Zrcadla ve tmě

Film má podle tvůrců sloužit jako generační výpověď o strachu z průměrnosti a o nejistotě v mezilidských vztazích (těch rodinných i milostných). Způsob zpracování ale není příliš divácky vstřícný a repetitivní záběry z Mariiných tréninků, které nevedou k žádné pointě, mohou ve výsledku diváka iritovat. Za mě tedy plus za jistou originalitu, ale znovu už bych se nepodívala. (28.08.2021)

Čím dál méně se asi musím dívat na hodnocení. Víc a víc mi dochází, že demokracie ve filmovém názoru nefunguje a lidi jsou občas mimo. Jasně, tohle je v něčem takový ukecaný film, černobílý, přesně všechny možné věci, co by člověku mohli vadit. Jenže ono je to dobrý. Funguje to. Vztahová věc, která je na české poměry v celku originální a zcela jasně funguje. Holý ví, co dělá. Víc takových "špatných" filmů poprosím. (18.07.2022)

Komorní a intimní vhled do partnerského vztahu, který bude mít však obecnější platnost a leckdo se v něm najde. Stejně jako si kamera prohlíží aktéry velmi zblízka, i film se snaží zazoomovat do nitra nešťastné a nespokojené třicátnické duše, kterou jsme zachytili kdesi uprostřed krize, o které jen něco vzdáleně tušíme. Protože film nemá takřka žádný děj, nijak se téměř nevyvíjí. Zato Alena Doláková se vizuálně proměňuje, že jsem měl dlouho pocit, že sleduji náhle osudy někoho jiného. Vašák je profík, ale ostatní herecké výkony působí někdy trochu toporně-ochotnicky, na druhé straně je vidět sympatická snaha o autentičnost dlouhých dialogů. Jinak takhle promarněnou a časově netrefenou pointu zabitou, respektive přehlušenou jakousi přetaženou artovou taneční adaptací na konci... darmo mluvit. (22.05.2022)

Řekl bych takovou tu typickou věc, že to vypadá jak FAMU cvičení, ale vzhledem k tomu, že jsem seděl na klauzurách, když Holému po jeho absolventském filmu Kadrnka vysvětloval, že tohle není ono, tak vlastně vím, že polopatické figurkaření není moc vítané ani jako FAMU cvičení. Kdybych měl přijít na důvod, proč mi celý ten film přišel tak strašně toporně usnažený směrem k externímu úspěchu bez jakékoliv vlastní hodnoty, tak asi proto, že přestože je to veletrh performované generační sebereflexe, nikdy jsem neměl pocit opravdové zranitelnosti a ochoty toho filmu podrobit reflexi sebe sama na individuální rovině, svůj přístup, svou historii, svoje volby. Aby to vůbec mohl udělat, musel by svojí "filozofii" oživit třeba nějakým zajímavým příběhem nebo konfliktem, nebo najít nějaký jiný klíč k sobě, ale tady prostě postavy sedí u stolu a vedou banální dialogy, které se scénář neobtěžuje motivovat ničím jiným než nějakým dotazníkem. A tanec jako vyjádření skutečných emocí je fakt passé, to už nikomu film nezachrání.  V důsledku to je jen líně bezpečné a v neustále defenzivě skrze jakýsi ironický nadhled, který je opakem zranitelnosti a upřímnosti. Sledovat další generační výpověď nás mileniálů, co se bere smrtelně vážně a neorganicky přeříkává ty samé teze, je opravdu ubíjející. This could have been a podcast. PS: Je chválení Aleny Dolákové nějaký prank, který si na mě všichni na mém Facebooku domluvili? Já chápu, že u provinční festivalovky nejde dělat nic moc jiného než chválit herce, ale Doláková působí nonstop jako ve fázi herecké rozcvičky, kdy každou emoci předvede dvakrát výrazněji, aby její obličej mohl eventuálně někdy v budoucnu předvést lidskou bytost. Je to záměrná stylistická volba? Proč? Nemyslím si rozhodně, že to je špatná herečka - naopak je zjevné, že když tohle dokáže předvádět v tak dlouhých záběrech, nejspíš by zvládla i jemnější herectví, kdyby k němu byla vedena. Ale tohle působí jako velmi strašně špatná herecká volba pro tuhle situaci. 1 a 1/2 - možná to časem zvednu, podle toho, jak se mi to uleží. (11.09.2021)

Naposledy mě podobným způsobem srala Hra, mj. rovněž tím černobílým formátem 4:3 a celkovou "přeartovaností". Má to absurdně dlouhé záběry, silně nesympatické postavy (pobavila mě Spáčilová, která je nazvala "mátožnými třicátníky") a děj tak zoufale banální, že se to skoro nedalo dokoukat. Marná sláva, jednou za čas se nechám zlákat zručně napsanou anotací, pěkným plakátem či zajímavým trailerem na podobnou produkci (typu Chvilky), abych si pak jen nadával a želel ztraceného času. Zrcadla ve tmě jsou mně osobně zcela nesnesitelný film, kterému bych se podruhé obloukem vyhnul. (29.12.2021)