Romance for Bugle
Réžia:
Otakar VávraKamera:
Andrej BarlaHudba:
Jiří SrnkaHrajú:
Jaromír Hanzlík, Július Vašek, Zuzana Cigánová, Štefan Kvietik, Miriam Kantorková, Janusz Strachocki, Jaroslav Rozsíval, Jiří Štancl, Věra Crháková (viac)Obsahy(1)
Byly to pouhé čtyři takty z Herkulových lázní na křídlovku, které přiměly hosta odcházejícího pozdě večer z venkovské hospody, aby si pozorněji prohlédl hráče. Tak se po třiceti letech setkají dva muži, jež před lety spojovala láska k dívce od kolotočů. Někdejší student Vojta, nyní zestárlý ředitel místní školy, žádá Viktora, který se do vesnice vrátil opět s pouťovými atrakcemi, o setkání s Terinou. Viktor ho zaveze k hřbitovu a Vojta se dovídá, že dívka zemřela. Melodie Herkulových lázní, kterou hraje na křídlovku Viktor, vrací hrdiny do minulosti. Jejich příběh se udál jedno prázdninové venkovské léto, plné vůní trav a květin a letních zvuků české vesnice. Student Vojta, který pečoval o velmi starého dědečka, hovořícího už jen s mrtvými, a který čelil svodům divoké Tonky, se setkal na pouti u kolotoče s Terinou. Mezi mladými lidmi vznikla dětsky naivní, ale osudová láska. Do příprav jejich útěku od rodin zasáhla smrt Vojtova dědečka. Student minul schůzku s dívkou, aby v rozhodné chvíli posloužil mrtvému. Terina, šokovaná myšlenkou na Vojtovu "zradu", neměla sílu bránit se Viktorovi, majiteli střelnice, který ji zatáhl jako budoucí ženu do své maringotky. Ráno zastihl Vojta vozy světských již na cestě z vesnice. Bolem oněmělá Terina seděla vedle Viktora, který se po studentovi ohnal bičem. Po létech se Vojta dozvídá od Viktora, že dívka po dvou měsících zemřela na záškrt, a také, že si přála umřít... Film vznikl převodem stejnojmenné básně a získal kromě řady domácích ocenění i Zvláštní cenu poroty a Stříbrnou medaili na MFF v Moskvě 1967 a Stříbrnou sirénu na Přehlídce čs. filmů v Sorrentu 1969. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (160)
Opakovanú projekciu tohto poetického filmu som zvládol s vypätím všetkých síl. Je mi jasné, že Hrubín je veľký básnik, Vávra veľký režisér, Hanzlík nepatrí k hereckým béčkam, vo filme bolo plno záberov na zurčiacu vodu, šumiace lístie, prebleskujúce slnko takže by malo byť všetko v poriadku. A nie je. Mne ten film pripadá prázdny. Chudobný dej nedokáže uniesť ani tých 82 minút a všetka tá filmová poézia je príliš hraná a okatá, než aby som sa ňou dal strhnúť. A bohužiaľ mi nesadla ani Zuzka Cigánová v hlavnej úlohe, a to aj napriek tomu, že mala v čase nakrúcania iba 19 rokov. Takže jedna z pôvodných hviezdičiek dolu a iba ľahký nadpriemer namiesto mimoriadneho zážitku. ()
Velmi prostý příběh o lásce, životě a samozřejmě smrti, ze kterého se při jeho sledování stane neobyčejný filmový zážitek. Má neodolatelnou letní atmosféru, která je s každým záběrem hmatatelnější. Velmi citlivě natočený snímek, který člověka nadchne a ten jím volně propluje. Miriam Kantorková zde byla přímo živočišná, smyslná a svým způsobem i tak trochu vulgární. Hanzlík a Cigánová byli výborní. ()
Plytké to není, spíše jen konvenčně natočené. Od 60. let, zlaté éry naší kinematgrafie by člověk čekal přece jen něco víc. Příjemný smutný poetický příběh, ale do hloubky nezasáhne. Je vidět, že Otakar Vávra je stará garda, žádná nová vlna se tady nekoná. Navíc má místy problémy s tempem příběhu. Ale dědovo putování je vážně roztomilé a herecké výkon příjemné. ()
Hodně pěkný film, který navíc se nepokouší "doslovně" převést úchvatnou báseň. To by se musel Otakar Vávra vložit do větší montáže a vykreslit nějak permanentně, v každé chvíli všechny ty kopřivy, letní slunce a hřejivý večerní měíc, klid a lyriku mládí, melancholii. Kdežto sepsal s Františkem Hrubínem jednoduchý scénář, v němž je děj přehledný a dramaturgicky zajímavý (vyprávění je vlastně vzpomínkou, proto ten výrazný subjektivní střih, postupující po fotografických obrazech a detailech - pamatujeme si vždy jen pocity a nezachytitelné "snímky", které utkví v paměti). Otakaru Vávrovi nelze upírat nikdy režisérské nadání; a kvůli tomuto snímku dokázal, že měl i svou poetickou osobnost. Vyprávěl, že si s básníkem Hrubínem padli do noty: zpracování povídky Zlatá reneta je spoluprácí o rok předcházející tento hluboce citlivý film. ()
Na pouti nevystřelena růže z papíru signalizuje/anticipuje otevřenou zlomeninu srdečního svalu (pro příště pozor na nepatřičné sebe-diagnózy) aneb Žádné léto netrvá věčně (z tohoto úhlu pohledu je pro mě Romance pro křídlovku básní o pomíjivosti okamžiků nejhlubšího štěstí). Pro mě osobně životní výkon Jaromíra Hanzlíka (z toho, co jsem s ním viděl si konkuruje pouze v Kočáru do Vídně a Slavnosti sněženek). 80% ()
Galéria (21)
Zaujímavosti (14)
- Janusz Strachocki přijal roli dědečka poté, co ji odmítl František Smolík. (Roztržitý Luke)
- Film se natáčel v obci Vysoký Újezd. (troufalka)
- K napsání básně přiměli Františka Hrubína jeho přátelé, spisovatel Ludvík Aškenazy a malíř Zdeněk Seydl, kterým Hrubín tuto svou romanci převyprávěl. Báseň je z roku 1962. (mchnk)
Súvisiace novinky
Otakar Vávra: 1911 - 2011
Ve věku 100 let zemřel včera nejstarší žijící český režisér Otakar Vávra. Režisér před nedávnem podstoupil operaci zlomeniny krčku, kterou si přivodil krátce po jarních oslavách svého významného… (viac)
Reklama