Star Wars: Vízie

"Hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere" – tohle rčení si nejspíš uvědomili pohlaváři v Disney, když je někdo mrdnul cihlou po hlavě za to, jak moc zprznili Skywalker ságu. Poté sedmi renomovaným japonským animačním studiím poskytli nabídku, která se jen tak neodmítá – stvořit antologii devíti unikátních a zcela odlišných příběhů založených na mytologii Hvězdných válek, avšak výtvarně i dramaturgicky koncipovaných do japonský stylizace – a předaleká galaxie div se, tahle kombinace až překvapivě dobře funguje. 'Star Wars: Visions' totiž není pouze kompletní reinterpretací mýtu o rytířích Jedi – je to jako kdyby se univerza Hvězdných válek scenáristicky chopil Kurosawa, a režíroval to Miyazaki. Výsledkem je však mírně nekonzistentní, ale zato vizuálně rozmanitá experimentální mozaika, kterou slupnete jako písečný červ Boba Fetta. (30.09.2021)

Když dva dělají totéž, není to totéž. Vůbec nemám nic proti úmyslu svěřit SW do rukou animátorů z Nipponu, jelikož oběma světům z celého srdce fandím, ale není úplně šťastný počin jej rozdat 7 různým studiím s nevyrovnanou pověstí a filosofií. Někteří náhled do světa v předaleké galaxii přijali s vhodným respektem a vznešeným údělem vytvořit důstojnou alegorii, někteří by si z toho dělali jen šprťouchlata, které tato značka nezaslouží, že, Science Saru (a Ti na potvoru mají 2 díly?)? Nevyváženost utěšuje krátká stopáž, sem tam dobré nápady, ale hodně zamrzí sotva minutové souboje, které k Hvězdným válkám patří jak písek k Anakinovi. Potěšily mě díly "The Duel" (surová černobílá kresba skvěle adresuje japonskou komornost), "Lop and Ocho" (ne, furry svět nežeru, ale konekce k rodinným hodnotám a nejlepší souboj série, to beru!), "The Ninth Jedi" (typická Starwarsárna se vším všudy) a hlavně krásně atmosférická "The Village Bride" (výborný audiovizuál doprovázený Penkinovou hudbou, s příjemnou dávkou emocí, lidskostí, Jedi aurou a jejich odměřeným přístupem). Spousta dílů by si zasloužila pokračování, většina ať klidně shoří, pár mě výsostně pobavilo, ale celkově se vším všudy je to průměrná jednohubka na propršené dopoledne. (28.09.2021)

Na půdorysu samurajských (nebo třeba "gundam") příběhů vystavěné kraťasy, střípky z předaleké galaxie v japonském duchu a anime tvaru… Těžko říct, jestli mají co nabídnout největším fanouškům SW ságy, jelikož stojí mimo kánon. Těm průměrným (= mně) příliš ne, na to jsou moc krátké, moc roztříštěné, přitom paradoxně moc svázané zadáním. Málokterý nudí, zároveň málokterý nadchne – což platí i o různorodé animaci a vizuálním stylu. (02.01.2023)

Star Wars Visions moc nedokážu hodnotit celkově jako seriál, jelikož je každá epizoda nezávisle na sobě odlišná a originální. Na to, že moc nemusím východní japonský styl animace, tak mi spousta z nich krásně zapadla do příběhu a nedokážu si představit, kdyby byl třeba hned první díl první série tvořen pod jiným studiem s jinou animací. Asi až na tři díly mi u obou sérií vyhovuje každý styl a jsem rád, že Star Wars dává šanci spoustě kreativním studiím, kteří dokážou samotnou animaci zahrnout do příběhu (krásným příkladem je první epizoda druhé série). Spousta dílů pracuje se zajímavými tématy a hezky vybočuje od toho, na co jsou fanoušci zvyklí. A u pár zajímavých příběhů bych si opravdu přál pokračování.  Jsem moc rád, že něco jako Visions vzniklo/vzniká a je to příjemné zpestření tohoto obrovského světa. (26.09.2021)

Anime pořád není úplně pro mě, ale tady jsem se až divil, jak se ta poetika do Star Wars světa hodí. A to byl teprve začátek, respektive první řada. Druhá řada je totiž co do druhů animace mnohem rozmanitější a líbila se mi ještě více. Jednu z nejlepších epizod vytvořilo - podle mých očekávání - studio Aardman. (15.01.2023)