okamžiků mě však napokon dokázala přibližně stejným dílem zaujmout i proměna hlavní postavy Allieho, jehož urputný zápal pro věc a prosazování vytouženého způsobu života zacházejí až do morálního rozkladu osobnosti, krajního jednání a stupňujícího se rodinného konfliktu. Ve výsledku jsem tak dostal poměrně neotřelou kombinaci dobrodružného a rodinného dramatu, včetně působivého vyvrcholení... „plujeme ještě po řece?“ Byť to spočátku tak nevypadalo, nakonec ty 4 hvězdičky nejenže dávám, ale považuji je rovněž za zasloužené. [75%] (19.03.2022)

Nová podarená séria mi pripomenula tento rest od môjho obľúbeného režiséra tak som to dal a musím skonštatovať že som čakal viac. Akože Harrison Ford je tu výborný ako prepnutý otec rodiny, Helen Mirren upozadená musí len znášať to utrpenie rovnako ako deti a štyri deti nevyužité okrem Rivera Phoenixa. Tieto neduhy sú v seriály podarene vykompenzované. (16.08.2021)

Mladý otec a tak trošku šílený vynálezce se jednoho krásného odpoledne rozhodne, že spolu se svojí manželkou a čtyřmi dětmi opustí veškerou civilizaci a konzumní způsob života, který ze srdce nenávidí a společně vyrazí za dobrodružstvím. V džungli pramálo dotčené moderními výdobytky civilizace zakoupí vesnici s pár rozbitými chatrčemi. Společnou prací s místními obyvateli se mu podaří vytvořit příjemné místo k životu. Časem se rozhodne splnit si svůj životní sen a postavit obrovskou továrnu na led. Uprostřed tropické džungle se jeho nápad zdá být nereálný, ale i zde se tvrdou prací promění nakoupené součásti v monstrózní mašinu. Jeho činnost nezůstane dlouho nepovšimnutá a o jeho vynález se začínají zajímat lidé nejen s dobrými úmysly. I k tomuto nelehkému úkolu se ambiciózní vynálezce staví čelem, i když řešení vůbec nemusí být jednoduché. Snímek Pobřeží moskytů zachycuje život jedné ne zcela běžné rodinky. Otec vládne pevnou rukou celému rodinnému klanu a jeho, někdy až despotické rozhodování, nenechává moc prostoru pro názory ostatních členů rodiny. Harrison Ford je v této roli velmi přesvědčivý a spolehlivě ho začnete, především v poslední půlhodině filmu, nenávidět. Snímek, zaměřený na psychologii postav a to především na vztah otce a dvou starších synů, kteři si záhy začínají uvědomovat své vlastní potřeby. Matka v podání Helen Mirren často jen přihlíží a pro domnělé blaho rodiny začíná obětovat čím dál tím víc. Je škoda, že takto zajímavé drama časem začíná být rozplizlé a nudné. Některé scény jsou totiž dle mého názoru zbytečně natahované a podvědomě si začínáte přát, aby při každé další pohromě už byl konec celého filmu. I tím trpí celý snímek, předkládá nám totiž několik fatálních okamžiků, u kterých si divák myslí, že už jsou konečné. Bohužel se film ale dál a dál natahuje. Být celý snímek o půl hodiny kratší, jsem velmi spokojený divák. Takhle mi nezbývá, než hodnotit průměrně. (13.08.2012)