Gallipoli

Bohužel můj velký oblíbenec Peter Weir mě tentokrát zklamal na plné čáře. Ze všech jeho filmů je pro mě Gallipoli nejhorší. Last Wave byla sice zmatená, ale bylo v ní kouzlo a nenapodobitelná mystika, svědek bezkrevně nevzrušivý, ale byl v něm Harrison Ford a zvláštní atmosféra, jenže v Gallipoli není nic, co dělá Petera Weira Peterem Weirem. Žádná magie, kouzlo, atmosféra, mystika, nic zvláštního, nic neobvyklého, nic originálního nebo objevného, a dokonce ani nic moc zajímavého. Dvě hvězdičky za to, že jsem se dozvěděl něco málo o australské roli v 1. světové válce a za Jarrovu hudbu. Jinak hořké zklamání. (18.09.2005)

Je to film zručně řemeslně natočený, ale na druhou stranu nijak zvlášť vybočující z klasického schématu příběhu o přátelství na pozadí války (jejíž přítomnost je zde opravdu podružná a projeví se pořádně až v poslední třetině filmu). Jinak obvzlášť se nehodící mi přišla hudba upomínající na zlatá syntetyzérová osmdesátá - která ovšem nevím co má dělat v dramatu odehrávajícím se v roce 1915. Přes všechny výhrady je ale Gallipoli zřetelně nadprůměrný snímek. (23.06.2005)

Jeden z těch dalších anti-válečných filmů, na které by se nemělo zapomínat. Na Gallipoli jsem se docela těšil, o to více mě mrzelo, že vlastně celých 80 minut se ve filmu neděje nic, co by stálo za zmínku. Jasný, příběh to posune, ale na film, který si připomíná jedinou australskou historickou vsuvku do první světové války je to hodně málo. Na druhou stranu bylo sympatické slyšet ve filmu muziku Jean Michel Jarreho. Znělo to v něm tak jako docela dost zvláštně, ale sedlo mi to. Je to zvláštní, kdyby mi někdo řekl, že ve válečném filmu hraje jeho muzika, asi bych se posmál. Přitom to opravdu docela pěkně funguje. Přesto mě ale film celých 80 minut vcelku schopně nudil, o to více mě překvapil samotným koncem. Do té doby je to vcelku průměrné drama, ale od té doby neskutečně dobrý anti-válečňák, kde ta poslední scéna ukáže, jak je válka krutá. Jenže by to nemuselo být až tak průkazné....takový příběh prožívala každá linie za první světové války. A co měli řikat ti, co prožívali zákopovou válku ve Francii? Ti teprv...Ale tak co. Film to byl i tak pěkný. Rozhodně měl něco do sebe. To tyhle filmy maj. Ale k dokonalosti jim vždycky něco chybí. (16.05.2010)

Není to typický válečný film, o válce se v něm daleko více mluví, než tam skutečně je. Spíše je to drama o přátelství, které se rozvíjí na pozadí sportovního soupeření, a o pohledu Australanů na vzdálený válečný konflikt, který se jich týká i netýká. Vyobrazení předních bojových linií mi nepřišlo kdovíjak skvělé, ale popravdě nevím, kdo a v kterém filmu dokázal zachytit první světovou válku věrně a kvalitně. Rušil mě hudební motiv od Jean-Michel Jarreho, který se objeví na asi dvou nebo třech místech, nepřipadalo mi, že by se do filmu hodil. Strhující závěr, protiválečný podtón snímku a výkon Mela Gibsona ale mají svou váhu, takže čtyři hvězdy jsou na místě. (12.11.2012)

Ten film je o vojne. Ale pritom až na finále, absolútne ignoruje akýkoľvek súboj alebo hrôzu. Tá nastáva na konci a tiež len preto, lebo už všetky postavy dôverne poznáme a tým pádom môže Weir zaťať do živého. A och, že sa mu to podarilo. Weir citlivo vedie svojich hrdinov, odhaľuje nám ich silné stránky, ich motivácie, a akúsi hravosť. Na začiatku sú to len chlapci. Túžiaci po dobrodružstve s akým sa stretávajú v knihách. Každá jedna vlastnosť, alebo prekážka, ktorú na svojej ceste do vojny musia prejsť má svoje opodstatnenie. Mark Lee aj Mel Gibson si skvelo sekundujú. Ich kamarátstvo im veríme. A či už blúdia nehostinnou púšťou alebo pretekajú uličkami Egypta, zažívame tie drobné radosti a starosti s nimi. Ten koniec je potom perfektný. Rozhodne film, čo bude rezonovať dlho. Prečo som toto objavil až teraz? (11.04.2021)