Krakatit

Čapkovu klasiku jsem četl - vynikajicí. Vávra se věrně drží knihy, ale je až moc polopaticky popisný ( asi by to chtělo příklad - "záleží na tom, komu se Krakatit dostane do ruky" - následuje pomalý nájezd na ruce Karla Högera, podpořený dramatickou hudbou ). Herci natolik patetičtí a afektovaní, až to zaráží ( to, co předvádí Höger, mi nejednou polechtalo bránici a spolužákům z FV jakbysmet ) a jeho režie občas naivní. Ale pozor! Přesto jsem se ani chvilinku nenudil, právě naopak. Jednak kvůli zmíněné úsměvnosti a pak proto, že film uhání rychle kupředu, dekorace jsou povedené a díky veskrze záporným postavám ( z nichhž jedna neodolatelně cynická je roztomilým kontrapunktem Högerově patosu ) na vás dýchne ta správná atmosféra beznaděje... (03.03.2006)

Kdyby existovala kategorie "čapkovský hrdina", inžených Prokop v podání skvělého Karla Herega by tam určitě spadal. Stejně jako třeba Hugo Haas a jeho doktor Galén z Bílé Nemoci. Marný boj jednotlivce proti celému lidstvu a jeho touze po boji, moci a penězích, o něž ve většině válkách jde je tentokrát ilustrován na příběhu geniálního vynálezce, kterému příliš pozdě dochází, jaké následky jeho "dílo" přinese. Narozdíl od Galéna je však on sám strůjcem vražedného nástroje a jeho hrdost ho vhání do mnohých nebezpečných situací. A přitom nakonec se ukazuje, že nejvíc rozumu má obyčejný starý pán, který do vědy ani politiky nevidí. Není to hodně přesný obraz života v jakékoliv společnosti? (11.06.2011)

Vavrovi se skvostne povedlo navodit atmosferu, pomalu to vypada, jako by z Krakatitu cerpal Kurosawa ve snimku Ziji ve strachu:-)! Capek jen ukazal, jak moc nadcasovy ve sve dobe byl a jak se toto tema stalo aktualnim po 2. svetove valce. Misty se mi ale zdalo, ze film ubira na tempu. Vynikajici kamera, genialni Karel Hoger a nadherna Florence Marly ( skoda jen, ze u nas toho moc nestihla ) a jiz zminena atmosfera vsak dela z filmu skutecny mysteriozni zazitek. (16.11.2008)

Na začátku film nastaví docela svižné tempo, které potom rozvolňuje. Snažil jsem si v tom najít nějaké hezké věci, ale od třetiny jsem taky koukal na hodinky, jak to bylo popisné a zdlouhavé. Líbí se mi, že se Prokopův svět postupně rozpadá do série halucinogenních výjevů, ale bohužel se tak děje velmi, velmi, velmi pomalu. (29.12.2011)

Vlastně je zajímavější, jak byl tento film natočen, než o čem je. Čapkův sci-fi román byl pojat jako psychologické drama natočené podle ve 40. letech aktuálních postupů žánru filmu-noir. To (společně se zasazením do fantazie horečného snu) dělá film nadčasovějším, než všechny ostatní filmové aktualizace románu. Ostatně hlavní femme fatale má i francouzské jméno, to už mohlo být těžko stylovější. (22.08.2013)