Jan Žižka

Ne tak dějově sevřený, ne tak silný a především ne tak burcující je druhý díl husitské trilogie. Sled událostí se rozbíhal jen pozvolna a přiznám se, že jsem se občas ve vyprávění ztrácel. Snaha scénáře postihnout hnutí v celé jeho šíři je nejen marná, ale i neúčelná. O historické něvěrohodnosti nemluvě. Dobrý dojem ve mě zanechaly jen jednotlivé scény, především závěrečná bitva a konkrétně útok těžké jízdy. Něco takového se už dnes vidí jen v CGI. Choreografie soubojů je ovšem prachmizerná. V téhle disciplíně by Vávra prohrál s téměř libovolným filmem žánru meče a sandálů. (21.04.2020)

O druhém dílu velkolepé historické trilogie Otakara Vávry se dá říci to samé co o prvním. Navíc přidám poznámku, že role Jana Žižky Zdeňkovi Štěpánkovi padla mnohem lépe než role Jana Husa v prvním díle. Tendenčnost je možná o něco vyšší než u prvního filmu, nicméně závěrečná bitva rozhodně stojí za to a mnohé "napravuje". Myslím si, že v dějinách československé a české tvorby není snad lepší bitvy. (25.04.2018)

"Jan Žižka" vlastně překrucuje historická fakta o poznání méně, než "Jan Hus". Tento zdánlivý paradox je ovšem pochopitelný, neboť husitské hnutí mělo svým nadšením k představě beztřídního komunismu nepochybně daleko blíž, než věrný čtenář Bible - Hus k sociálnímu reformátorství. Zamlčet bylo potřeba vlastně "jen" jedinou věc, že totiž husité očekávali bezprostřední příchod Krista jako Mesiáše a soudce posledního soudu. Právě proto se scházeli na horách s biblickými jmény, proto se nazývali Božími bojovníky a vojskem Kristovým. Království, které očekávali totiž nebylo z tohoto světa. Ostatně, stačí odcitovat slova nejznámější husitské písně, aby to bylo zcela jasné: "Kristus vám za škody stojí, stokráte viec slibuje, pakli kdo proň život složí, věčný život mieti bude, blaze každému, kdož na pravdě sejde."... Samozřejmě, i v "Janu Žižkovi" lze najít velmi výrazné ideologické vsuvky, anachronické hledání paralel a překrucování historických fakt, ovšem celkový dojem není zas tak špatný jako u "Jana Husa". Čistě filmově je ovšem zajímavá vlastně až závěrečná bitva u Sudoměře, která je rozhodně nejlepší válečnou bitvou, jaká kdy byla v českém filmu k vidění. Ostatek jsou především poměrně nezajímavé konverzačky, případně sice působivé davové scény s lesem sudlic, bez znalosti historických fakt ovšem poněkud nepřehledné... Celkový dojem: 60% (11.02.2012)

Nejlepší je jednoznačně bitva u Sudoměře, kterou nám učitel pouštěl už na prvním stupni. Památná 1. bitva husitů proti panským vojákům mezi dvěma rybníky (jedním vypuštěným a druhým napuštěným) byla pro mě po dlouhou dobu skvělou inspirací pro stavbu bitev s vojáčky. :-) Zbytek filmu si už příliš nepamatuji, protože je zastínila právě ona bitva, která je na tehdejší možnosti zvládnuta solidně... 60% (05.01.2008)

Další český velkofilm s působivou výpravou, se kterým mám po ideologické stránce už větší problémy. V některých případech herecké umění ustupuje "vznešeným" heslům a proslovům, které vyzdvihovalo hrdinství prostého lidu a nutnost vzít do kolektivních rukou osud celé země. Z hereckých výkonů snad stojí za zmínku Jan Žižka (Zdeněk Štěpánek), ve kterém probíhá velký vnitřní boj na jakou stranu se postavit, a když to nakonec krásně vykoumá, tak se to znenadálé smrti krále Václava IV. (Karel Höger) zhroutí. Pro něj však smrt byla vysvobozením z jeho nerozhodnosti a částečné slabosti z výhružek mocných. Z dalších zajímavých rolí opět Zikmund Lucemburský (Jan Pivec), pán ze Šternberka (Miloš Kopecký), koumák Čeněk z Wartenberka (Václav Voska), který rád přijal post místokrále za Zikmunda a staroměstský purkmistr (František Kreuzmann) . Z agitátorů a "komunistických" pohlavárů jsou to válečný štváč Jan Želivský (František Horák), který na rozdíl od Žižky vidí jedinou možnost v třídním boji, ženská hrdinka Johanka (Marie Tomášová), která nechtěla do trojky a raději v bitvě umírá. Film vrcholí bitvou u Sudoměře, kde se projeví velká fikanost komunistickohusitckých bojovníků a velkého stratéga Žižky, který jen svojí přítomností dokáže strhnout na svoji stranu nejednoho protivníka. Otázkou je jestli jdou s ním z přesvědčení, či ze strachu. Film, ve kterém se dochází k závěru, že nejnižší třída musí vést proti mocným válku, protože to je jediná cesta jak dospět ke spravedlnosti. To, že se ta cesta vždy zvrhne trochu jinak je už vedlejší. (11.03.2010)