Zrcadla ve tmě

Film má podle tvůrců sloužit jako generační výpověď o strachu z průměrnosti a o nejistotě v mezilidských vztazích (těch rodinných i milostných). Způsob zpracování ale není příliš divácky vstřícný a repetitivní záběry z Mariiných tréninků, které nevedou k žádné pointě, mohou ve výsledku diváka iritovat. Za mě tedy plus za jistou originalitu, ale znovu už bych se nepodívala. (28.08.2021)

Chvilku jsem si myslel, že to skrze tematizování „průměrnosti“ poťouchlým způsobem komentuje kariéru hlavní herečky známé skrze neúspěch v „Hollywoodu“, ať už to pod mediálním balastem znamenalo cokoliv, pak mi ale došlo, že to tak úplně není. To urputné herectví, kdy se vždy v rámci snad jediné minuty vystřídá celý rejstřík od koketérie až po natahování na pláč, je totiž nesnesitelné a vůbec se kvůli němu nelze k té postavě dostat. O lidech, kterým se „neděje nic hrozného, ale přesto jsou nešťastní“, a jejichž problémy se „v českém filmu příliš neotevírají“ to bohužel neřekne nic, co by nešustilo papírem, příčemž tu těžkopádnost a chybějící poetiku trochu vyváží až poslední taneční číslo, které tomu konečně dodá nějakou osobitost. Za mě už je to ale pozdě. (11.09.2021)

komorní a docela intimní vztahová konverzačka, která mi v lecčems připomněla o něco starší Hru s Jiřím Mádlem. Bylo poměrně zajímavé postupně pronikat do života ústřední dvojice o které se divák dopředu nic nedozví a která se pomocí mnohdy dost banálních otázek z jakéhosi testu snaží přijít na to jestli má vůbec smysl aby spolu nadále zůstávali. Ano, je to artovka, která navíc navzdory stopáži nikam nespěchá takže je velká šance že to neosloví úplně všechny, ale na režijní debut je to solidně přesvědčivé a uvěřitelné a Alena Doláková je v hlavní roli velmi dobrá...70% (09.05.2023)

Naposledy mě podobným způsobem srala Hra, mj. rovněž tím černobílým formátem 4:3 a celkovou "přeartovaností". Má to absurdně dlouhé záběry, silně nesympatické postavy (pobavila mě Spáčilová, která je nazvala "mátožnými třicátníky") a děj tak zoufale banální, že se to skoro nedalo dokoukat. Marná sláva, jednou za čas se nechám zlákat zručně napsanou anotací, pěkným plakátem či zajímavým trailerem na podobnou produkci (typu Chvilky), abych si pak jen nadával a želel ztraceného času. Zrcadla ve tmě jsou mně osobně zcela nesnesitelný film, kterému bych se podruhé obloukem vyhnul. (29.12.2021)

S nedostatkem lehkosti a nadhledu, ale také zjevným porozuměním tématu a snahou jej adekvátně zachytit. Právě tak vytvořil Šimon Holý svůj celovečerní debut, který bude pro leckoho moc artový či generačně nepochopitelný, přesto je však ve své skromnosti značně sympatický. Více zde. (04.10.2021)