Kladivo na čarodějnice

"V Olomouci žije bývalý inkviziční soudce......vykonával svojí praxi úspěšně 40let......co jste si přál pane?" Před bohem jsme si všichni rovni, u kůlu skončí pán i žebrák. Malý žebrající kamínek spustí lavinu, která s sebou nabalí kohokoli. Boblík je na koni. Jeho klid a sebevědomí je nestoudné, stejně jako jednoduchost, která z celého tématu přímo srší. Je to jednoduché, obviníme ty lidi z něčeho, co nemohou vyvrátit, a budeme je mučit a vyslýchat tak dlouho, dokud se nepřiznají, a když to vydrží, tak to bude hlavní důkaz toho, že jsou ve spojení s ďáblem. Jednoduché rady od nejen duchovního, ale i pokrevního bratra "víš co bratře? Drž hubu!" a dokoná to jednoduchý přístup kompetentních lidí, kteří tomu mohli zabránit "přiznali se ti lidé, přiznali tak co.....a ten Turek před Vídní...no nějak to dopadne". Politika současnosti bez příkras v podání nejsilnějšího a nejdéle vládnoucího politického systému, fungující na základě utrpení druhých ve jménu Boha. Vávra toto dílo natočil jako reakci na komunistický monster proces se Slánským. Jediný rozdíl je v tom, že obžaloba není vlastizrada, nebo velezrada, ale čarodějnictví. Film, se kterým jsem vyrůstal. V raném mládí jsem utíkal od televize před Lohniským, v pubertě jsem prostě nedokázal pochopit tu nespravedlnost a dnes jsem z tohoto filmu nadšen. Herecky bezchybné, až na pana Šmérala a Kemra. Ti nehráli. Ti se na chvíli převtělili do jiných lidí, jeden do pana z Edelstadtu a druhý do jeho sluhy. "Ďábel vší mocí usiluje o nadvládu nad světem, avšak bůh všemohoucí nám dal možnost odkrýt toto nečisté hnízdo, sláva jemu navýsost obdařil nás ctí, že můžeme toto nečisté hnízdo zašlápnout úplně ho zničit a vykouřit ohněm". (13.09.2011)

Tosim mé pocity víceméně vystihl, jen já bych šel s hodnocením o malý kousek výš. Stáří filmu je na Kladivu až příliš vidět - ne na vizuálu, příběhu, nebo snad hereckých výkonech, ale na způsobu narace, která zastarala opravdu velice. Dnešní doba už si holt žádá poněkud sofistikovanější přístup. 8/10 (07.12.2010)

Nadčasové podobenství o moci, která s každým zatočí a tu pravou pravdu z něj nakonec vytluče. Soudruzi se nakonec poznali, přesto film neskončil v trezoru, jen se zkrátka nějakou dobu nepromítal. Od začátku 80.let se opět začal sporadicky objevovat v kinech, ale do TV si našel cestu až po roce 1989. Výjimečné spojení Kaplický+Vávra+Krumbachová funguje bezchybně. Autoři přiznávají, že skutečné šumperské procesy byly daleko drastičtější - brutálně byly například vyslýchány i malé děti. Jednu z rolí prvních usvědčených čarodějnic si zahrála J.Štěpničková, která si odseděla několik let ve vězení za pokus opustit republiku. Petici za její uvěznění podepsala většina hereckých kolegů a kolegyň. V.Šmeral, hrající inkvizitora, byl naopak kovaný komunista, který velkému množství lidí ublížil. Vávra tak alegoricky natočil procesy z 50.let, kde oba jmenovaní stáli stejným způsobem na opačných stranách barikády.... (25.11.2010)

Otakar Vávra prekladá mrazivú expozíciu témy inkvizície v surovej forme v jednom z najlepších československých filmov 60.tych rokov, a podľa môjho názoru najlepších československých vôbec. Neštíti sa skutočne ničoho, a necháva diváka zvíjať sa v kŕčoch pred zobrazenými hrúzami, utrpením a bolesťou, a zároveň symbolicky prehadzuje role, a ukazuje skutočných diablov v telách a mysliach šľachty, vysokých cirkevných hodnostárov a inkvizície. Diablov, ktorí sa ani nepokúšajú skrývať pokrytectvo, kážu vodu a pijú víno, ich slovo je zákon a kto sa proti nim postaví, skončil nadobro. Po celý čas mi behal mráz po chrbte, a pri niektorých scénach, v ktorých naplno explodovala prehnitosť a násilie, som sa takmer nedokázal dívať na obrazovku. Elo Romančík je neskutočný herec, ale démonický Vladimír Šmeral v roli inkvizítora Bobliga ťažko vládne. Hrôzostrašný film, z ktorého analógia s totalitným režimom robí čistokrvný horor. Na toto budem veľmi dlho spomínať. Ešte teraz mám zimomriavky. 100% (23.02.2014)

"Kladivo na čarodejnice". Pri komentovaní tohto filmu si pomôžem textom, ktorý napísal Aleš Brichta a zhudobnil ho Otakar Hereš. Jedná sa o rovnomennú skladbu z repertoáru legendárnej pražskej black metalovej kapely Torr. Výborne vystihuje obsah tohto čiernobieleho snímku. Takže: "V sobě má posedlej svět. Nemíní se spokojit s málem. Vybírá pro majetek. Koho obviní ze spolku s ďáblem? Skřípot palečnic, když doznání schází. Plamenů žár za hříchy žen. Svět čarodějnic, lidí dvou tváří. Všechno se zdá jak šílenej sen. Hlad, řetězy, skřipce, rozžhavenej kov, žízeň, kleště, břitce, pár španělskejch bot, pak přiznání dostane lehce z dívek ven, a postaví hranici pro očistu těl. Inkvizitor zvedá svůj kříž, horší než mor, inkvizitor jééé! Upálí křídla i andělům snad, kam se mu zachce, tam zasekne dráp. Černá a bílá, víc nechce znát. Je dvou hranic extrém, Jezuitů řád." *** (26.02.2014)